Tradiční české hospody čekají těžké měsíce. Ministr financí Andrej Babiš sice nedávno připustil, že odloží rozjezd elektronické evidence tržeb (EET), který se plánuje od prosince, důkladné účtování přes on-line pokladny ale není zdaleka jediným problémem hostinských. Zejména na menší vesnické podniky od příštího roku dolehne také omezení výherních automatů nebo chystaný zákaz kouření. Už nyní přitom majitele některých hospod trápí postupný úbytek hostů. Sociologické průzkumy potvrzují, že Češi sice mají hospodu ze všech restauračních zařízení stále nejraději, chodí do ní ale zřetelně méně často než dřív. Není za tím jen sílící konkurence barů, vináren nebo čajoven. Podle obchodních statistik si lidé čím dál víc otevírají lahev s pivem doma.

Že tradiční české hospody neprocházejí zrovna obdobím rozkvětu, neznamená jen konstatování o depresi jedné podmnožiny v sektoru služeb. Jak naznačují zmíněné statistiky, jejich význam je mnohem širší a zdaleka se nedá vyjádřit jen v ekonomických tabulkách. Stačí si připomenout, jakou roli sehrály v národním obrození a jak zůstávají trvale zaryté v povědomí jako důležitý společenský a kulturní prvek.

Mnoho tuzemských hospod se v příštím půlroce nevyhne nepopulárnímu zdražení hlavního produktu. Některé pravděpodobně nová opatření a regulaci neustojí a zavřou. Jejich místo na městském trhu mohou zabrat ekonomicky odolnější podniky, jež patří pivovarům, nebo značkové sítě. Jak to ale dopadne na vesnici? Vyhlídky nejsou tak černé, jak se může zdát. "So­ciální funkce hospod je nenahraditelná," říká sociolog Jiří Vinopal.

Je sváteční odpoledne lehce před pátou a do prázdné hospody Na Slovance v Kladně se trousí první štamgasti. "Nazdar, kde ses zase flákal po nemocnicích?" volá už ode dveří hubený šedovlasý šedesátník v džínách a černé teplákové bundě s kapucí na kolegu, jenž usedl k prvnímu stolu naproti výčepu. S každým příchozím přibývá na stole také další načepovaný půllitr. Nad pěnou se rozezvučí hlahol, probírá se kdeco od fotbalu po nechápavé manželky, šenk jako každý den v tuto dobu postupně ožívá.

Zvenčí vypadá hospoda trochu sešle, nápis Hotel Slovanka na popraskané fasádě připomíná, že v minulém století se tady nocovalo. Dnes je to klasický hostinec, tvořený výčepem s několika stoly a menším sálem. Scházejí se tu hlavně sousedi z blízkého okolí ze staré zástavby čtvrti Kročehlavy. Kromě večera tu bývá živo také přes oběd, zdejší kuchyně je v Kladně docela vyhlášená svými hotovkami. Na první pohled vypadá všechno uspokojivě. Zdání ale klame.

"Vidím to bohužel docela špatně," říká Pravoslav Stehlík mladší, který hospodu provozuje se svým otcem a bratrem. Jeho rodiče koupili celý dům už po sametové revoluci a několik let hostinec sami vedli. Z dnešního pohledu to byla zlatá doba. "Lidi chodili do hospod, rádi se vídali," vzpomíná pětatřicetiletý spolumajitel na dobu, kdy ještě chodil do školy. Rodina později hospodu pronajala, ale před sedmi lety si ji vzala zpátky do vlastní režie. "Bohužel se z toho stala zaplivaná pátá cenová," zdůvodňuje návrat Stehlík. Chlapi vlastními silami zrekonstruovali interiér a posunuli lokál do kategorie slušné "čtyřky". Obnova ale jako by předznamenala příchod horších časů. Hosté postupně ubývají, tržby stačí sotva na přežití. Už přes rok se Stehlíkové snaží hospodu prodat. "Jsme všichni strašně utahaní. Kdo to nikdy nezkusil, nemůže vědět, co to znamená, jaká je to dřina. Zavřít to ale nechceme, máme k hospodě vztah," podotýká junior.

Oblíbenost gastronomických zařízení

Podobně skeptický je také Miroslav Urban, štamgast ze západočeských Litohlav, vesnice blízko Rokycan. Obává se hlavně nových opatření, jako jsou elektronické pokladny. "Už teď před zavedením EET přijde do hospody pár lidí, zvlášť v zimě je to bída. Hostinští si musí pořídit zařízení za několik desítek tisíc a mají slabou vidinu, že se jim to v dohledné době vrátí," říká Urban. Počítá prý s tím, že spousta vesnických hospod zanikne.