Cementárna v Egyptě, kterou chce postavit pražská obchodní firma Inekon Group, je snad začarovaná. Nejprve se jí postavila do cesty hospodářská krize. A když se zdálo, že je vše opět na dobré cestě, vypukly v zemi nepokoje.

Kontrakt za 185 milionů eur byl podepsán už v roce 2008. Výstavba měla být financována egyptskou polostátní bankou, což se napřed jevilo jako obrovská výhoda.

»Jenže kvůli krizi přišel příkaz, aby státní instituce takové záměry nefinancovaly, protože vláda chtěla mít volné prostředky například pro nákup potravin,« líčí generální ředitel a majitel Inekonu Josef Hušek.

Během letošního února se o oživení projektu mělo jednat na mezivládní úrovni, a to při plánované návštěvě egyptského ministra průmyslu Rašída Mohameda Rašída. Egyptský kabinet však minulý týden podal demisi a tamní politici teď mají kvůli masovým nepokojům jiné starosti. Ministr proto nepřijede.

Jak upozorňuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Vlček, s ohledem na egyptské a tuniské události lze očekávat větší zdrženlivost bankovních a pojišťovacích institucí při poskytování úvěrů a záruk do těchto zemí.

Ministerstvo předpokládá, že současné události budou mít na styky se severoafrickými státy během prvního pololetí citelný dopad. Doufá však, že časem se obchod opět vrátí do normálních kolejí.

Ohrožené plány

Podle Huška má Inekon rozjednané obchody za 700 milionů eur (zhruba 17 miliard korun). Rizikem však je, že většina kontraktů se má odehrát v islámském světě, jejž nyní zachvacuje vlna nepokojů.

Největším obchodem Inekonu měla být cementárna v iráckém Kurdistánu za 320 milionů eur.

»Tento kontrakt jsme podepsali v nešťastné době,« připouští Hušek. Zákazník byl připraven proplatit celou dodávku hotově, ale pak se zalekl globální krize.

»Kontrakt dosud nevstoupil v platnost, z jednání s vedením oblasti Kurdistán však máme dojem, že zájem trvá,« konstatuje ředitel Hušek.

Se Španěly do Maroka

Naději vidí Hušek rovněž v Maroku. Inekon jedná s podnikateli, kteří vlastnili cementárny ve Španělsku, prodali je a utržené peníze chtějí investovat do nové cementárny v Africe. Hodnota parafovaného kontraktu je 127,5 milionu eur.

»Byl bych rád, kdybychom se k zahájení této investiční akce dostali ještě letos,« říká Hušek.

Podle expertů by situace v Maroku a snad i v Jordánsku měla být o něco stabilnější než v Tunisku, Egyptě, Jemenu či Alžírsku.

Jde o monarchie, v nichž celkem nedávno došlo k změně na trůnu, a u nových vládců je patrná vůle ke změnám.

Panovníci jsou navíc tradicionalistickou islámskou společností vnímáni jako »knížata věřících«, což jejich pozici upevňuje. Otázka ale je, zda to na zastavení laviny hněvu mladé generace postačí.

Dědičná republika

Poptávka po cementárně přišla rovněž z Jordánska a Sýrie.

Syřanům už Inekon dokonce zprostředkoval studii proveditelnosti.

»V současné době PPF Banka a exportní pojišťovna EGAP předložily kupujícímu požadavky na doložení jeho finanční způsobilosti. Věříme, že v průběhu prvního čtvrtletí by měla být záležitost vyjasněna a do konce letošního roku bychom akci mohli spustit,« podotýká Hušek.

Pokud jde o Sýrii, znalci arabských zemí soudí, že o této »dědičné republice« s poměrně mladým a vzdělaným prezidentem částečně platí to, co o Maroku.

Sýrie však není vázána asociační dohodou s Evropskou unií. Damašek má proto ve srovnání například s Tuniskem větší volnost v rozhodování, jak bude při obchodu s evropskými státy postupovat.

Prezident Bašár al-Asad by se v současné situaci mohl rozhodnout pro zavedení administrativních opatření na ochranu domácího trhu. A to by plány českých exportérů zkomplikovalo.

Šance pro české firmy

Hlavním dodavatelem mechanických částí by v případě všech cementáren byla přerovská firma PSP Engineering. Kdyby se zdařily všechny rozjednané obchody, byl by to ale pro ni velký nápor.

