Je přirozené, že každý nový ministr si s sebou do úřadu přivede své lidi - šéfa kabinetu, mluvčího, prvního náměstka, případně i sekretářku a řidiče. Jinak si nepočínal ani ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS), když v září 2006 přebíral kontrolu nad někdejší budovou ÚV KSČ na pražském nábřeží Ludvíka Svobody. Nikoho nepřekvapilo, když politika s bydlištěm v Teplicích následovali i někteří další Severočeši. V oné první várce (která mezitím z resortu odešla) však nebyl ten, kdo je mu dnes asi nejblíž a je mnohými považován za faktického vládce úřadu. Náměstek Jiří Hodač (42), jinak též předseda místního sdružení ODS v Proboštově u Teplic.
"Bylo to na popud pana ministra, známe se už od roku 1995," vysvětluje Hodač, jak se stalo, že se v listopadu 2006 náhle ocitl na postu ředitele odboru pozemních komunikací. Vystřídal tehdy Jiřího Nouzu, který musel odejít. Byl totiž považován za člověka nesoucího spoluzodpovědnost za nevýhodnou (pro stát) podobu kontraktu s firmou Kapsch na dodávku elektronického mýtného systému.

JÁ SE VRÁTÍM... Přestože je Hodač absolventem střední průmyslovky se zaměřením na ekonomiku a provoz automobilové dopravy, jeho doménou se v posledních letech stal úplně jiný obor. Byl regionálním manažerem firmy Marius Pedersen, původem dánské společnosti, která se na celém území České republiky zaobírá nakládáním s komunálními odpady. Má asi 40 provozoven, provozuje 13 skládek. "Měl jsem na starosti severozápad Čech, pode mnou bylo asi tři sta lidí," prezentuje se Hodač pyšně. Nabízí se otázka, co může vysoce postaveného manažera, s velmi slušným platem, motivovat, aby se svého místa vzdal a stal se určitě hůře honorovaným státním zaměstnancem, navíc v jiném sektoru. Hodač prohlašuje, že své působení na ministerstvu bere jako dočasnou záležitost. Předpokládá, že vydrží do příštích parlamentních voleb, a potom by se chtěl vrátit k tomu, co jej skutečně baví. K odpadům. Rozhodně odmítá, že by chtěl být do konce produktivního věku byrokratem. Nemá prý ani žádné politické ambice.
O tom, že to se svým "popelářským comebackem" myslí vážně, může svědčit i to, že vazby k firmě Marius Pedersen nijak nezpřetrhal. Prvním důkazem může být, že na stránkách teplické ODS je na předsedu sdružení v Proboštově jako spojovací e-mailová adresa nadále uvedeno jiri.hodac@mariuspedersen.cz. Druhým pojítkem je jeho mobilní telefon. Účty za Hodačovy hovory překvapivě neplatí Ministerstvo dopravy, jak by bylo standardní, ale podle zjištění týdeníku Ekonom právě Marius Pedersen (viz níže). Co se týče přetrvávajících vazeb na svět byznysu, nelze si nevšimnout, že Hodač zůstává i přes své současné angažmá nadále veden jako jednatel a společník dvou teplických firem (M + H Teplice, L 11). "Tyto firmy nejsou od roku 1998 aktivní. Mají nulové náklady a nulové výnosy," říká náměstek.

JEDEN NÁMĚSTEK PŘEDČÍ PĚT DALŠÍCH. Přestože Hodač bere svou úřednickou dráhu jako dočasné vybočení z byznys kariéry, mezi státními byrokraty se za rok a čtvrt překvapivě rychle vyšplhal až do nejvyšších pater. Z ředitele odboru se brzy vyhoupl na post vrchního ředitele a krátce poté se z něj stal náměstek. Nejdříve jen řadový, posléze ten nejdůležitější. Určitým handicapem pro něj byla skutečnost, že nedisponuje vysokoškolským vzděláním, takže za normálních okolností by se náměstkem stát nemohl, ale Hodač nakonec vyhověl podmínkám udělení výjimky, když slíbil, že si studium doplní. "Jsem teď v prvním semestru," uvádí. Na otázku, na jakou vysokou školu byl přijat, ale nechce odpovědět. "Je dobře, když zůstane nějaké tajemno," směje se.
Aby mohl být náměstek dobrým studentem, potřeboval by k tomu alespoň osmačtyřicetihodinové pracovní dny. Sám říká, že tolik času jako teď v zaměstnání nikdy předtím netrávil. "Vstávám v šest a s prací končím obvykle kolem deseti večer," popisuje svůj denní režim. A to ještě pendluje mezi Prahou a Proboštovem. Práce se Hodačovi nabaluje jak sněhová koule. Po lednové změně organizační struktury patří do jeho portfolia osm ministerských odborů. Vezmeme-li v úvahu, že na dalších pět jeho ministerských kolegů (náměstci Ivo Vykydal, Emanuel Šíp, Petr Šlegr, Vojtěch Kocourek, Daniela Kovalčíková) jich zbylo dohromady jen sedm (viz tabulku), nezbývá než konstatovat, že jeden středoškolák strčil do kapsy pět vysokoškoláků. S takovou dělbou práce se zaručeně nelze setkat v žádném jiném resortu. "Celkem na Ministerstvu dopravy pracuje 465 osob, z toho pod pana náměstka Hodače spadá 233," uvedl na dotaz týdeníku Ekonom ministerský mluvčí Karel Hanzelka. Někteří Hodačovi kolegové pod sebou nemají ani dvacet lidí.

