JEN OPRÁVNĚNÉ NÁKLADY A ZISK

JEN OPRÁVNĚNÉ NÁKLADY A ZISK

V současné době se stává aktuální otázka uvolnění zbývajících, dosud regulovaných cen. Povšimněme si v této souvislosti, jak danou problematiku upravuje obchodní zákoník ve vazbě na platné cenové a další veřejnoprávní předpisy.

V základním ustanovení § 758 odst. 1 obch. zák. se řeší vazba obchodních závazkových vztahů a jiných institutů, které jsou obsahem obchodního zákoníku, na obecně závazné právní předpisy o cenách, v prvé řadě zákon o cenách.

Při uzavírání smluv, jejichž stranami jsou osoby mající sídlo/místo podnikání, popř. bydliště na území ČR, uplatní se ustanovení obchodního zákoníku o určení ceny nebo úplaty poskytované za plnění, jen pokud toto určení není v rozporu s obecně závaznými právními předpisy o cenách. Jinak vzniká povinnost platit cenu nebo úplatu nejvýše přípustnou podle těchto předpisů.

Co říká zákon

Zákon o cenách má z hlediska předmětu úpravy široký záběr a vztahuje se na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (v dalším textu zákona označovaných jako "zboží") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného na vývoz.

Cenu pak tento zákon (§ 1 odst. 2) definuje jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv k jiným účelům. Z poznámky k cit. ustanovení vyplývá, že těmito jinými účely se rozumí zejména oceňování v rámci aplikace zákona o konkurzu a vyrovnání, zákona o dani z nemovitostí a zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí.

Přitom postup stanovený zákonem o cenách platí i pro převody práv a dále též pro převody a přechody vlastnictví k nemovitostem, včetně užívacích práv k nemovitostem.

Na druhé straně zákon výslovně stanoví, že se nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a nákladů, úroky a tarify mezinárodní dopravy a spojů, které jsou upraveny zvláštními předpisy (k nim patří např. též notářské poplatky, odměny advokátů apod.).

Zneužití postavení na trhu

Pro sjednávání konkrétní ceny platí ust. § 2 až 10 zákona o cenách. Cena se sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, případně, pokud tak stanoví zvláštní předpisy, číselným kódem příslušné jednotné klasifikace. Po-dle určených podmínek mohou být součástí ceny zcela nebo zčásti náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, zisk, příslušná daň a clo (srov. § 2 odst. 1 zákona o cenách).

Za dohodu o ceně se považuje dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena. Podmínkou v tomto druhém případě je, že dohodnutý způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží cenu ve výši požadované prodávajícím (srov. § 275 odst. 4 obch. zák.).

Velmi významné je ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách, podle něhož prodávající nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu, zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk. Za zneužití hospodářského postavení se v této souvislosti pokládá zejména zneužití monopolního nebo dominantního postavení na relevantním trhu porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží.

Také kupující nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů.

Při posuzování toho, zda došlo ke zneužití hospodářského postavení při sjednávání ceny podle § 2 odst. 3 zákona o cenách, vycházejí kontrolní orgány především z cenového vývoje na srovnatelných trzích, z potřeby dosažení přiměřeného zisku, z původní ceny, vývoje nákladů a dalších tržních podmínek hodných zřetele (srov. § 16 zákona o cenách).

Nepřiměřený majetkový prospěch

Při aplikaci ust. § 2 odst. 3 zákona o cenách je rozhodující rovněž, co dlužno považovat za nepřiměřený hospodářský prospěch.

V tomto směru vyhláška č. 580/1992 Sb. (ve znění vyhl. č. 580/1992 Sb.), která provádí zákon o cenách, stanoví, že za nepřiměřený hospodářský prospěch, získaný cenou zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, se považuje zvýšení ceny prodeje oproti obvyklé ceně téhož nebo srovnatelného zboží. Daný závazný výklad, jak ho podává prováděcí vyhláška, se vztahuje i na rozdíl mezi cenou nákupu a cenou při prodeji, jde-li o zboží nakoupené v tuzemsku nebo o dovážené zboží, které se beze změny dále prodává. Tento rozdíl se posuzuje jako cena obchodního nebo zprostředkovatelského výkonu i v případě, kdy není výslovně a samostatně sjednána (srov. úpravu smlouvy o zprostředkování a smlouvy o obchodním zastoupení v obchodním zákoníku).

Za nepřiměřený hospodářský prospěch, získaný kupujícím cenou výrazně nedosahující oprávněných nákladů, se považuje podstatné snížení ceny nákupu proti obvyklým nákladům na pořízení téhož nebo srovnatelného zboží (srov. § 1 odst. 3 cit. vyhlášky).

