Je to jen pár let, co obnovitelné zdroje energie patřily v Česku mezi nenáviděná slova. Veřejný prostor zaplňovaly diskuse o solárních baronech, fotovoltaickém tunelu či podvodu za bilion korun. Lidé ve velkém brojili proti výstavbě větrných parků. Kvůli tomu takřka zamrzla výstavba nových výroben elektřiny. A nikoho to ani příliš nevzrušovalo. Vždyť „šťávy“ bylo v síti dost. Dokonce víc, než jsme sami doma dokázali spotřebovat. Co na tom, že hlavní část pocházela ze stárnoucích uhelných elektráren. Pragmatický přístup k dekarbonizaci, který již tehdy hýbal celou Evropou, se v Česku vytratil.

Teď je to jinak. Solární a větrná energie se stává významnější součástí domácího energetického mixu a stát ve svém hlavním koncepčním dokumentu předpokládá, že všechny obnovitelné zdroje budou v roce 2050 zajišťovat přibližně polovinu vyrobené elektřiny v Česku. Tu druhou má poskytnout jaderná energetika. Postoje k tomuto bezemisnímu, ale nikoliv obnovitelnému zdroji se však různí. Jedni říkají, že bez jádra nelze uskutečnit evropský sen o uhlíkové neutralitě do roku 2050, jiní poukazují na nedořešené skladování vyhořelého jaderného paliva.

Podle návrhu státní energetické koncepce, kterou má na začátku léta dostat na stůl vláda, bude však role jaderných bloků v polovině století klíčová. Zajistí to, co soláry ani větrníky ze své podstaty nedokážou – nepřetržitou dodávku elektřiny bez ohledu na rozmary počasí či denní dobu. Ačkoliv je rok 2050 ještě daleko, nemusí být dosažení plánovaného podílu jádra jednoduché.

Výroba a spotřeba elektřiny v Česku

Šest jaderných bloků, čtyři v Dukovanech a dva v Temelíně, se nyní na tuzemské výrobě elektřiny podílejí zhruba z 37 procent. Jenže dukovanské bloky už brzy dosáhnou čtyřiceti let provozu a zatím se počítá, že z technického a zároveň ekonomického pohledu se vyplatí investovat do prodloužení jejich provozu na šedesát let. To by znamenalo, že je bude nutné odstavit krátce po roce 2045. Přestože někteří provozovatelé ve světě cílí i na další prodlužování životnosti, najisto s tím počítat nelze.

Ve chvíli, kdy dukovanské bloky odejdou do „důchodu“, vypadne zhruba 20 procent výroby. Spuštění jednoho nebo dvou nových velkých bloků by je pouze nahradilo. Má‑li však podíl jádra na výrobě elektřiny proti dnešku vzrůst, je třeba jich postavit ještě víc.

Kdo uspěje v jaderném tendru

Vláda proto koncem ledna rozšířila tendr, který původně počítal s podáním závazné nabídky na výstavbu jednoho nového bloku s opcí na další tři někdy v budoucnu. Vyzvala zájemce o výstavbu bloků, francouzskou společnost EDF a korejskou KHNP, ať předloží rovnou závaznou nabídku na čtyři bloky. Má to být výhodnější nejen finančně, ale také organizačně. Pokud by se skutečně podařilo uvést do provozu čtyři nové bloky, dva v Dukovanech a dva v Temelíně, pomohlo by to naplnit zmíněný cíl ze státní energetické koncepce.

Spuštění jednoho nebo dvou nových velkých bloků jen nahradí ty, co půjdou do „důchodu“. Má‑li podíl jádra proti dnešku vzrůst, je třeba jich postavit ještě víc.

Účastníci tendru mají své vylepšené nabídky podat do konce dubna. ČEZ došlé materiály do poloviny června vyhodnotí a výsledek předá vládě. Ministři následně rozhodnou, komu výstavbu svěří, a někdy na přelomu roku s vítězem tendru podepíšou smlouvu. V tu chvíli už by také mělo být jasné, zda se v Česku budou stavět jeden, dva, či rovnou čtyři nové bloky. Aktuálně nejpravděpodobnější varianta počítá s tím, že by se v první vlně začaly stavět dva reaktory – a to v Dukovanech. Ministr průmyslu Jozef Síkela nedávno prohlásil, že po současném vládním kabinetu tu zůstane podepsaný kontrakt na nejméně dva reaktory.