»Kapacitně jsme schopni zvládnout technologickou přípravu a výrobu zařízení pro dvě cementárny za rok,« říká Vladimír Mucha z managementu PSP Engineering.

Podle jeho slov je ale nepravděpodobné, že by všechny rozjednané dodávky běžely zároveň.

Elektrické systémy by dodal český Siemens. Tato společnost s Inekonem spolupracovala již dříve. Zatím největší společnou akcí je výstavba cementárny ve Vietnamu (viz Ekonom č. 1/2011).

Garantem stavební části by byla PSG Zlín.

Ocelárna a čističky

Dalším záměrem Inekonu je dostavba ocelárny v Maroku za zhruba 200 milionů eur, kde by se vyráběla betonářská ocel.

Jde o rozšíření stávajícího podniku, takže by tam podle Huška neměl být problém se zárukami.

Aby mohl být kontrakt pojištěn společností EGAP, je podmínkou, že na české firmy musí připadat přes padesát procent hodnoty. Hušek tvrdí, že tak to i bude. Hlavním českým dodavatelem technologií by byl Žďas.

Inekon v současné době rovněž v Litvě dokončuje čističku vody za šest milionů eur. Již dříve dodal čističky do Irska, Nizozemska, Rumunska, Itálie. V současnosti se snaží proniknout například do Iráku.

Hlavním dodavatelem technologie je v případě čističek odpadních vod brněnský Ecofluid.

Dvacetileté dějiny

Společnost Inekon vznikla před dvaceti lety. »V prvním roce činnosti jsme měli obrat asi šest milionů korun,« vzpomíná Hušek.

Letos by tržby měly dosáhnout dvou miliard korun.

V době privatizace vstoupil Inekon do slovenských Chemických závodů Nováky a do pražské Druchemy.

Ze Slovenska později odešel. Pražského výrobce čisticích prostředků, lyžařských vosků, potravinářských barev, deratizačních prostředků a autokosmetiky dodnes vlastní. Druchema má nyní asi 70 zaměstnanců, loňské tržby činily 107 milionů korun.

Inekon byl také první firmou po Chemapolu, která v 90. letech začala do Česka dovážet ruskou ropu. Angažoval se rovněž v těžbě fosforu v Kazachstánu.

Prohraný boj o ČKD

Naopak neúspěchem skončila snaha Inekonu o převzetí pražské ČKD, kterou nakonec ovládla firma INPRO Jiřího Marouška.

Někteří zaměstnanci ČKD však pod Marouškem pracovat nechtěli, a přešli do Inekonu.

Firma tak pod svá křídla získala zkušené konstruktéry tramvají. Inekon projektoval kolejová vozidla, zatímco jejich výrobu zajišťovala plzeňská Škoda.

Partneři se posléze kvůli nevyjasněným pohledávkám rozešli ve zlém.

Inekon pokračoval ve výrobě vozidel v dílnách Dopravního podniku Ostravy. Zkonstruoval tramvaje, které jezdí v USA, Srbsku, Bulharsku a také v Ostravě.

Generální ředitel Škody Transportation Josef Bernard naznačuje, že plzeňské strojírny by nyní měly zájem koupit dopravní část Inekonu.

»Jenže my ji neprodáme,« reaguje Josef Hušek.

(Viz též analýzy & trendy)

Petr Korbel
Vojtěch Kostka

Inekon Group

Obor:
- Zahraniční obchod, dodávky investičních celků a projektování kolejových vozidel.
- Hlavními součástmi skupiny jsou Inekon Power (dopravní systémy a ekologická zařízení), Inekon Systems (informační systémy) a Druchema (výroba čisticích prostředků a lepidel).

Vznik:
- V roce 1990.

Počet zaměstnanců:
- Přibližně 200.

Tržby:
- V roce 2010 přibližně 660 milionů korun, v roce 2011 by měly činit přes dvě miliardy.

Zdroj: Inekon, Ekonom

17 miliard korun
Takový je objem rozjednaných obchodů skupiny Inekon.

Současné nepokoje v Tunisku a Egyptě citelně zasáhnou do obchodních vztahů se severní Afrikou.

Foto Martin Svozílek: Výstavbu cementárny v Egyptě nejdříve odsunula krize a teď demonstranti, říká majitel Inekonu Josef Hušek.