Extremismus středu


PEREX(ČERVENÁ): Kategorizace politických stran Je zvykem nazývat strany typu SPR-RSČ nebo neonacistická hnutí pravicovým extremismem. Děje se tak, ačkoliv jejich straníci a sympatizanti prosazují asi tolik čistě pra-vicových hodnot jako hodnot čistě levicových.

Mezi těmito tzv. pravicovými extremisty nalezneme typické příznivce pravicových hodnot a idejí (příslušníky střední a vyšší třídy, s vyšším vzděláním, kteří pracují jako kvalifikovaní odborníci převážně v soukromém sektoru či samostatně podnikají a zakládají si na svých zásluhách), natož hodnot a idejí krajně pravicových (bohatou buržoazii a šlechtu, která si zakládá na zděděném majetku a tradicích, a církevní hodnostáře).

Nacionalismus, xenofobie, autoritářství...


K pojmenovávání stran a hnutí tohoto typu pravicově extremistických dochází pod vlivem zjednodušené představy o tom, že v politických systémech vyrůstajícících na levo-pravé ose je extremistická každá stra-na, jejíž ideologie neodpovídá definici levicového extremismu - komunismu, automaticky pravicově extremistická, zvlášť pokud zcela neodmítá tržní ekonomiku.

Již velmi dlouho vychází SPR-RSČ a její voliči z analýz výzkumů veřejného mínění a z analýz nejrůznějších sociologických výzkumů jako středová či středo-levicová strana (graf). Její příznivci se na ose levice-pravice řadí v průměru ke středu, ale toto sebezařazení je charakteristické vysokým rozptylem. Jejich naměřené politické hodnoty, zájmy a postoje k roli státu a trhu, nerovnostem a jejich spravedlnosti atd. jsou také středové až středo-levicové a dokonce se podle jisté zavedené kategorizace ideologických typů jeví jako liberálové. Na rozdíl od příznivců umírněných středových stran, resp. liberálních stran však u jejích příznivců nalezneme výrazně vyšší radikální, autoritářské, nacionalistické, xenofobní a izolacionistické tendence.

Jeví-li se tato strana a její voliči jako příznivci středové politiky a vyznavači liberálních hodnot, znamená to, že nejsme schopni běžně užívanými metodami politic-ké strany a voliče tohoto typu uspokojivě klasifikovat jako pravý extrém? Nebo pro tento druh extremismu existuje výstižnější nálepka?

Klasik politické sociologie Martin Seymour Lipset je jiného názoru. V knize Political Man čerpá ze studií o extremismu pocházejících již ze třicátých let dvacátého století a podle nich nazývá strany a hnutí tohoto typu extremisty středu.

Existuje shoda v tom, že obvykle použí-vaný způsob kategorizace politických aktérů na jediné dimenzi levice-pravice zjednodušuje politickou realitu mnohých demokracií. Jak umírněné, tak extremistické strany, skupiny a ideologie je možné seřadit na levo-pravé ose samostatně a stejným způsobem. Na demokratické levo-pravé dimenzi lze seřadit politické ideologie odleva doprava následovně: levice - socialismus, střed - liberalismus, pravice - konzervatismus. Pro extremismus je nejpříhodnější klasifikace tato: levice - komunismus, střed - fašismus a pravice - konzervativní extremismus.

Nejsou nositelé


Středový extremismus je samozřejmě definován aktéry a hodnotami pro něj typickými. Příznivci extremních stran a hnutí středu se často rekrutují z obvyklých stoupenců liberalismu. Jsou to zejména mladí muži do 30 let, vyučení drobní podnikatelé, kteří nesouhlasí s vývojem kapitalismu, v němž roste role mezinárodního podnikání, velkých podniků i odborů, s konkurencí plynoucí z poklesu významu hranic, kterou považují za ohrožení domácího hospodářství, z přítomnosti jiných národností, ras a etnik. Pro své bezpečí vyžadují pevný řád, který se často vymyká koncepci právního státu, jehož normy porušují. Některé typy extremismu středu přitahovaly i příslušníky ozbrojených složek (například levicový fašismus - perónismus). Pro extremismus středu je charakteristické, že přebírá liberální témata a uzpůsobuje si je.

Zmíněná definice je jak ušitá na míru nejen české SPR-RSČ, ale i například francouzské Národní fronty. V případě SPR-RSČ je empirická zaměnitelnost s liberály, převaha jejích příznivců mezi vojáky, příslušníky policie a drobnými podnikateli, volání po izolaci České republiky ("Vyhlásit neutralitu, a tím odmítnout vstup do NATO." "...zamezit státnímu plýtvání ve formě podpory bankrotářských OSN, UNESCO, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní měnový fond apod."), nesmiřitelný postoj k Německu, Romům, volání po potírání kriminality, trestu smrti a viditelné porušování zákonů, preference drobného podnikání a tzv. domácího kapitálu či soběstačnosti v produkci potravin v kombinaci s prvky radikalis-mu, autoritářství, nacionalismu a xenofobie naznačují, že jde spíše o středový a nikoliv pravicový extremismus.

Pravicový extremismus (autoritářský konzervatismus), který v České republice není významně přítomen, neboť se mu nedostává jeho typických sociálních nositelů, si přes svou zanedbatelnou koncentraci zaslouží, aby byl od středového extremismu odlišován. Na rozdíl od levicového a středového extremismu totiž není ani revoluční, ani totalitářský, a nemá v tomto století na svě-domí miliony lidských obětí.

Klára Vlachová Sociologický ústav AV ČR

Související