Zatímco v jiných zemích muži preferují upnuté boxerky, v Česku jsou mezi pány stále nejpopulárnější trenky. Alespoň to tvrdí Ruslan Skopal a Adam Rožánek, spolumajitelé e‑shopu Trenýrkárna.cz, který spadá pod jejich firmu DaniDarx. O trhu mají slušný přehled. Loni prodali kolem 1,2 milionu kusů spodního prádla, skoro třetinu z něj i sami vyrobili pod značkou Styx. Jejich obrat se díky tomu loni meziročně zvýšil o polovinu na více než 200 milionů korun.

Skopal s Rožánkem nejsou jediným českým výrobcem spodního prádla, kterému se daří. A to i přesto, že během minulých dekád dovoz levnějšího zboží ze zemí východní a jižní Asie textilní a oděvní průmysl v Česku takřka zlikvidoval. V posledních letech vznikla vedle přeživších fabrik i řada nových firem a soustřeďují se právě na spodní prádlo. Většinou jde o specializované zboží, jako jsou menstruační kalhotky, bambusové prádlo nebo „nesmrádnoucí“ trička.

„I v asijské konkurenci se v Česku udrží firmy, které dokážou vyrábět s dostatečnou přidanou hodnotou,“ říká Jiří Česal, výkonný ředitel Aso­ciace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu.

Od poradenství k trenkám

Skopal s Rožánkem původně o byznysu se spodním prádlem neuvažovali. Znali se z mládí, kdy spolu hráli fotbal, pak se znovu setkali na Vysoké škole ekonomické. Skopal si z letní brigády ve Spojených státech přivezl úspory a přemýšlel, jak peníze rozmnožit. Nejdřív se spolužákem začali pod hlavičkou OVB radit lidem s financemi. „To nás ale moc nenadchlo a dohodli jsme se, že vybudujeme něco vlastního,” vzpomíná Skopal.

Nákupní zvyklosti mužů se mění se svatbou. Do té doby si většinou prádlo nakupují sami, ale potom to převezmou ženy.

Nejdřív dováželi různé textilní zboží z Číny a prodávali ho přes portál Aukro. Postupně začali odebírat a prodávat ve větším množství hlavně oblečení. Vzpomínají, že jeho kvalita byla stále mizernější. Poslední dodávku rozdali kamarádům zdarma a začali zboží nakupovat v Česku a prodávat přes vlastní doménu E‑oble­čení.com. V té době, v roce 2009, stále studovali a chodili na brigády, takže peněz na start podnikání moc neměli. Proto se zaměřili na užší profil zboží, volba padla na spodní prádlo. První várku pořídili od Styxu, aniž by si pomysleli, že značku později koupí.

Obchod se pozvolna rozjížděl, Skopalovi se ještě podařilo dokončit bakalářské studium, pak se ale oba rozhodli pro podnikání a školu opustili. V roce 2011 totiž dostali od jednoho z českých dodavatelů spodního prádla nabídku na odkup domény Trenýrkárna.cz. Za 600 tisíc korun ji koupili spolu se zásobami, kontrakty na dodávky zboží a dvacetitisícovou facebookovou komunitou. Následující rok pak založili firmu DaniDarx, pod kterou dnes spadá jak Trenýrkárna, tak Styx.

Nový e‑shop sice za spodní prádlo utržil první měsíc pouhých 29 tisíc korun, pak se ale Skopalovi s Rožánkem podařilo firmu nakopnout a ještě v prvním roce překročit v obratu první milion. V dalších letech pak pravidelně meziročně rostli v desítkách procent.

Vývoj textilního a oděvního průmyslu v Česku

Velkým krokem v rozvoji podnikání bylo v roce 2018 převzetí zmíněného českého výrobce spodního prádla Styx. Toho založili v roce 1996 Adam Sýkora a Petr Vlasák, kteří chtěli přinést do tehdejších českých obchodů plných fádního spodního prádla pestrobarevné trenýrky. Koncem druhé dekády se ale Styxu nedařilo, navíc zakladatel firmy Vlasák vážně onemocněl.

Nabídka na akvizici Styxu, který byl druhou nejprodávanější značkou na e‑shopu Trenýrkárna, přišla vhod. „Hlavně je marže z vlastních značek zajímavější než marže z přeprodávaného zboží,“ vysvětluje důvody nákupu nové firmy Skopal.

Obrat Trenýrkárny se po akvizici rozrostl meziročně na téměř dvojnásobek a v roce 2020 už překročil 100 milionů korun, které si oba zakladatelé dali v začátcích podnikání jako metu.

V té době Rožánkovi a Skopalovi došlo, že potřebují rostoucí firmu lépe finančně kočírovat, a začali se poohlížet po investorovi, který by s tím pomohl. „Finanční řízení jsme pořádně neuměli, neuměli jsme predikovat, dělat rozpočty do budoucna, a tak jsme se začali trochu bát, jestli se neženeme do problémů,” vzpomíná Skopal.

Za poslední roky se změnilo společenské paradigma. Zákaznice se ptají na původ prádla, důležitá je i udržitelnost.

S investory do zahraničí

První vážnější jednání s investory probíhala v roce 2021, k dohodě pak došlo loni. Do Trenýrkárny a Styxu, respektive jejich mateřské firmy DaniDarx, vstoupila investiční skupina SPM, kterou založili Slavomír Pavlíček a Marek Španěl. Ti předloni prodali část svého herního studia Bohemia Interactive s více než miliardovými tržbami čínské společnosti Tencent. SPM získalo 40procentní podíl DaniDarxu, zbytek si nechali napůl oba zakladatelé.

