České zbrojovky hledají způsob, jak se vrátit na světové trhy. Po několikaletém období strmého růstu vývozu vojenského materiálu nastal v roce 2017 útlum. Vyčerpal se potenciál obchodu se starou vojenskou technikou z dob Varšavské smlouvy, kterou české firmy vozí zejména na méně náročné blízkovýchodní, asijské a africké trhy. Zbrojaři zároveň v posledních letech neuskutečnili žádný velký obchod, jakým byl například prodej letadel L-159 do Iráku, který v roce 2016 přispěl k dosavadní rekordní hodnotě českého vojenského exportu ve výši 18,2 miliardy korun.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

"Tuzemské firmy mají často finální produkty s vysokou přidanou hodnotou, které chtějí prodat. Obrovský evropský trh je pro ně z hlediska přístupu komplikovaný, protože je často kvůli ochraně bezpečnostních zájmů uzavřený a do určité míry přeregulovaný, takže se primárně dívají na trhy mimo EU, které mohou být v tomto ohledu jednodušší. To se odráží v obchodní strategii a nakonec i v nabízených produktech," domnívá se Vilém Kolín, který pracuje v Evropské obranné agentuře.

V Česku nicméně působí řada společností a firem, které ve svém oboru patří ke světové špičce a mají potenciál ve světové konkurenci uspět.

České know-how

Další úspěšný rok má za sebou například výrobce pasivních sledovacích systémů, společnost Era. Firma, která je součástí investiční skupiny Omnipol, podle předběžných výsledků už počtvrté v řadě přesáhla v tržbách hranici miliardy korun. Svůj klíčový produkt, radar Vera NG, loni prodala do několika zemí.

"Byly to státy NATO a některé země v Asii. Podrobnosti nemůžeme sdělovat, jsme vázáni mlčenlivostí, protože uživateli našich systémů jsou ministerstva obrany a jedná se o citlivé technologie," říká generální ředitel Ery Viktor Sotona.

Vývoz vojenského materiálu z Česka klesá. Příčinou je málo velkých zakázek i nízká inovativnost zbrojovek.

Společnost těží z jedinečné technologie pasivních sledovacích systémů, vyvíjených od 60. let minulého století jejím předchůdcem, pardubickou Teslou. Na rozdíl od klasických radarů, které vysílají elektromagnetické impulzy a cíl sledují podle jejich odrazu, fungují pasivní sledovací systémy pouze na principu zachytávání signálů vysílaných pozorovanými objekty. To jim poskytuje zásadní výhodu, shrnutou ve firemním sloganu "vidět a nebýt viděn". Zatímco aktivní radary prozradí vysílaná elektromagnetická energie, pasivní systémy protivník tak jednoduše neodhalí.

"Pro Česko je to vlajková loď. Není to sice unikátní vynález, ale stále jsme v tom o krok napřed před ostatním světem, který se nás snaží dohnat," tvrdí prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.

Zatím není jasné, zda se firmě loni podařilo překonat rekordní obrat ve výši 1,4 miliardy z roku 2018, je ale zřejmé, že zájem o radiolokátory Vera z Pardubic neklesá. "Zaznamenali jsme rostoucí poptávku po obranných technologiích, která souvisí s narůstajícím napětím v různých regionech světa. Tento trend se promítá i do podílu tržeb, kdy zakázky pro obranný sektor za rok 2019 činily zhruba 70 procent tržeb," říká Sotona.

Firma stále investuje do vývoje nových zařízení. V současnosti vyvíjí systém, který pasivním radiolokátorům umožní sledovat letící objekty i v případě, že vypnou elektronické systémy, a žádné signály tedy nevysílají. "V elektromagnetickém poli letící prostředek vytváří určitou stopu a nové zařízení od Ery by ji mělo umět najít a detekovat i malé odrazné plochy, tedy různé drony a podobně. Je to revoluční věc," domnívá se Hynek. Era vedle toho vyvíjí i simulátor elektronického bojiště, který zákazníkům umožňuje zrychlit výcvik a školení operátorů těchto systémů i modelovat různé situace a scénáře.

Zbrojovka v Arkansasu

Tržby v minulosti rostly i jednomu z největších světových výrobců palných zbraní, společnosti Česká zbrojovka z Uherského Brodu. V roce 2018 tato firma zaznamenala dosavadní rekord, když v zahraničí i v Česku prodala zbraně za 5,8 miliardy korun.

"Srovnám-li rok 2019 s rokem 2018, posiluje hlavně Evropa, Asie a Austrálie. Amerika a v rámci ní Spojené státy jsou však stále dominantním kontinentem a dominantní zemí," říká prezident společnosti Česká zbrojovka Group Lubomír Kovařík. Přesná čísla za loňský rok však ještě nemá k dispozici.