EMOTIVNÍ A IMPULSIVNÍ. O čem to všechno vypovídá? Vyjádření ministra Aleše Řebíčka k těmto a dalším otázkám je velmi složité získat. Na žádost týdeníku Ekonom o poskytnutí rozhovoru už několik měsíců nereaguje a podobně dopadla i jiná média. Na základní dotaz, proč k této personální nerovnováze dochází, však odpověděl formou sms zprávy: "Pro standardní chod ministerstva existuje klasická organizační struktura, kterou můžete najít třeba na webu, ale vedle toho běží i řada projektů, které překračují hranice jednotlivých sekcí a někdo je musí zaštiťovat. A právě to dělají ti náměstci, kteří mají ve svých sekcích menší počet odborů. Také je třeba zdůraznit, že čtyři z osmi odborů řízených náměstkem Hodačem se dotýkají silniční dopravy, takže logicky patří k sobě," obhajuje vysokou koncentraci moci u jednoho člověka ministr Řebíček. Podobně reaguje i sám Hodač. "Ze čtyř odborů týkajících se dopravy, které mám pod sebou, by měl časem vzniknout dopravní úřad. Je na to připraven i projekt," vysvětluje logiku nové organizační struktury.
Pracovitost a energičnost mu asi nelze upřít. I jeho kritici připouštějí, že se dovede se svěřenými úkoly, ač nepopulárními, poprat velmi razantně. "Říká se mu řezník," poznamenává k tomu generální ředitel jedné ze satelitních organizací spadajících do resortu dopravy. Náměstek si umí zjednat pořádek. Když na to přijde, je prý velmi emotivní a impulsivní, nemá daleko ani k tvrdším výrazům.

TAM, KDE JSOU PENÍZE. Nejde však jen o počet odborů, který Hodače od ostatních náměstků odlišuje. Vícero zaměstnanců resortu poukazuje hlavně na jedno. Základní rozdíl spočívá v tom, že pod Hodače se dostaly všechny odbory, kde jsou připraveny nějaké veřejné zakázky a kde se rozhoduje o penězích. "Základní rozdíl oproti ostatním ministerstvům je v tom, že pod jednoho člověka se dostaly jednak odbory, které chtějí peníze utrácet, a vedle toho i odbory, které na penězích sedí a rozhodují o nich," říká jeden z pracovníků ministerstva, který nechce být jmenován. Jak připomíná jiný, Hodač má dnes pod sebou úplně vše, co se týká výstavby dopravní infrastruktury - silniční, železniční, ale třeba i výstavby jezů. Jemu podléhá Ředitelství silnic a dálnic, Správa železniční dopravní cesty i Ředitelství vodních cest. Metodicky má vliv i na Státní fond dopravní infrastruktury. Jiřího Hodače dnes najdeme i v řídicím výboru Českých drah.
Náměstek Hodač je také tím, pod jehož přímým řízením v minulých měsících probíhala jednání s rakouskou firmou Kapsch o úpravě smluv o dodávce a provozování elektronického mýtného systému. On to byl, kdo nakonec 27. prosince dodatek ke smlouvě za stát podepsal. Pod co přesně se podepsal, ale nevíme, protože dodatek sice byl na internetových stránkách ministerstva vystaven (čtyři týdny po podpisu), ovšem bez signatur a s jiným datem než ve skutečnosti (19. prosince). Ale hlavně bez deseti příloh, v nichž je celá dodatečná dodávka v řádu miliard korun specifikovaná, kde jsou uvedeny ceny a harmonogram prací. Základní informace tedy zůstaly utajeny. Nezveřejněním příloh nedodržel ministr Řebíček slib, který loni v říjnu ústy svého mluvčího Hanzelky tisku dal. Na otázku týdeníku Ekonom, proč změnil postoj, se ministerstvo nevyjádřilo.
Pod patronací náměstka Hodače se připravuje i další velký projekt, kde jde o desítky miliard - transformace a privatizace Letiště Praha včetně souvisejících výkupů pozemků pro novou ruzyňskou vzletovou a přistávací dráhu. Oba dva projekty byly dle informací týdeníku Ekonom vyňaty ze standardního projektového řízení zavedeného po nástupu Topolánkovy vlády. "To jsou věci, které se na poradách vedení neprobíraly. Ví o tom jen Hodač s Řebíčkem, nikdo jiný nemá k informacím přístup," říká ministerský pracovník.