O dvojici nových bloků v Temelíně by se pak případně rozhodlo až s časovým odstupem – i s přihlédnutím k postupu vývoje malých modulárních reaktorů. Oba účastníci tendru podle dosavadních vyjádření nepovažují výstavbu celkem čtyř velkých reaktorů za problém. Naopak. „Čtyři reaktory v Česku představují spíše příležitost, a nikoliv riziko. Pomohou přispět k oživení celého jaderného průmyslu, nastavit správné tempo výstavby,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Ekonom šéf EDF Luc Rémont.

Spotřeba plynu v Česku

Ke konvenčním jaderným blokům mají přibýt ještě malé modulární reaktory, které by instalovaný výkon jádra ještě zvedly. ČEZ chce zhruba do poloviny století vybudovat sedm až deset malých modulárních reaktorů o celkovém výkonu kolem tří gigawattů. Pro srovnání: odpovídá to výkonu tří standardních temelínských bloků. Už dříve podepsal ČEZ memorandum se sedmi společnostmi, které se vývojem malých reaktorů zabývají. „Pak jsme výběr zúžili na tři nejvýznamnější firmy, které jsou ve vývoji nejdále. S těmi nyní jednáme,“ říká šéf ČEZ Daniel Beneš. Firma chce první modulární reaktor stavět v Temelíně. S kým přesně to bude, chce ČEZ podle Beneše rozhodnout do konce letošního roku.

Státní energetická koncepce

Jde o klíčový dokument, který nastiňuje budoucnost tuzemské energetiky. Pro státní správu je koncepce závazná, tržním hráčům poskytuje vizi státu v oblasti energetiky a výhled jednotlivých opatření a schémat podpor. Díky tomu se mohou snadněji rozhodovat, do jakých zdrojů investovat. Poslední verze koncepce byla přijata v květnu 2015 a od té doby již značně zastarala. Už v době schvalování dokumentu se počítalo s jeho pravidelnou aktualizací každých pět let.

Zpracování nového dokumentu spolu s vytyčením jasného směru, kterým se česká energetika vydá, je zcela nezbytné. Stát totiž musí reagovat na radikální proměnu vnějších podmínek, především tvrdších závazků v oblasti klimatu, které přijala Evropská unie. Dokument je nutné přizpůsobit i nové geopolitické situaci, která nastala po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, i technologickým změnám v energetice.

Základem proměny energetiky se má stát výrazný rozvoj výroby z obnovitelných zdrojů, přechodný mírný růst využívání plynu, postupný útlum výroby z uhlí a stabilní role jádra jak při výrobě elektřiny, tak čím dál více i při výrobě tepla. Koncepce pracuje se třemi časovými horizonty: krátkodobým do roku 2030, střednědobým do roku 2040 a dlouhodobým do roku 2050.

Aktualizovanou verzi koncepce zpracovalo ministerstvo průmyslu. Úředníci vycházeli z řady studií, které modelují budoucí scénáře vývoje energetiky, včetně hodnocení zdrojové přiměřenosti od ČEPS. Přihlédli i k připomínkám Evropské komise k Vnitrostátnímu klimaticko‑energetickému plánu. K návrhu, který ministerstvo představilo v únoru, se sešlo množství připomínek. Na jejich vypořádání nyní resort pracuje, výslednou podobu má dostat vláda na stůl před prázdninami.

O malých reaktorech mluví i další hráči, mohou najít uplatnění třeba u energeticky náročných provozů. Nebo mohou fungovat jako teplárny. Při přepočtu na jednu kilowatthodinu sice vyrábějí dráž než velké bloky, výhodou jsou však nižší počáteční náklady na výstavbu. To znamená, že bude také mnohem snadnější (a levnější) si na zprovoznění půjčit. Ve srovnání s velkými bloky se modulární reaktory také hodí lépe do energetické sítě, v níž je větší počet malých obnovitelných zdrojů.

