Jsme jako běžec, který se vydal na maraton a všechny energetické tyčinky do sebe nacpal v průběhu prvních dvou kilometrů. Tahle charakteristika vládního počínání v době koronakrize od šéfa oddělení restrukturalizací v PwC Petra Smutného mi bude v hlavě znít hodně dlouho.

Jak Smutný tvrdí, státy po celém světě jen natiskly biliony dolarů či eur a nemají přitom vizi, co bude dál. Jestli přijde na podzim druhá vlna nákazy, je dost dobře možné, že už nebude energii kde brát. Hromadící se hora dluhů navíc jen tak nezmizí. Někdo je bude muset zaplatit. Podle Smutného to nakonec jako vždy odnesou daňoví poplatníci. Právě oni budou tyto biliony splácet. Třeba prostřednictvím vyšších daní.

Rozhovor s tímhle chlapíkem, jenž má za sebou takřka třicet let práce s firmami, které se ocitly v problémech, je vůbec v mnoha směrech poučný. Když má třeba říct, čeho se nejvíc bojí, odpoví, že nesystémových opatření, která nás budou stát hodně peněz a dlouhodobě nám uškodí. A pak také toho, že silní a bohatí zneužijí situace a budou uměle vytvářet problémy, aby dostali konkurenci do úzkých a vytvořili si pěkné investiční příležitosti. Kombinace obojího může vytvořit koktejl, ze kterého se tahle země bude dlouho vzpamatovávat.

V aktuálním Ekonomu jsme se podívali i na to, jak pandemie promění světový obchod, jestli se kvůli ní vrátí část průmyslu do Evropy a co kvůli tomu může do budoucna podražit.

Zamysleli jsme se i nad tím, zda by snaha o maximalizaci zisku nebo růstu hrubého domácího produktu měla být nadále hlavním cílem firem i států. Jestli bychom neměli vyznávat i jiné hodnoty než jen hromadění bohatství, ekonomický růst a zisk. Za tuhle větu by vás v Česku označili ještě nedávno (možná i dnes) za prachsprostého levičáka. Podobná myšlenka ale ve vyspělejších západních zemích světa rezonuje již delší dobu a i u nás už ji začínají akcentovat někteří renomovaní ekonomové.

Přeji vám hezké čtení a pevné zdraví.

Související