Spojené státy jsou pro zbraně z Uherského Brodu dlouhodobě nejvýznamnějším trhem, který v roce 2018 tvořil téměř 50 procent tržeb skupiny. Prodeje pistolí, kulovnic a dalších zbraní České zbrojovky rostou podle Kovaříka také na domácím trhu a v řadě dalších zemí, například v Kanadě, Malajsii, ve Francii, v Thajsku, Itálii či v Německu.

Česká zbrojovka také v minulosti získala několik významných zakázek pro ozbrojené složky. Česká armáda koupila osm tisíc útočných pušek CZ Bren, nazvaných podle legendárního lehkého kulometu z doby druhé světové války, za 1,5 miliardy korun. Licenci na stejné zbraně dodala zbrojovka i maďarské armádě a policii. Bren používají i vojáci v Mexiku a Indonésii a speciální francouzské jednotky.

Česká zbrojovka usiluje o americké armádní zakázky. Staví kvůli nim novou továrnu v Arkansasu.

Uherskobrodský výrobce má ale mnohem větší plány. Chce se stát jedním z dodavatelů vojenských zbraní pro federální ozbrojené složky ve Spojených státech. Podmínkou úspěchu je v tomto případě výroba přímo ve Spojených státech, protože dodávky pro americkou armádu a další jednotky podléhají ještě předválečnému zákonu, příznačně nazvanému Buy American, který zakazuje nákupy od zahraničních výrobců.

Česká zbrojovka sice prostřednictvím své dceřiné společnosti CZ-USA už od roku 2005 vlastní amerického výrobce zbraní Dan Wesson se sídlem ve státě New York. V druhé polovině letošního roku však plánuje zahájit výstavbu nové továrny ve státě Arkansas. "Přípravné práce na projektu se nyní zaměřují především na výběr optimálních technologií a přípravu výroby a zároveň na vytvoření vhodného rámce pro financování," říká Kovařík. Kvůli financování uvažuje skupina Česká zbrojovka − která patří Renému Holečkovi, jenž kdysi mimo jiné zprivatizoval Třinecké železárny − o vstupu na pražskou burzu.

Blíží se prodej L-39 NG?

Zlepšuje se i kondice největšího tuzemského výrobce letecké techniky, společnosti Aero Vodochody Aerospace. Její tržby loni podle vyjádření šéfa podniku Dietera Johna pro deník E15 vzrostly o 15 procent na tři miliardy korun a letos by se Aero mohlo po několika ztrátových letech znovu dostat do plusu. Bude záviset především na tom, zda se podaří prodat první kusy letounu L-39 NG, do jehož vývoje investoval majitel Aera, skupina Penta, spolu se společností Omnipol, přes miliardu korun. Firma už prodej nových letadel v minulosti několikrát avizovala a podle zpráv serveru Natoaktual.cz je těsně před podpisem dohody o prodeji čtyř letounů do Senegalu.

"Dohoda o nich by měla být podepsána během několika týdnů a kontrakt tak nabude účinnosti do konce března tohoto roku," řekl serveru náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce ministerstva obrany Tomáš Kopečný.

Další čtyři letouny by měl také po několikaletém vyjednávání koupit státní podnik LOM Praha, který by je využil pro výcvik českých i zahraničních pilotů.

Proč neroste export

Navzdory úspěchům některých velkých firem obranného a bezpečnostního průmyslu však export vojenského materiálu z Česka zaostává za obdobím před několika lety, kdy se jeho hodnota dostala na rekordní úroveň. Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím výroční zprávu o zahraničním obchodu s vojenským materiálem za rok 2019 nezveřejnilo. Vedle pardubických radarů se ale loni žádný velký prodej české vojenské techniky do zahraničí neuskutečnil. Lze proto očekávat, že se celková bilance vojenského vývozu bude pohybovat zhruba na stejné úrovni jako v roce 2018. To naznačují i údaje z databáze zahraničního obchodu, kterou vede Český statistický úřad. Podle nich vzrostl export zbraní a střeliva mezi loňským lednem a listopadem zhruba o 470 milionů korun, tedy o necelá tři procenta. Tato data však nezahrnují celý trh, neboť například neobsahují údaje o souvisejících službách.

Podle šéfa Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu má tento vývoj několik příčin. Tou hlavní je skutečnost, že se na rozdíl od zmíněného období neuskutečnil žádný velký obchod. "V minulosti pomohl naší exportní bilanci vývoz letadel L-159 do Iráku. Prodej se sice ne­uskutečnil za ideální cenu, ale spolu s letadly se do Iráku prodal i výcvik, servis a náhradní díly. Tímto způsobem si vlastně kupujete budoucí trh," říká Hynek.