PŘES MUZIKÁŘE K JANOUŠKOVI? Ačkoliv se o těchto věcech nejedná na ministerských poradách, neoficiální zdroje uvádějí, že na některých strategických rozhodnutích se prý spolupodílejí soukromé osoby působící mimo resort. V této souvislosti je jmenován hlavně podnikatel Roman Janoušek, který je považován za člověka s význačným vlivem na pražského primátora Pavla Béma (ODS) a na celou pražskou radnici. "Na ministerstvu se o Janouškovi mluví jako o Romešovi. Vím, že k němu byly některé materiály od Hodače posílány," tvrdí zdroj týdeníku Ekonom, podle něhož přes Janouška existuje i napojení na další firmy, které mají zájem podílet se na nejzajímavějších dopravních investicích. Podle tohoto zdroje je určitým prostředníkem v těchto záležitostech právník Karel Muzikář, jímž řízená kancelář Weil, Gotshal & Manges poskytuje Ministerstvu dopravy na základě smlouvy externí právní služby. Mezi Hodačovými přímými podřízenými na ministerstvu je údajně i člověk, který v Janouškově firmě v minulosti pracoval. Má jít o Libora Tejnila, šéfa úseku ekonomiky a ICT, do něhož spadají odbory financí a ekonomiky, odbor fondů EU a odbor informačních systémů a komunikací. Tuto informaci se nepodařilo ověřit. Hodač říká, že netuší, co pan Tejnil dříve dělal a jméno Romana Janouška mu prý vůbec nic neříká. Libor Tejnil žádosti týdeníku Ekonom o zaslání svých životopisných údajů nevyhověl.

POMLUVY OD KONKURENCE. Tvrzení některých bývalých i současných zaměstnanců ministerstva jsou poměrně závažná. Ministr Řebíček by k nim nepochybně měl zaujmout stanovisko. Naznačují totiž, že přes Hodače jsou na resort dopravy, obhospodařující desítky miliard korun jak z domácích zdrojů, tak ze zdrojů Evropské unie, napojeny paralelní řídicí struktury. Ač důkazy nikdo nepředložil a patrně nepředloží, podobné informace kolují i v soukromé sféře. "Privatizace letiště není o ničem jiném než o tom, že se domluvil Janoušek s Dalíkem a Hávou," říká spolumajitel jedné velké domácí podnikatelské skupiny (Marek Dalík je blízkým spolupracovníkem premiéra Mirka Topolánka a zbrojař Richard Háva přítelem lidoveckého ministra financí Miroslava Kalouska). "Já jsem se s nikým na ničem nedomlouval. Dejte mi pokoj s takovými nesmysly," reagoval Marek Dalík.
Nejčastěji zmiňovaného podnikatele Romana Janouška se týdeníku Ekonom kontaktovat nepodařilo, ale své vyjádření, důrazně odmítavé, poskytl nařčený právník Karel Muzikář: "Podobných pomluv na naši adresu jsem slyšel spoustu, je za tím konkurenční boj. Pana Janouška znám, ale odmítám, že by k němu přes nás putovaly nějaké ministerské materiály," prohlašuje Muzikář. Jak dále poznamenává, kdyby chtěl primátor Pavel Bém nějak ovlivnit například průběh transformace pražského letiště, dalo by se to dělat daleko jednodušeji. "Vždyť on je členem dozorčí rady Letiště Praha, může si tudíž informace vyžádat přímo od ministra dopravy. I já mohu s primátorem Bémem komunikovat přímo, jsme spolužáci z gymnázia. Není třeba nějakých dalších prostředníků," vznáší argumenty Muzikář.
Jiřího Hodače považuje známý pražský právník za muže na svém místě. "Má poměrně jasně utříděné priority a orientuje se v byznysu. Má nesmírnou energii a vůli problémy řešit. Vím, že spoustě lidí leží v žaludku, ale kdykoliv jsem s ním něco dohadoval, vždycky jsem cítil, že na prvním místě je u něj ochrana zájmů státu," charakterizuje Hodače Muzikář. Pokud by tomu tak skutečně bylo, za svou nadprůměrnou pracovitost a činorodost by si Řebíčkův náměstek možná zasloužil i státní vyznamenání.

JIŘÍ PŠENIČKA

Náměstci na Ministerstvu dopravy a jejich odbory