Dolní Břežany, ležící několik kilometrů jižně od Prahy, se v posledních letech proměnily z ospalé předměstské vesnice ve vědecké středisko evropského významu. Nejprve zde vznikla výzkumná laserová centra Hilase a Eli Beamlines a loni v květnu kardinál Dominik Duka požehnal nové budově, kterou v Břežanech za 48 milionů korun nechalo postavit pražské arcibiskupství pro společnost Rigaku Innovative Technologies Europe. "Je to živý příklad toho, jak může dojít k setkání církve se společností, duchovního světa se světem, který má materiální podobu. Je to skutečně setkání Boha s člověkem," prohlásil tehdy Duka.

Kromě duchovního rozměru má toto setkání i velmi praktický aspekt. Budova pro českou pobočku japonské firmy Rigaku je jednou z největších samostatných investic pražského arcibiskupství, která se spolu s ostatními českými církvemi a náboženskými společnostmi připravuje na doby, kdy přestane dostávat peníze od státu a bude se financovat sama. Většina církví proto v současnosti hledá vhodné příležitosti, kam vložit peníze, které dostávají ze státního rozpočtu v rámci majetkového vyrovnání a které by je v budoucnu měly živit. Zatímco katolická církev investuje miliardy, některá menší náboženská společenství se těmito starostmi nezatěžují, státní příspěvky využívají na financování svých aktivit a do budoucnosti hledí s optimistickým přesvědčením, že je uživí příspěvky a dary vlastních členů.

Majetkový rozvod

Majetkové vyrovnání církví se státem prosadila v roce 2012 vláda Petra Nečase. Tehdejšímu premiérovi šlo o nápravu historických křivd, odvrácení spirály žalob církví na stát a také možných následných žalob obcí a krajů na církve (někteří představitelé církví pod podmínkou anonymity dodávají, že mezi důvody byla i obava, aby na státní podporu nedosáhli čeští muslimové, kteří se jako náboženská společnost zaregistrovali v roce 2004 a po uplynutí desetileté lhůty by získali nárok na příspěvek od státu na činnost, právo zřizovat školy a některé další výhody).

Jedním ze základních cílů zákona o majetkovém vyrovnání bylo definitivní ukončení systému, který zavedli v roce 1949 komunisté. Jejich režim církvím zabavil majetek a zbavil je tím možnosti používat výnosy z něj plynoucí na financování aktivit. Místo toho se komunistický stát zavázal, že náklady na provoz církví i na péči o kostely a další zabavený majetek bude platit ze svého rozpočtu.

Nečasova úprava vztahů mezi státem a církvemi zavedla dva postupy. Jedním bylo vydání zabaveného majetku, jehož hodnotu autoři zákona o vyrovnání vypočítali na 75 miliard korun. Církve podaly kolem 10 tisíc žádostí o vydání majetku. Stát jim dosud převedl kolem 80 tisíc hektarů lesa, 40 tisíc hektarů dalších pozemků, stovky budov a tisíce movitých věcí, přičemž o zhruba 170 zamítnutých žádostech vedou církve soudní spory.

Druhým pilířem je vyplácení náhrad za majetek, který z různých důvodů vydat nelze a jehož souhrnná hod­nota dosáhla 59 miliard korun. Částka, kterou stát každoročně církvím posílá, se tak skládá z těchto náhrad, jež v letošním roce dosáhnou 2,123 miliardy, a ze státního příspěvku na činnost, který se každoročně snižuje o pět procent a jehož vyplácení skončí v roce 2030. Letos dostanou církve od státu na provoz více než 1,1 miliardy korun.

Až se v roce 2042 uzavře i vyplácení náhrad za nerestituovaný majetek a dokončí se odluka církví od státu, budou náboženské společnosti odkázány samy na sebe. "Mezi obavami z budoucnosti a jistotou, že financování poběží bezproblémově, je velká škála. Řekl bych, že jsme zodpovědně starostliví, ale že bychom měli strach, to ne," říká plzeňský biskup Tomáš Holub, který stál u zrodu katolické investiční strategie.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Předplaťte si HN na webu za 99 Kč měsíčně a první měsíc můžete vyzkoušet zdarma!

Katolíci umí posloužit i firmám

Katolická církev je v rámci majetkového vyrovnání zdaleka největším restituentem i příjemcem státních náhrad a příspěvků − celkem letos dostane necelých 2,5 miliardy korun. Katolické diecéze fungují v rámci církve jako samostatné jednotky, které státní příspěvky na provoz používají k financování své činnosti, náhrady ale převážně investují. "Portfolio máme velmi diverzifikované a počítáme s výnosem nejméně čtyři procenta," říká ekonomka ostravsko-opavské diecéze Marta Hrušková. Diecéze dosud nakoupila 1033 hektarů lesních, zemědělských i jiných pozemků a 15 budov. Kromě toho vlastní podíly v obchodních společnostech, dluhopisy a akcie a investuje také do drahých kovů. "V krátkodobém horizontu investujeme i do směnek," popisuje Hrušková.