Výpadky exportu mohou některým firmám kompenzovat české armádní zakázky a spolupráce se zahraničními výrobci.

Zbrojaři si podle něj také stěžují na takzvané tranzitní licence, které musí získat pro převoz vojenského materiálu přes území dalších států. V případě českých společností jde zejména o Německo, z jehož přístavů se pak zbraně a další materiál vozí zaoceánskými loděmi na místo určení. "Troufám si říct, že kvůli potížím se získáváním tranzitních licencí přicházíme možná až o 20 procent obchodu," odhaduje Hynek.

Exportéři sice mohou zboží vozit také do přístavů v Polsku nebo na Balkáně, tam však zámořské dopravní lodě nezajíždějí, a zásilky se proto stejně musí překládat v některém z německých přístavů. Další možností je letecká doprava, která je ovšem ve srovnání s námořní až desetkrát dražší a z bezpečnostních důvodů ji není možné použít například pro přepravu munice.

Chybí špičkové produkty

Jiří Hynek mezi příčinami stagnace zbrojního exportu zmiňuje také nedostatek pracovních sil a určitou změnu v přístupu českého ministerstva zahraničních věcí, které uděluje souhlas s vydáním vývozní licence. "Zamítnutých licencí je minimum, praxe ale funguje jinak. Firma podá žádost o licenci, a když zjistí, že stanovisko ministerstva zahraničních věcí by mohlo být negativní, žádost stáhne, aby se nedostala do evropského systému zamítnutých žádostí. V tom případě by byly její žádosti v budoucnu velmi přísně posuzovány. Na jednu zamítnutou licenci připadá zhruba dvacet stažených žádostí," tvrdí Hynek s tím, že ministerstvo přísněji posuzuje žádosti o vývoz zbraní do destinací, kam je v minulosti bezproblémově schvalovalo. "Týká se to hlavně zemí Blízkého východu a Afriky. Pak ale zjistíte, že tam zboží vyveze jiná země. Tento pragmatismus jsme opustili," dodává.

Úspěch českých výrobců zbraní na světových trzích však závisí i na tom, zda nabízejí dostatečně konkurenceschopné produkty. Polovina zbrojní produkce v Česku se ale podle Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu týká modernizace a oprav vojenské techniky z dob Varšavské smlouvy. "O tom, co budeme vyrábět, rozhoduje zákazník. Pokud si přeje, abychom modernizovali starou ruskou techniku, tak to budeme dělat," říká Hynek.

Výpadky ve vývozu mohou českým zbrojařům v následujících letech kompenzovat nákupy, do nichž se v posledních měsících pustila česká armáda. Vedle izraelských radarů a amerických vrtulníků armáda plánuje i pořízení obrněných transportérů. Ovšem i o tuto zakázku ve výši 50 miliard korun se ucházejí pouze zahraniční výrobci.

Pouze kolové obrněné transportéry za více než šest miliard dodá domácí firma. Půjde o vozidla Titus, postavená ve spolupráci s francouzskou firmou Nexter na podvozcích Tatra z portfolia skupiny Czechoslovak Group. V lednu vláda také rozhodla o nákupu dvou systémů pasivního sledování od společnosti Era za 1,5 miliardy korun.

České firmy se budou podílet i na výrobě zmíněné zahraniční techniky, například Aero Vodochody tak bude produkovat části amerických vrtulníků Viper a Venom.

Českým zbrojařům by také měla pomoci možnost prodávat své zboží do zahraničí v rámci mezivládních dohod. Ty jsou oblíbené mimo jiné proto, že umožňují obcházet evropský zákaz takzvaných offsetů, tedy programů prů­myslové spolupráce, v jejichž rámci se část vojenské zakázky vyrobí v zemi určení. "Naše ministerstvo obrany začalo nakupovat systémem vláda−vláda a podobně to chce řada dalších zemí. My umíme tímto způsobem nakoupit, ale neumíme prodat. Požádali jsme proto ministerstvo, aby připravilo model, který bychom mohli pro takové prodeje použít. Je to pro nás priorita," říká Jiří Hynek. Podle dostupných informací by takové obchody mohly zprostředkovávat státní podniky LOM Praha a VOP CZ.

Drony, nafukovací tanky i neprůstřelný beton

Vedle velkých zbrojních společností jsou v Česku desítky malých firem, které v současnosti vyvíjejí vlastní inovativní produkty s potenciálem uspět na světových trzích. Jednou z nich je společnost Primoco UAV, která vyrábí bezpilotní letadla.