Investovanou částku, kterou žádná ze stran neprozradila, Trenýrkárna využila k založení další značky Nedeto, pod kterou si nechává šít v Turecku levnější spodní prádlo, a také k expanzi do zahraničí.

„V Česku nás čeká tržní strop a pak bude každá akvizice nových zákazníků strašně drahá. Proto je efektivnější vrazit peníze do expanze do zahraničí, když máme kolem sebe mnoho dalších trhů,“ vysvětluje Skopal. Trenýrkárna v zahraničí dlouho působila jen na Slovensku, nyní je e‑shop pod názvem Nedeto i v Maďarsku, Rumunsku, Německu a Rakousku, zároveň na nové trhy vstoupila i přes Amazon a Zalando. V plánu je také Slovinsko, Polsko a Nizozemsko, kam by měl e‑shop vstoupit během prvního nebo druhého čtvrtletí roku.

Po loňských zhruba 200 milionech korun je letos v plánu zvýšit obrat na více než čtvrt miliardy. Skopal nepředpokládá, že by firma měla mít v nejbližších měsících kvůli poklesu ekonomiky v řadě evropských zemí problémy svůj plán splnit. „Dokud mají lidé práci, budou mít peníze na placení svých mandatorních výdajů i na nějakou srandu. Takže dokud se příliš nezvyšuje nezaměstnanost, jsem v klidu,“ uvádí Skopal.

Bambus a udržitelnost

Podobně jako Styx rostou i další čeští výrobci spodního prádla, především ti, kteří se specializují na užší segmenty trhu. Například firma Snuggs, která se zaměřuje na stále populárnější menstruační kalhotky jako ekologičtější alternativu k jednorázovým vložkám či tamponům, loni zvýšila meziročně obrat o více než polovinu na čtvrt miliardy korun. „V Česku, na Slovensku a v Nizozemsku jsme ziskoví a obrat plánujeme v roce 2023 opět výrazně nakopnout a růst ještě rychleji,“ plánuje Tomáš Zahradník, jeden ze zakladatelů firmy.

Dalším příkladem je chrudimský CityZen. Ten začal před čtyřmi lety vyrábět trička s využitím technologie, díky které jsou odolnější vůči potu, pachům a nečistotám, a postupně přidal i další spodní prádlo ze stejného materiálu. Loni zvýšil obrat o téměř pětinu na necelých 200 milionů korun. Firma je v zisku od druhého roku své existence. „Nechceme podnikat na dluh jako řada start‑upů. Ziskovost máme necelých 20 procent,“ říká Pavel Hrstka, jednatel firmy CityZen.

Předloni vstoupila na trh brněnská značka Corpus Lingerie, která k výrobě spodního prádla využívá bambus. Loni utržila dva miliony korun, což byl dvojnásobek roku předchozího. Spolumajitelka Anna Bolha věří, že letos bude ve vzestupném trendu pokračovat.

Zároveň z Česka nezmizeli ani tradičnější výrobci spodního prádla jako Triola, Evona, Spoltex Kravaře, Linia nebo Timo, přestože český textilní a oděvní průmysl ztratil kvůli levné masové produkci z východní Asie na své síle. Podle Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu pracovalo ještě v roce 1998 v českém textilním a oděvním průmyslu 113 tisíc lidí, předloni to byla už jen čtvrtina.

Timo
Foto: Timo

Česká výroba jako bonus

Výrobci spodního prádla uvádějí několik výhod, proč drží produkci stále v Česku. „Snadná domluva, kratší dodací lhůty, snížení zátěže pro životní prostředí kvůli dovozu z velké dálky a další. Současně tak můžeme zajistit lepší kvalitu provedení a použit­ých materiálů. Také víme, že pracovní podmínky šiček v Česku budou etické,“ říká Jana Mohlová, jednatelka dalšího tuzemského výrobce menstruačních kalhotek SaYu.

„Lokální produkce umožňuje rychlé rozhodování, dynamické změny. Zároveň máme pod dohledem kvalitu. Jsme si vědomi, že sofistikovaná výroba v Česku je finančně nákladná, avšak v uplynulých letech, kdy jsme si prošli několika krizemi, se ukázalo, že se nám takový přístup vyplatí. Nikdy nevíte, kdy se vám znovu zaboří loď v Suezu na cestě do Hamburku nebo kdy se některé státy rozhodnou zakázat export a zmnohonásobí tak náklady na různé suroviny,“ vysvětluje Šimon Jiráček, šéf strategického rozvoje výrobce dámského spodního prádla Timo.

Podle Česala zákazníci slyší stále více na to, že je oblečení vyrobeno v Česku. „Je to velký bonus,“ říká. A dodává, že zejména u mladé generace zákazníků mají v současnosti velkou šanci uspět menší lokální výrobci malosériového zboží oproti masové produkci. Jednak mladí stále více preferují individuální, rozeznatelnou módu, navíc při svých nákupech zohledňují i šetrnost vůči životnímu prostředí a jsou ochotni si kvůli tomu připlatit.

To potvrzuje i Jiráček: „Významný pokles oděvního průmyslu přišel s revolucí a příchodem levné výroby asijského původu. Za poslední roky se opět změnilo společenské paradigma. Naše zákaznice se ptají na původ prádla, důležitá je pro ně i udržitelnost a cirkulární ekonomika. To nám hraje do karet.“

Související