Na kolik vyjdou bloky v Dukovanech či Temelíně, zatím není jisté. Padají částky od 160 miliard korun až po půl bilionu. Výsledná cena bude hodně záležet na zvoleném způsobu financování, na tom, jak bude napsána smlouva, co všechno bude zajišťovat dodavatel. I na tom, zda se bloky podaří dokončit v plánovaném termínu.

Jak dlouho ještě vydrží uhlí

I kdyby se podařilo všechny jaderné ambice naplnit podle plánů, nebude ohledně tuzemské energetické budoucnosti vyhráno. První jaderný blok bude podle současného harmonogramu spuštěn v roce 2036, pravděpodobně ale ještě o pár let později. Koncepce předpokládá, že se má postupně snižovat využívání uhlí a že po roce 2033 se jeho spotřeba omezí pouze na neenergetické využití v průmyslu. Nyní je fosilní uhlí stále ještě za dvěma pětinami tuzemské výroby elektřiny.

Hrozí však překotný ústup od jeho využívání, což by zvedlo riziko výpadků v dodávkách elektřiny či růst cen. Provozovatelé uhelných elektráren totiž upozorňují, že při rostoucí ceně emisní povolenky a proporčně menším nárůstu ceny elektřiny pro ně přestane být výroba rentabilní mnohem dříve než v roce 2033. Možná již napřesrok. Expertka na energetiku a někdejší náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská říká, že takový scénář v následujících letech nelze zcela vyloučit. „Především pro nejstarší uhelné zdroje, které jsou nejvíce zatíženy emisními povolenkami a mnohdy mají i další omezení na emise, je vysoce pravděpodobný,“ říká Kovačovská.

Z čeho se vyrábí elektřina

Bez případných dodatečných intervencí či pobídek nebudou mít majitelé uhelných elektráren důvod, aby udržovali své zdroje v provozu, pokud jim predikce na delší období ukáže záporné marže. „Začátek roku se zdál z tohoto pohledu kritický, nyní se situace alespoň dočasně trochu stabilizuje,“ říká Kovačovská. Ministerstvo průmyslu proto nyní hledá cesty, jak uhelné elektrárny udržet v provozu. Nebo alespoň jako zálohu, když nebude v síti dostatek elektřiny.

Podle Kovačovské nabral stát v přípravách na odchod od uhlí a jeho nahrazení jinými zdroji v elektroenergetice i teple zpoždění. Nyní by měl dát provozovateli přenosové soustavy ČEPS do rukou nástroje, které by umožnily dočasně zabránit odstavení elektráren kritických pro provoz elektrizační soustavy. „Minimálně do doby, než budou vybudované nové – především plynové – zdroje. A samozřejmě poskytnout pobídky pro jejich výstavbu,“ říká Kovačovská. S dočasným využitím plynu energetická koncepce počítá, podle odborníků však jeho roli podceňuje.

Bez emisí do poloviny století

Cílem je snaha přispět k dosažení evropské uhlíkové neutrality do roku 2050. Plány podle koncepce naznačují, že v roce 2030 by Česko mohlo snížit emise zhruba o 63 procent proti roku 1990 a v polovině století se přiblížit klimatické neutralitě. Vedle podílu obnovitelných zdrojů, jejichž podíl má do roku 2050 dosáhnout 36 až 44 procent primární spotřeby energie (a na výrobě elektřiny kolem zmiňovaných 50 procent), usiluje stát také o zvyšování energetické účinnosti, zejména v budovách.

Energetický expert sdružení Calla Edvard Sequens říká, že stát dlouho odkládal přípravu zákonů, které by mohly pomoci efektivnějšímu využití obnovitelných zdrojů. Jde třeba o pravidla pro komunitní energetiku, sdílení elektřiny, využití akumulace nebo řízení spotřeby či skutečné řešení zbytečných administrativních překážek blokujících výstavbu. „Nedostatečné byly i kroky snižující spotřebu. Teprve nyní dochází k postupným změnám,“ říká Sequens.