Porušení cenových předpisů ve formě dohody o ceně, které je zneužitím hospodářského postavení při jejím sjednávání, se považuje za právní úkon učiněný v rozporu s obecně závazným právním předpisem - zákonem o cenách. Podle ust. § 40a obč. zák. se tu však bude jednat o tzv. relativní neplatnost právního úkonu. To znamená, že bude neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje právnímu předpisu, a pouze za předpokladu, že se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

Třeba doplnit, že obdobné ustanovení, jaké je obsahem vpředu cit. § 758 obch. zák., obsahuje také občanský zákoník ve vztahu k sjednávání ceny v kupní smlouvě. Podle § 589 obč. zák. je třeba cenu v kupní smlouvě sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva podle § 40a obč. zák. neplatná. Totéž lze z z obsahu § 634 a 635 obč. zák. odvodit ve vztahu ke smlouvě o dílo. Obecně se pak v závěrečných ustanoveních občanského zákoníku stanoví: "pokud se v tomto zákoně používá pojmu "obecně závazný předpis o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách" (srov. § 877 obč. zák.).

Porušení hospodářské soutěže

Zneužití hospodářského postavení při sjednávání ceny, jak je vymezuje zákon o cenách (§ 2 odst. 3), zakazuje mj. také ust. § 9 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Získá-li soutěžící podnikatelský subjekt, ať už sám, nebo v dohodě s jinými soutěžiteli, takové postavení na relevantním trhu, že buď není vystaven soutěži vůbec, tj. dosáhne monopolního postavení, nebo není vystaven soutěži podstatné a má tak na trhu dominantní postavení, nesmí být tohoto monopolního nebo dominantního postavení na trhu tímto soutěžitelem zneužíváno

- na újmu jiných soutěžitelů nebo

- na újmu spotřebitelů ani

- na úkor veřejného zájmu.

Za zneužití monopolního nebo dominantního postavení na trhu pak zákon příkladmo na prvém místě uvádí "přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému plnění" (srov. § 9 odst. 3 písm. a/ cit. zákona).

Je zřejmé, že pod shora uvedený zákaz dlužno mj. subsumovat i takové sjednání ceny, které zahrnuje neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk (srov. § 2 odst. 3 věta prvá zákona o cenách).

Proti zájmům spotřebitele

Rovněž zákon o ochraně spotřebitele ukládá povinnost prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy, jakož i povinnost ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Přitom "cenami v souladu s cenovými předpisy" se rozumí ceny, které jsou v souladu se zákonem o cenách (srov. § 3 písm. c/ zákona o ochraně spotřebitele).

Dále podle téhož zákona se prodávající nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.

Za jednání v rozporu s dobrými mravy (srov. rovněž ust. § 3 odst. 1 obč. zák.) dlužno zřejmě považovat také porušování zájmů spotřebitele nadměrným zvyšováním cen v rozporu s cenovými předpisy.

Porušování ustanovení obchodního zákoníku ve vazbě na obecně závazné předpisy o cenách, k němuž dochází v rámci podnikatelských aktivit, nutno rovněž kvalifikovat za jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Takové jednání podle kogentního ustanovení § 265 obch. zák. nepožívá právní ochrany.

Pro smlouvy, které se řídí občanským zákoníkem, je třeba v této souvislosti aplikovat ust. § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Nepříznivý ekonomický důsledek

Zkušenosti z praxe obchodních závazkových vztahů prokazují, že stále v nezanedbatelné míře dochází k sjednávání zcela ne-úměrných a podstatně zvýšených cen, což je v rozporu s cenovými předpisy a zásadami poctivého obchodního styku. Bývá to zpravidla umožněno výsadním postavením dodavatelských subjektů na relevantním trhu. Jako jeden z mnoha případů lze uvést ceny pohřeb-ních služeb, které rostou nepoměrně rychleji než celková hladina spotřebitelských cen a mezd.

Přitom nejen dosud regulované, současně však deformované ceny, často dnes kritizované, ale zejména ceny sjednávané v rozporu se shora uvedenými právními předpisy, provázené porušováním zásad poctivého obchodního styku, škodí vždy a všude. Zjednodušené a ryze formálně chápané sjednávání cen má, podle mého soudu, negativní vliv na současný ekonomický vývoj a ohrožuje celkovou protiinflační politiku státu.

Často vznikají námitky adresované legislativní úpravě určité problematiky. Domnívám se však, že na otázky, které se týkají sjednávání cen, platné právní předpisy - ve svém vzájemném propojení - reagují v podstatě adekvátně. Je však třeba důrazně trvat na jejich uplatnění v praxi, zejména v rámci působnosti zákony určených kontrolních orgánů. V konkrétních případech tu mají nezanedbatelný úkol i soudní orgány, a to při aplikaci již zmíněného kogentního ustanovení § 265 obch. zák.

JAN VÍCH, stálý spolupracovník Ekonoma

Ačkoliv tvorba cen na základě dohody kontrahujících subjektů je základním principem tržního mechanismu a má vytvářet také zdravé soutěžní prostředí, nelze ji chápat tak, že by zásady poctivého obchodního styku, jak je zakotvují obchodní kodexy států s rozvinutou tržní ekonomikou, připouštěly naprosto nekontrolovanou volnost při tvorbě a uplatňování cen v obchodních závazkových vztazích. Mám tu na zřeteli "divoké ceny", tj. ceny sjednané často s využitím monopolního nebo dominantního postavení na trhu tak, že výrazně překračují obvyklé náklady a únosnou míru zisku.