Velmi aktivním investorem je pražské arcibiskupství, které začalo podnikat záhy po pádu komunistického režimu. "Když jsem sem v roce 1994 nastoupil, správa majetku měla tři zaměstnance. Dnes máme 120 lidí včetně geodetů a dalších odborníků," říká ekonom pražské arcidiecéze Karel Štícha. "Kardinál Vlk se tehdy rozhodl, že správa majetku bude zdrojem pro vlastní financování činnosti církve," dodává muž, jehož agendu letos v květnu převezme výkonný ředitel arcibiskupství Antonín Juriga.

Vlajkovým investičním projektem pražské arcidiecéze je zmíněná budova v Dolních Břežanech. Moderní stavba byla navržena přímo podle potřeb hlavního nájemce, české pobočky japonské společnosti Rigaku, která se zabývá vývojem a výrobou rentgenových kamer a dalších přístrojů. "Sídlili jsme v Novodvorské ulici v Praze a potřebovali jsme prostor k expanzi. Kvůli laserovým centrům jsme se chtěli přesunout do Dolních Břežan, kde arcibiskupství prodalo pozemky Fyzikálnímu ústavu Akademie věd," říká jednatel firmy Ladislav Pína.

Královéhradecké biskupství chtělo vložit peníze do bytového projektu. Vyhlásilo výběrové řízení a na spolupráci se dohodlo s Karlín Group Serge Borensteina.

Arcibiskupství se nicméně rozhodlo, že další pozemky prodávat nebude a místo toho postaví pro Rigaku zcela novou budovu. "Podmínkou byl závazek, že si část budovy pronajmeme nejméně na deset let," tvrdí Pína. Rigaku podle něj v budově platí standardní nájem, i když byl návrh budovy založen na potřebách firmy. Nájem u katolické církve s sebou nicméně nese určitá specifika. Rigaku nesmí podle smlouvy s arcibiskupstvím využívat pronajaté prostory k činnostem, které jsou v rozporu s posláním pronajímatele a jeho etickými principy. "Z arcibiskupství se nás nejednou ptali, co vlastně děláme. Rentgenové technologie se totiž používají i při výzkumu embryí. Ujistili jsme je, že my nic podobného neprovozujeme," vysvětluje Pína.

Kromě pozemků a budovy Rigaku vlastní arcibiskupství v Dolních Břežanech také renesanční zámek, který dříve sloužil jako centrum tamního panství. Poté co stát zámek vrátil církvi, zřídilo v něm arcibiskupství hotel Chateau Clara Futura. "Dřív jsme jezdívali my do Japonska, teď si naši kolegové z Tokia oblíbili Česko a vždycky bydlí v hotelu nedaleko naší firmy," říká Pína. Hotel hojně využívají i návštěvníci laserových center a arcibiskupství uvažuje také o vybudování malometrážních bytů pro zahraniční zaměstnance výzkumných institucí.

Developeři s křížkem

Do budov a bytů investují i další katolické diecéze a některé z ostatních církví, které je považují za relativně bezpečné a konzervativní uložení peněz. Například Biskupství plzeň­ské nakoupilo podle tamního biskupa Holuba 200 bytů a investovalo do výstavby ubytovny.

Několik činžovních domů v Praze si pořídila řeckokatolická církev. "Dva domy ve Vršovicích nám odkázali věřící, další tři − menší celkem se sedmi byty − jsme koupili na Malvazinkách dohromady za 14 milionů korun," říká hlava této církve Ladislav Hučko. Řeckokatolická církev, k níž se při posledním sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo necelých deset tisíc věřících, podle něj potřebuje ročně kolem 12 milionů korun na platy duchovních, jejichž průměrná výše se podobně jako u římských katolíků pohybuje kolem 19 tisíc korun hrubého měsíčně. Na další investice do nemovitostí počítají s částkou zhruba 70 milionů korun.

O nákupu realit uvažují také představitelé pravoslavné církve, kteří však zatím čekají, jak se budou vyvíjet ceny. "Situace na trhu nám nepřeje. Reality jsou v současnosti nadhodnocené. Hledáme i další investiční příležitosti v souladu s posláním církve, například různé sociální programy či domovy pro seniory," říká tajemník biskupa pražské pravoslavné eparchie (obdoby katolické diecéze) Alexandr Lukanič. Celkovou strategii přechodu na samofinancování ale zatím tato církev vypracovanou nemá. "Peníze do fondů, akcií nebo zlata bychom dávat nechtěli," přiznává Lukanič.

