Francouzská komedie Tetovaný z roku 1968, ve které se chamtivý obchodník s uměním v podání Louise de Funèse snaží zmocnit obrazu od Modiglianiho, který je vytetován na zádech excentrického šlechtice s tváří Jeana Gabina, do značné míry předběhla dobu. To, co v šedesátých letech mohlo působit jako satira, je dnes realitou. Ve světě a zejména ve Spojených státech se ohledně nároků souvisejících s tetováním objevují první, poměrně složité spory. Zákon totiž na tetování nahlíží jako na svébytné umělecké dílo, které musí být chráněno autorským právem. Kresby na lidské kůži zároveň musí respektovat ochranu jiných děl, díky čemuž jsou meze toho, co si lze nechat vytetovat, poměrně omezené.
Malířské plátno nadané rozumem
V současném zákonném nastavení obvykle náleží práva k tetování tomu, kdo ho vytvořil. I z tohoto pravidla však existují určité výjimky. „Autorem tetování může být – i když spíše výjimečně – i tetovaná osoba. To platí zejména v případě, když tato osoba přímo navrhne tatérovi velmi přesnou kresbu, u které stačí, aby ji v podstatě otrocky jedna ku jedné překopíroval na kůži, aniž by cokoli změnil nebo provedl jen nepodstatné změny například ve velikosti,“ představuje specifickou situaci Ondřej Drachovský, advokát ve společnosti Zvolský Advokáti vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později