John Hassler (55)

Absolvent Massachusetts Institute of Technology. Je profesorem ekonomie na Institutu pro mezinárodní ekonomická studia při Stockholmské univerzitě a předsedou švédské Rady pro fiskální politiku. Zabývá se problematikou veřejných financí, sociální mobilitou a klimatickými změnami. Je členem výboru, který vybírá laureáty Nobelovy ceny za ekonomii. Na začátku října vystoupil na půdě pražského CERGE-EI s přednáškou na téma Fiskální rámec v praxi: příklad Švédska.

Ekonom přes SMS

Pošlete do úterý 22:00 SMS ve tvaru: EKONOM JMENO PRIJMENI ULICE CP OBEC PSC na číslo 90211 a časopis Ekonom Vám doručíme až domů. Více zde.

Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 49 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha.

Švédsko, které na začátku 90. let stálo nad ekonomickou propastí, dnes slouží jako vzor příkladné rozpočtové politiky. Během jedné dekády se zemi podařilo snížit veřejný dluh ze 70 procent hrubého domácího produktu v polovině devadesátých let ke 40 procentům HDP.

Vyvrcholením bylo přijetí závazných fiskálních pravidel a vznik rozpočtové rady v roce 2007, tedy rok před rozpoutáním globální finanční krize. To umožnilo Švédsku jako jedné z mála evropských zemí proplout krizí bez výraznějších propadů rozpočtových deficitů. Česko je vedle Polska jedinou zemí EU, která instituci, jež by vládě při tvorbě hospodářské politiky koukala pod prsty, stále nemá.

Jak se Švédsku podařilo stabilizovat penzijní systém tak, aby byl odolný vůči výkyvům v růstu ekonomiky a demografickým změnám?

Je to průběžný důchodový systém, který je založen čistě na příspěvcích – fixní podíl platů směřuje na penze a takto vybraná suma se rozdělí mezi současné důchodce. Existuje zde malý rezervní fond, ten ale není nijak významný. Takže pokud je mnoho důchodců, penze se o něco sníží.

To samé se stane, pokud dochází k minimálnímu růstu mezd nebo HDP. Pokud se sníží zůstatek na rezervním účtu – třeba protože se něco děje na akciových trzích – opět se to promítne do nižších penzí. To znamená, že je nastaven takový mechanismus, který činí penzijní systém naprosto stabilním. To ale neznamená, že je stabilní i politicky. Pokud se něco časem přihodí – například se penze sníží tak, že budou extrémně nízké – lidé to asi nepřijmou a budou po populistických stranách požadovat, aby přišly se silným požadavkem, že se s nízkými penzemi musí něco provést a že se musí zvýšit.

Co považujeme pro stabilitu systému za klíčové, je, aby docházelo k pravidelnému zvyšování věku odchodu do důchodu. Náš systém je v mnohém navázán na tuto věkovou hranici, včetně například ochrany zaměstnance před propuštěním. Tato ochrana skončí, jakmile se dostanete do důchodového věku. Všechny systémy, které jsou s touto věkovou hranicí spojeny, se každý rok prodlužují o jeden měsíc.

To přenastavení výše důchodů probíhá každý rok?

Ano a byly na to stížnosti, že je to příliš rychlé. Zejména v době finanční krize, kdy hodnota penzijního rezervního fondu klesala, to vedlo k významnějšímu krácení důchodů. Možná by se měl tento proces trochu rozložit v čase tak, aby se pracovalo s průměrem za určité období.

Když ale dochází k takové redukci penzí, nemůže se stát, že z nich už někteří důchodci nevyžijí a spadnou do sociální sítě?

Ne, to nehrozí, snížení je většinou malé, v řádu několika procent.

Český penzijní systém už několik let končí každoročně s nemalým schodkem, který musí být pokryt z jiných daňových nebo privatizačních příjmů. Co říkáte takovému přístupu?

Nemůžete žádat, aby stejné nebo menší množství pracujících platilo na stále větší skupinu důchodců. To nemůže fungovat.

Co byste nám tedy doporučil?

Něco podobného, co existuje ve Švédsku.

Co dělat s trendem sílícího ekonomického populismu v mnoha evropských zemích, tedy že se politici snaží "uplácet" své voliče a zatěžují tím nadměrně sociální systém a veřejné rozpočty?

Stále věřím v demokracii a lidi, kteří se dají přesvědčit, aby viděli o trochu dál než jen do své vlastní peněženky. Důležitým faktorem je snaha vybudovat férovou společnost, kde každý člověk dostane stejnou šanci. To znamená mít takový vzdělávací systém, aby byl každému schopný poskytnout dobré vzdělání. To zase zlepší sociální mobilitu a umožní lidem, aby měli větší rozhled.

Pokud lidé vnímají rozdíly ve společnosti jako výsledek toho, s jak velkým nasazením kdo pracuje, je to pro ně přijatelnější, než když jsou tyto rozdíly vnímány jako výsledek toho, kde jste se narodil a kým byli vaši rodiče. Takže si myslím, že mnohem rovnostářštější start do života snižuje šance populistů na úspěch. Než se ale společnost podaří posunout tímto směrem, samozřejmě to nějakou dobu trvá. Je to ale evidentně velice důležité.

Jaký dopad může mít podle vás na českou rozpočtovou politiku fakt, že ministr financí a možná i budoucí premiér je zároveň druhým nejbohatším Čechem, příjemcem státních i evropských dotací a mediálním magnátem?

Aby mohl politik provádět dobrou politiku, musí být důvěryhodný. Lidé ho musí vnímat tak, že dělá to, co prospívá zemi a spoustě lidí. Získat takovou reputaci je určitě těžší, pokud máte mnoho vlastních zájmů. Asi to není nemožné, ale určitě je to těžší. To, do jaké míry se mu daří přesvědčit lidi, že v politice není kvůli sobě, ale pro veřejné dobro, však nedokážu posoudit.

obalka Ekonom 2015 42Více o fiskální politice Švédska, její nezávislé rozpočtové radě a situaci, jaká v této oblasti panuje v Česku, čtěte novém vydání časopisu Ekonom.

Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.