Investice katolického fondu podléhají pravidlům, která stanovila Česká biskupská konference. Tabák nebo zbraně jsou tabu.

Nemovitosti nakupuje i československá církev husitská, která sdružuje asi 40 tisíc věřících a může počítat s náhradou nerestituovaného majetku ve výši 3,1 miliardy korun. "Některé jsme zakoupili za pomoci úvěrů, které budou dlouhodobě spláceny. Část finanční náhrady je a bude využívána i pro sociální projekty," uvádí bez dalších podrobností patriarcha církve Tomáš Butta. Rezidenční nemovitosti považuje za hlavní investiční nástroj také Českobratrská církev evangelická.

Některé římskokatolické diecéze se kromě nakupování nemovitostí pustily i do vlastního developmentu. Pražské arcibiskupství tak kromě investice do budovy v Dolních Břežanech chystá i výstavbu rezidenčních domů v Praze. "Už deset let pracujeme na projektu Krčské stráně, kde chceme postavit zhruba 80 nájemních bytů v několika bytových domech," říká ekonom arcibiskupství Štícha. "V srpnu 2016 jsme požádali o zahájení územního řízení a doufáme, že by k tomu mohlo do několika měsíců dojít," dodává.

Jinou cestu zvolilo královéhradecké biskupství, které vyhlásilo výběrové řízení na rezidenční investiční projekt. V něm zvítězila společnost Karlín Group, která chystá v Karlíně výstavbu multifunkční budovy zhruba se 70 většími byty, kancelářemi a prodejnami. "Celkové investiční náklady projektu, který zahrnuje kolem 12 tisíc čtverečních metrů plochy, dosáhnou 670 milionů korun. Jsme rádi, že jsme ve výběrovém řízení uspěli. S biskupstvím investujeme půl na půl," říká majitel developerské skupiny Karlín Group Serge Borenstein. Projekt je v současnosti v povolovacím procesu a církev si podle něj žádné zvláštní nároky nekladla. "Jestli se ptáte, zda tam bude kaple, tak nebude," říká Borenstein, který nyní s biskupstvím jedná o dalších možnostech společných investic.

Finančníci sešněrovaní církevní etikou

Vedle nemovitostí jsou hlavním investičním nástrojem českých církví a náboženských společností nákupy akcií, dluhopisů, komodit a podílové fondy. Některé církve postupují samostatně a využívají expertizu vlastních členů, jiné se obrátily na odborníky. Největším investorem v této oblasti je opět katolická církev, která v roce 2014 vybrala ve výběrovém řízení banku ČSOB, u níž si zřídila Fond udržitelnosti Římskokatolické církve.

Jde o fond s proměnným základním kapitálem, takzvaný SICAV, a má tři podfondy − růstový, výnosový a nemovitostní. "Portfolio zahrnuje dva základní typy aktiv, akcie a pevně úročené instrumenty, zejména dluhopisy. Investice jsou realizovány prostřednictvím fondů kolektivního investování. K řízení měnového a úrokového rizika jsou využívány také vybrané finanční deriváty," říká mluvčí ČSOB Patrik Madle.

Církev do fondu ke konci roku 2017, ze kdy jsou nejnovější oficiální údaje, investovala kolem miliardy korun a jeho výnosy jsou zajímavé: od vzniku se vložené prostředky zhodnotily o více než šest procent a od začátku letošního roku zatím o 12,67 procenta. Tento výnos však církev podle výkonného ředitele pražského arcibiskupství Antonína Jurigy potřebuje udržet dlouhodobě, jinak budoucí výnosy nepokryjí její finanční potřeby.

Investice katolického fondu podléhají etickým pravidlům, která si stanovila Česká biskupská konference. Podle Madleho musí být aktivity fondu v souladu s hodnotami jako ochrana lidského života, podpora lidské důstojnosti, podpora míru a odzbrojení a podobně. Firmy, do jejichž cenných papírů fond investuje, pak nesmí podnikat ve výrobě zbraní a dalších sporných oborech, jako jsou tabákové výrobky, sázky či hazard. Výběr firem provádí interní tým banky a poté jej posuzuje výbor poradců složený z akademiků, odborníků na problematiku společenské odpovědnosti a obchodní etiky.