Firma z pražského Radotína zhotovila první dron v roce 2015 jako prostředek pro monitoring plynovodů, ropovodů a elektrických vedení. Záhy ale o její letouny projevily zájem bezpečnostní složky, které je používají jako cvičné cíle, případně pro cvičné a průzkumné mise. "Díky výkonům i atraktivní ceně vzbudily zájem u bezpečnostních složek. Zatím jsme je dodali námořní pohraniční policii v Malajsii a policejním složkám v Burkině Faso," uvádí viceprezident firmy Jakub Fojtík. O možném prodeji dronů v současnosti Primoco jedná i s českou armádou. Společnost dosud vyrobila několik desítek strojů a do roku 2025 plánuje postavit v Písku novou továrnu s kapacitou 250 kusů ročně.

Další zajímavou českou firmou je děčínská společnost Inflatech, která vyrábí takzvané návnady − nafukovací kopie tanků a dalších vozidel, jež slouží k oklamání nepřítele. Firma, kterou před pěti lety založili čtyři společníci se zálibou v modelech vojenské techniky, má v současnosti deset zaměstnanců a vykazuje zhruba desetimilionový obrat.

"Našimi zákazníky jsou především spojenecké armá­dy ze zemí NATO, hlavně Francie," říká ředitel a jeden ze společníků firmy Vojtěch Fresser.

Detaily nafukovacích modelů vojenské techniky z Děčína jsou natolik propracované, že na vzdálenost několika set metrů je téměř nemožné je okem rozeznat od originálu. Maketu ale nerozpozná ani radar nebo termokamera. "Dosáhli jsme toho díky použitým materiálům a jejich rozmístění uvnitř makety. To je naše nejdůležitější know-how," popisuje Fresser. Stejně jako u známých skákacích hradů se do postavených maket neustále vhání vzduch. K tomu slouží benzinové motory, které zároveň simulují tepelnou stopu vozidla i hluk, které obrněnce vydávají.

Cena nafukovacích návnad není nízká. Maketa větších vozidel, například samohybných systémů protiletecké obrany, se pohybuje na úrovni 40 tisíc dolarů. Podle Fressera se ale použití nafukovacích tanků a dalších vojenských vozidel armádám vyplatí. "Je to mnohem levnější než využití skutečné techniky. Náklady na pořízení se provozovateli zaplatí za jeden víkend," říká. Inflatech dosud vyrobil zhruba 40 nafukovacích návnad, přičemž zhotovení jednoho modelu trvá dva až tři měsíce.

Na pražském ČVUT vznikla v roce 2016 zajímavá firma, která se zabývá vývojem a výrobou takzvaného balistického kompozitu.

Společnost Mob-Bars vyrábí různé desky, mobilní zábrany a další produkty zhotovené ze speciálních betonových směsí, které odolají střelám z ručních zbraní i výbuchu granátu. "Je možné z nich sestavit i různá strážní stanoviště a hlídkové věže. Vyrábíme také zábrany pro zastavování vozidel, které na rozdíl od některých běžně používaných vozidla skutečně zastaví," říká jednatel firmy Michal Mára.

Zakladatelé firmy v roce 2018 od ČVUT odkoupili know-how a firma funguje samostatně. Své produkty dosud dodala například do Jihoafrické republiky a Kolumbie a v současnosti hledá výrobního partnera v Izraeli, jehož ministerstva obrany a zahraničních věcí projevila o neprůstřelné betonové prvky zájem. V letošním roce očekává tržby ve výši 15 milionů korun, z čehož by zhruba třetinu měly vygenerovat prodeje mobilních zábran pro civilní použití.

Do segmentu vojenského zdravotnictví se pustila pražská společnost ACB Vale, která vyvinula obklady na rány zhotovené z uhlíkových vláken. Ty mají podle manažera obchodního rozvoje firmy Františka Máčalíka unikátní hojivé vlastnosti. "Naše náplasti se skládají z karbonových vláken složených do vrstev, jež fungují jako difuzní pumpa, odstraňují nečistoty z ran a zároveň brání jejich další kontaminaci. Tělo na ně rychle reaguje a proces hojení je mnohem rychlejší než u běžných náplastí," popisuje Máčalík, který se s bojovými zraněními setkával jako příslušník české armády na misích v Bosně, Kosovu, Iráku a Afghánistánu.

"Většina amputací končetin vojáků na bojištích v krizových teritoriích je způsobena druhotnou infekcí. Pevně věřím, že naše karbonová krytí tomu částečně mohou zabránit," říká. Produkty ACB Vale v současnosti testuje japonská armáda a Máčalík doufá, že zakázka pro tamní ozbrojené síly bude klíčovou referencí pro další rozvoj firmy a jejích produktů. Společnost dosud vyrobila kolem 300 tisíc kusů náplastí.

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+