Stěžovat si na poměry je český národní sport, tvrdí letošní analýza Střediska empirických výzkumů (STEM). Po mate­riální stránce na tom ale země podle předních osobností českého byznysu a znalců společnosti rozhodně není zle. Hovořili o tom na konferenci New Deal for Czechs, kterou pořádal týdeník Ekonom.

„Poslední roky ukazují, že jsme ekonomika, kde HDP na hlavu šplhá k 30 tisícům dolarů, a máme rating AA‑. Nacházíme se ve stejné rodině zemí jako Belgie, Francie, Spojené království, Tchaj‑wan, Hongkong a podobně. A netrpíme neduhy jako některé jiné země v Evropě,“ prohlásil Jan Juchelka, jeden z panelistů konference a generální ředitel domácí Komerční banky.

Inflace je tu moc dlouho

V tom, co žene a brzdí ekonomiku, se doplňovali se členem bankovní rady České národní banky Janem Procházkou. „Republika loni dosáhla 91 procent průměru EU v HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Jsme patnáctá nejsilnější země EU, a to před Španělskem, Řeckem, Portugalskem a z nových členů před Slovenskem, Polskem, Maďarskem, Chorvatskem či pobaltskými zeměmi,“ odmítl Procházka pesimismus. Vidí, že ekonomika míří z recese k mírnému růstu.

Že už má v tíživé hospodářské situaci Česko nejhorší za sebou, se domnívá i šéf jedné z největších bank. „V průběhu letošního roku a v příštím roce by mohl růst dosáhnout 1,8 procenta HDP,“ předpověděl Juchelka.

Nejsme rozdělená společnost. Nemáme tu dva nesmiřitelné tábory. Spíše jednotlivé bloky, které se někdy spojí.

Jako pozitivní vidí opětovné oživení automobilového průmyslu a na něj navázaných odvětví. Pro nejbližší období tam ovšem vidí výzvy v podobě přísnější regulace, například v množství emisí. „Bude teď dobré každý kvartál automobilový průmysl sledovat, protože je významnou složkou tvorby českého HDP a hlavně exportu,“ doplnil Juchelka.

A je to právě český export, který se teď musí potýkat s vlivem silné koruny a stále ještě narušenými dodavatelskými řetězci.

Podle účastníků konference jsou ale domácnosti optimistické a chystají se utrácet. „Je pozitivní sledovat, že zatímco ještě na podzim se lidé báli o práci, o to, jestli budou mít doma teplo, dneska jsme ve stavu, kdy jsou schopni si říct zaměstnavateli, ať jim přidá 10 procent,“ přinesl zprávu z praxe Procházka.

Negativem toho je přehřátý trh práce a podle centrálního bankéře bude trvat klidně další dva až tři roky, než trochu vychladne. Procházka má za velmi netypické, že inflace je 15 procent, a podle všech ukazatelů to přitom vypadá na konec recese.

Firmy si udržely vysoké zisky, přestože panovaly obavy, že nemají velké rezervy. To bude komplikovat práci centrální bance. „Není to úplně ideální situace, když máme patnáctiprocentní inflaci,“ prohlásil Procházka. I podle Juchelky je tu inflace příliš dlouho.

Regiony se zvedají, mladí ne

V jiné části debaty se k názoru, že není tak zle, připojil další z panelistů, sociolog Martin Buchtík. „Zatímco na podzim byla nálada horší než za covidu, negativní emoce už kulminovaly a lidé se adaptují na současnou situaci,“ řekl. Zlepšení ekonomických ukazatelů je povzbuzuje.

Buchtík si všímá, že často neplatí teze oblíbená médii o rozdělení společnosti. Rozhodně není tak, jak to lze třeba pozorovat ve Spojených státech. „Jsme spíše fragmentarizovaná společnost. Jednotlivé části jsou tekuté a přelévají se, rozhodně nejde o dva typy nesmiřitelných táborů. Asi bych to popsal tak, že u nás vznikne jedna skupina, chce něco prosadit a najednou se vytváří silný blok, který to zablokuje,“ říká sociolog.

Jestli se česká společnost podle něj dělí na výraznější skupiny, pak především podle dvou ukazatelů. Jedním je socioekonomické postavení a pak názor, jestli máme patřit na Západ, nebo bychom si jako země měli udržet neutrální status, třeba po vzoru Švýcarska. Podle Buchtíka ale nikdo nechce být součástí východního bloku.

Ekonomka Danuše Nerudová v této souvislosti hovořila o zanedbaném přístupu k mladým lidem, kteří teď chybějí v politice i jinde ve veřejné sféře. „Mladá generace je demotivovaná, protože její kariérní růst je velmi pomalý. Dnešní čtyřicátníci se do vysokých pozic vypracovali poměrně rychle a budou tam dalších 20 let,“ řekla. I proto dnešní lidé na začátku aktivního věku nejsou ochotni tolik pracovat. Ještě horší je pak podle Nerudové situace mladých rodin, kde stát selhává, ať už jde o kapacity školek a škol, či dostupné bydlení. „Pro mladé v Česku skutečně není moc jednoduché žít.“

Na optimistickou notu se opět naladil Juchelka připomínkou zvýšené aktivity měst a regionů. Spolu se státem předfinancovávají své investice, hlavně do infrastruktury. Tradičně ji představují chodníky, silnice, hřiště, čističky, ale také třeba odsiřování nebo výroba tepla uhlíkově méně náročným způsobem. „Sem z Evropy proudí největší podpora, ať už ve formě dotací, nebo finančních nástrojů,“ vysvětlil bankéř.

Související