Debaty o novém jaderném bloku končí každý podzim prakticky stejně. Příští rok je ten, kdy se rozhodne, konečně se domluví vláda, ČEZ i jeho akcionáři a rozjede se proces na výběr firmy, která nový reaktor postaví. Už od roku 2014, kdy polostátní ČEZ kvůli finančním rizikům zrušil tendr na dva nové bloky v Temelíně, ale vše pravidelně končí jen u silných prohlášení. A zatím to vypadá, že ani rok 2020 nebude výjimkou.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Plány tu jako každý rok opět nechybí. Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu Karel Havlíček, oba velcí zastánci jádra, vystoupili počátkem listopadu spolu se šéfem ČEZ Danielem Benešem a představili harmonogram, jak by měla největší česká investiční akce 21. století vypadat.

V Dukovanech se má stavět jeden velký blok o výkonu asi 1200 megawattů. Prvním krokem předcházejícím výstavbě má být uzavření smlouvy mezi energetickou firmou ČEZ a státem. Tato dohoda má v první řadě ochránit minoritní akcionáře firmy, kteří vlastní okolo 30 procent akcií, před možnými negativními dopady výstavby na hodnotu firmy.

Infografika: Další rok debat o novém reaktoru

Ještě v červnu příštího roku by měl mít ČEZ hotovou poptávku po novém bloku. Firma očekává až pět nabídek a dodavatel by měl být známý do konce roku 2022. Sedm let by pak měla trvat příprava projektu a nový reaktor by prý mohl začít vyrábět elektřinu už v roce 2035. Velmi hrubé odhadované náklady jsou podle šéfa ČEZ 140 až 160 miliard korun.

Nejistota v každém kroku

Tolik plány. Velká nejistota ale obklopuje prakticky každý ze zmiňovaných bodů. Například smlouvu s ČEZ chce vláda už koncem prvního čtvrtletí 2020 předložit ke schválení Evropské komisi. Ta posoudí, zda se nejedná o nedovolenou veřejnou podporu. Premiér Babiš ani šéf ČEZ Beneš ale ani v nejmenším nepřiblížili, jak by měla dohoda vypadat.

Je to právě tato smlouva, která má řešit zásadní problém výstavby − jeho velkou ekonomickou rizikovost. Při současných cenách by se totiž nový blok nikdy nezaplatil, elektřina by musela stát dva- až třikrát víc než současných padesát eur za megawatthodinu.

140 až 160 mld. Kč

Taková je odhadovaná cena nového jaderného bloku pro elektrárnu v Dukovanech.

Právě na tomto zkrachovala dostavba bloků v Temelíně a nejistota oddaluje i rozhodnutí o novém bloku v Duko­vanech. Vláda chce nové reaktory a požaduje je po ČEZ. Ten ale jako veřejně obchodovaná firma odmítá nést finanční rizika. Projekt sice může být pro stát strategický, to ale menšinové akcionáře nemusí vůbec zajímat.

Dohoda, která má poskytnout potřebné záruky, měla být hotová v září, pak do konce roku, nyní tedy všichni čekají na první kvartál 2020. Pokud na sebe ale stát nevezme většinu finančních rizik buď formou silných záruk, nebo garantovaných výkupních cen elektřiny, nedá se čekat, že by vedení ČEZ souhlasilo. Prakticky okamžitě by na něj směřovaly žaloby od minoritářů za poškození jejich práv.

Nyní sice vláda ve svém osmibilionovém investičním plánu zmiňuje 300 miliard, které si vyžádá výstavba dvou bloků v Dukovanech a Temelíně. Kde tyto prostředky vezme a zda se bude jednat o státní peníze či peníze "jejího" ČEZ ale už nikdo neřekl.

Jen rozestavěné elektrárny

Až přespříliš optimisticky vypadají i plány na počátek výstavby v roce 2029 a dokončení v roce 2035. Územní rozhodnutí a stavební povolení se mohou v Česku neúměrně protáhnout. A například šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová už loni tipovala, že i kdyby se s výběrem dodavatele začalo rovnou, nebude nový reaktor vyrábět před rokem 2040.

Infografika: Další rok debat o novém reaktoru

Nutno dodat, že prakticky všechny rozestavěné jaderné elektrárny od Slovenska po Francii mají mnohaletá zpoždění. Například elektrárna ve finském Olkiluotu měla vyrábět elektřinu v roce 2009. Stále ale do sítě nedodala ani megawatthodinu.

Úsměvně působí i odhadované náklady na nový blok. Například reaktor o výkonu 1600 megawattů ve francouzském Flaman­ville, který už se deset let staví, má vyjít zhruba na 320 miliard korun, tedy dvojnásobek plánů pro Dukovany.

Jediný komerční projekt, který se nyní rozbíhá, je v britském Hinkley Point. Tam plánují stejný reaktor jako ve Flaman­ville. Francouzská EDF, která ho bude stavět, nedávno aktualizovala odhadované náklady. Reaktor přijde v přepočtu na 660 miliard korun. Tedy čtyřikrát víc, než s jakou sumou se počítá v Česku.

Právě kvůli nejistotám spojeným s náklady a dobou výstavby začíná čím dál více expertů zpochybňovat vládní sázku na jádro. Podle mezinárodně uznávané studie poradenské firmy Lazard, která propočítává nejen náklady na výstavbu, ale i finanční náročnost provozu, je jádro vůbec nejdražším zdrojem energie. Levněji vyjde elektřina z větru, slunce, a dokonce i plynových elektráren. Babiš s Havlíčkem přesto tvrdí, že bez něj není možné nahradit dosluhující uhelné elektrárny. K podpoře nových obnovitelných zdrojů se zatím vláda příliš nemá. Zatím to vypadá, že raději pošle stovky miliard na velké jaderné dobrodružství.

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné Ekonomu