Od poloviny roku začínají platit nová pravidla pro sdílení elektřiny a v pátek poslanci v prvním čtení kývli na lex OZE III, který má od příštího ledna mimo jiné usnadnit ukládání přebytečné elektřiny do samostatně stojících baterií. „Domácnostem a firmám navíc umožní tato novela lépe řídit svou výrobu a spotřebu elektřiny a díky tomu snižovat výdaje. Posílí také jejich energetickou nezávislost,“ říká ministr Síkela. Dříve přijaté novely usnadnily budování fotovoltaik na střechách rodinných domů a menších podniků.

Kdo odebírá elektřinu

Stát nyní chystá také „go‑to zóny“, tedy území vhodná pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Platily by na nich zkrácené lhůty, případně zjednodušené podmínky pro povolení projektů. Potenciál výstavby obnovitelných zdrojů v Česku je podle loňské studie Deloitte pro Svaz moderní energetiky obrovský. Z dostupné finanční podpory lze do roku 2030 vystavět 15,3 gigawattu nových fotovoltaických a dva gigawatty větrných elektráren. Objem jejich celkové roční výroby by zhruba odpovídal množství elektřiny, které za rok odeberou české domácnosti.

Decentralizovaná a digitalizovaná

Ve hře o budoucnost domácí energetiky nejde však jen o to, aby bylo elektřinu kde vyrábět. Konec starých velkých zdrojů a nástup menších, decentralizovaných výroben s sebou přináší také nutnost investic do rozvodných sítí. Kde dřív stačily dráty, transformátory a rozvodny, nyní nastupují chytré odečty, digitalizace a sledování dat. Provozovatelé sítí však budou muset do modernizace investovat výrazně více peněz, což se odrazí i v konečných platbách odběratelů.

Marian Rusko, předseda Rady Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností, říká, že výše ročních investic stoupne v příštích letech o více než třetinu proti období let 2010 až 2023. Tehdy se průměrná výše ročních investic blížila 29 miliardám korun. „Ani tak velká částka do budoucna stačit nebude. Dalších zhruba 11 miliard korun ročně si vyžádají investice spojené s novými požadavky na decentralizaci výroby, masivní připojování obnovitelných zdrojů energie či elektrifikace sektoru dopravy a vytápění,“ říká Rusko.

Bylo by podle něj vhodné také dále navyšovat propojení přenosové soustavy se zahraničím, byť už je kapacita propojení v evropském měřítku na dobré úrovni. „Vyšší kapacita napojení především na Německo umožní dovoz elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterých bude už ve střednědobém horizontu v určitých obdobích roku v Německu výrazný nadbytek. Česká republika bude v nejbližších letech importní a vyšší kapacita napojení pomůže,“ říká Rusko.

Z čeho se bude vyrábět elektřina

Chytré sítě zase umožní lépe hospodařit s vyrobenou elektřinou. „Potřebujeme v reálném čase vědět, co se v soustavě děje, abychom mohli toky energie směrovat a udržovat v síti rovnováhu, aby nedošlo k jejímu přetížení a v nejhorším případě i výpadkům,“ říká Rusko. Mozkem moderní české energetiky bude Elektroenergetické datové centrum, které zajistí domácnostem a firmám aktuální data o jejich spotřebě a jejich členění podle času, tarifu a v budoucnosti i podle typu spotřebiče. Výstavba centra je rozdělena do několika etap, všechny funkce má plnit od roku 2026. Vstupní investice do zahájení provozu centra se pohybuje kolem miliardy korun, z toho by 800 milionů měla pokrýt dotace z evropských zdrojů v rámci Národního plánu obnovy.

Na kolik peněz přechod k moderní energetice celkově vyjde, energetická koncepce nevypočítává. Vodítko poskytuje jiný dokument, tentokrát z dílny ministerstva životního prostředí. Plán ochrany klimatu odhaduje celkové investice do roku 2030 pro dekarbonizaci a adaptační opatření na 3,5 bilionu korun, z toho nejvíce, téměř třetina, má jít na renovaci budov. Z veřejných zdrojů má být investováno takřka 1,6 bilionu korun. Velkou část nákladů nicméně ponesou na svých bedrech spotřebitelé, a to v podobě vyšších nákladů na energie.