Své peníze do investičního fondu vkládá také Česko­bratrská církev evangelická, jedna z největších protes­tantských církví v Česku zhruba s 50 tisíci členy. Této církvi připadlo z náhrad od státu 2,3 miliardy korun, které z větší části investuje. "Zhruba pětina přijatých prostředků je rozdělena prostřednictvím grantového sy­stému na rozvojové a diakonické projekty, tedy na aktivity zaměřené na zpestření a obohacení stávající činnosti církve a jejích sociálních služeb," říká předseda in­vestičního sboru církve Jan Matějka. "Přibližně deset procent je věnováno na provoz a opravy nemovitého majetku a zbylá část byla v předchozích letech vždy investována," dodává.

Českobratrská církev založila dva investiční fondy spravované skupinami Wood a Conseq. V portfoliu mají akcie, státní i podnikové dluhopisy, alternativní investice do obnovitelných zdrojů energie či revitalizace podniků a investice do nemovitostí. I tato církev ovšem nakupuje zemědělskou půdu a nájemní domy.

Chtěli nám dát příliš mnoho peněz

Několik českých církví se do vlny investic a zhodnocování vlastního majetku i státních náhrad vůbec nepustilo. Malá protestantská církev Bratrská jednota baptistů, k níž se hlásí kolem dvou a půl tisíce věřících, se dokonce odmítla do majetkového vyrovnání zapojit a smlouvu se státem v roce 2012 vůbec nepodepsala. "Měli jsme k tomu dva důvody − máme velmi dobrou zkušenost se samofinancováním a částku, která nám připadla, jsme považovali za nepřiměřeně vysokou," říká tajemník výkonného výboru církve Jan Jackanič.

Ústředí církve hospodaří s rozpočtem 4,5 milionu korun a jednotlivé sbory fungují samostatně. "Asi polovina z nich nepobírá ani státní příspěvek na provoz a fungují pouze z toho, co vyberou od svých členů," popisuje Jackanič, podle nějž se zpětně ukázalo, že odmítnutí finančních náhrad za nevydaný majetek nebylo chybné, protože si lidé více uvědomili vlastní odpovědnost za chod církve.

Investovat se nechystá ani Církev adventistů sedmého dne zhruba s 10 tisíci členy. Adventisté dostávají od státu kromě příspěvků na činnost i celkovou náhradu ve výši 520 milionů korun, ročně kolem 40 milionů. Část peněz použili na opravy nemovitostí, které už vlastní, další prostředky jdou charitativní nadaci Adra a na programy pro děti a mládež. Osm milionů ročně míří do fondu finančních rezerv.

Církev bratrská neinvestuje do nemovitostí či podílových fondů, ale do svých členů. Má spočítáno, že v době ukončení náhrad od státu už bude tak velká, že ji členská základna uživí.

"Jinak peníze neinvestujeme, konzervativních produktů není na trhu příliš mnoho. Máme je uložené na termínovaných vkladech," říká předseda církve Mikuláš Pavlík. "Jednali jsme s několika fondy, ale vždy jsme narazili na rizika a etické problémy. V těchto věcech bychom nikdy neměli takovou kontrolu, jakou bychom si představovali," tvrdí. Adventisté vlastní dům na na pražských Vinohradech, kde podle Pavlíka hospodaří s "černou nulou".

Církev adventistů sedmého dne navíc před rokem 2012 žádné státní peníze na provoz nedostávala a žila pouze z příspěvků svých členů. "Majetkové vyrovnání pro nás byl jakýsi bonus. I kdyby byly náhrady zdaněné nebo se jejich vyplácení úplně zastavilo, církev by to neohrozilo", říká Pavlík.

Ještě zásadovější přístup zvolila Církev bratrská, která o investicích ani neuvažovala. "Možná tomu nebudete věřit, ale do nemovitostí ani jiných obdobných věcí neinvestujeme a ani se k tomu nechystáme," říká tajemník rady církve Petr Grulich. "Jsme toho názoru, že nejlepšími investicemi jsou investice do lidí a že církev má být založena nikoli na majetkových výnosech, ale na angažované finanční podpoře svých členů," dodává.

Státní příspěvky na činnost i náhrady za nevydaný majetek tato církev rozděluje mezi své sbory, které s nimi nakládají podle svého uvážení. Kromě těchto peněz má příjmy od členů. "Restituční příjmy se dnes snažíme využít tak, aby se rozšířil počet členů církve. Naše propočty ukazují, že pokud bude Církev bratrská pokračovat ve svém růstu stejným tempem jako v minulých 25 až 30 letech, bude po ukončení restitučních příjmů tak velká, že ji výsledný počet angažovaných členů takříkajíc uživí," dodává Grulich.

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+