Ze zákonů přijatých v loňském roce si největší přízeň podnikatelů a občanů získala novela, která zrušila povinnost platit silniční daň pro osobní a nákladní automobily s hmotností do 12 tun. Ukázala to anketa Zákon roku, která každoročně hledá nejpřínosnější předpisy pro byznys a usiluje o kultivaci legislativního prostředí.

„Je jasné, že odborníci i uživatelé oceňují zjednodušení složité legislativy. To, jak zákonodárci naslouchají při psaní zákonů praxi, či jejich ochotu reagovat na aktuální výzvy,“ komentoval letošní výsledky ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek.

U silniční daně podle jeho slov opravdu nedává smysl vynakládat velké peníze na její výběr, když přínos je v podstatě zanedbatelný. Přesně to se píše i ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu ze začátku loňského roku. Podle ní vybrala finanční správa na této dani mezi lety 2018 a 2020 za jednu korunu vynaložených výdajů v průměru 15 korun, což je zhruba čtyřikrát méně, než je tomu v průměru u všech ostatních daní. Na nižší efektivitu měl vliv mimo jiné administrativně náročný způsob prověřování plnění daňových povinností.

Související
2 minuty čtení
Ačkoliv minulý rok nepatřil z hlediska celkového počtu přijatých právních předpisů k těm nejsilnějším, vyznačoval se jednou zcela mimořádnou...

Pro právníky a odborníky na daňové právo proto nebylo velkým překvapením, když se stát rozhodl tuto daň zrušit, alespoň pro vozidla do 12 tun. Provozovatelům těžkých nákladních automobilů, tahačů a přívěsů s hmotností nad 12 tun ji alespoň snížil. „Z našeho pohledu by dávalo smysl úplné zrušení a nahrazení třeba mýtným systémem,“ dodal Čížek. Platby za mýto by podle podnikatelů daleko lépe odpovídaly tomu, jak se pozemní komunikace skutečně využívají. Jenže přijetí takové právní úpravy podle Čížka brání evropská legislativa.

Bodovalo všech pět nominovaných

Letošní ročník ankety organizované společností Deloitte Legal ale také v mnoha ohledech překvapil. Uplynulé ročníky měly vždy jasného favorita a ten pak skutečně zvítězil drtivou většinou, kolem 70 procent hlasů. Tentokrát to bylo jiné. Hlasující svou přízeň rozprostřeli mezi pětici finalistů vybraných nominační radou dost rovnoměrně.

Vítězná novela zákona o silniční dani získala 35 procent hlasů. Druhé místo obsadil s 23 procenty zákon o opatřeních v oblasti daní v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině, který dal mimo jiné českým společnostem možnost odečíst si dary poskytnuté subjektům z Ukrajiny z daní.

Nejtěsnější souboj se odehrál o třetí místo, které nakonec získalo evropské nařízení urychlující výstavbu fotovoltaických elektráren. O pouhý jediný hlas předstihlo evropskou směrnici nastavující pravidla, podle nichž by měly firmy podávat zprávy o udržitelnosti svého provozu. Ta tedy skončila čtvrtá a také nařízení o digitálních službách, na které zbyla pátá pozice, vcelku bodovalo – získalo téměř 12 procent hlasů. Takřka identický výsledek stačil v loňském ročníku novele zákona o soudech zavádějící povinné online zveřejňování rozsudků na třetí příčku.

Politické priority budí hořkost

Výsledky ankety víc než v minulých letech odrážejí dění ve světě a zatěžkávací zkoušky, kterými prochází. Příčinou je agrese Ruska vůči Ukrajině a průvodními jevy jednak vlna solidarity s napadenou zemí a také energetická nouze či dostupnost.

Češi si přejí, aby je zákony svazovaly méně a aby daně byly jednodušší. Vlády pro to ale nedělají dost. Podle členů nominační rady Zákona roku zrušenou daň brzy nahradí jiná.

„Letos zabodovaly dva právní předpisy v oblasti daní, ve kterých stát ukázal, že umí zareagovat rychle a efektivně na aktuální situaci,“ okomentovala anketu Martina Jeklová, advokátka a manažerka v týmu obchodního práva v pražské kanceláři Deloitte Legal. Totéž už při výběru pětice předpisů pro finální hlasování veřejnosti ocenila i nominační rada složená z právníků, zástupců byznysu a ekonomických novinářů. Mimořádně uděleným uznáním se rozhodla ocenit soubor zákonů lex Ukrajina (více o tom čtěte v komentáři Jiřiny Procházkové ve sloupku vpravo na této straně).

Všechny tři předpisy ze „stupňů vítězů“ vykročily stejným směrem, tedy buď ke zrušení zákonných povinností, nebo k jejich výraznému zjednodušení. Linie tohoto vzkazu zákonodárcům se vine i 13 předchozími ročníky Zákona roku. V anketě se zpravidla dobře umisťují právní normy, které výrazným způsobem snižují administrativu a jsou pro veřejnost uchopitelné.

„Za tu dobu se posunulo vnímání vlád v tom, že tuto snahu musí minimálně předstírat, protože se potřeba takové regulace stala široce sdíleným konsenzem,“ upozornil advokát a člen nominační rady Tomáš Babáček. Podle Čížka ale zatím reakce politiků na toto jasné zadání voličů příliš přesvědčivá nebyla: „Každá vláda to má v programu, ale žádná v tom neudělala dost.“

Nedávné dění v nejvyšších politických patrech naznačuje, že podobnou hořkost dost možná pocítí lidé i experti nad daňovými úlevami z minulého roku. „Vzhledem k aktuálnímu úspornému konsolidačnímu balíčku, který byl nedávno představen vládou, si nemyslím, že by loňské změny v daňových předpisech byly koncepční. Na jedné straně dojde k určitému snížení daňové zátěže, aby se následně za pár měsíců chybějící daně vybraly jinde,“ glosoval výsledek Zákona roku partner advokátní kanceláře Bříze & Trubač a Ekonom Legal Garant pro oblast daňového práva Ondřej Trubač. Naznačuje, že snaha vlády koncepčně naslouchat veřejnému mínění zpravidla nemívá dlouhého trvání a nakonec převáží jiné priority.

Související