Mezinárodní toky energetických surovin se splašily. Kvůli válce na Ukrajině se rychle proměňuje zavedený pořádek globálních dodavatelských řetězců ropy, plynu či uhlí. Nyní dále zamíchá s kartami unijní embargo a cenový strop na ropné produkty jako nafta či benzin, které začnou platit 5. února.

O sankcích na ruskou ropu a pohonné hmoty se západní politici začali dohadovat už krátce po ruské anexi Ukrajiny loni v únoru. Rusko patří k největším světovým exportérům energetických komodit, na což spoléhá i jeho ekonomika. Příjmy z ropy a plynu tvoří kolem 40 procent ruského rozpočtu.

Od prosince minulého roku začala Evropská unie uplatňovat embargo na dovoz ruské ropy po moři, které tvoří více než dvě třetiny celkového ruského importu ropy do EU. Ve finále námořní embargo dopadlo zhruba na pětinu veškerých dodávek ropy do unie.

Embargo se nevztahuje na dodávky ropovody, které proudí do východní a střední Evropy včetně českých rafinerií. Polsko a Německo se už zavázaly, že postupně ukončí dovoz ze severního ramene ropovodu Družba. Jižní větví pak proudí ropa do Maďarska, na Slovensko a do Česka. V litvínovské rafinerii Unipetrolu, který patří pod polský koncern PKN Orlen, se ruská ropa podílí na celkových dodávkách ze tří čtvrtin. Podle mluvčího Unipetrolu Pavla Kaidla bude pro kompletní přechod na neruskou ropu potřeba, aby se zvýšila kapacita ropovodu TAL z jihu Evropy, a také bude nutná přestavba rafinerií, která potrvá dva až tři roky.

Vedle embarga Evropská unie spolu se sedmičkou ekonomicky nejvyspělejších zemí světa G7 a Austrálií zavedla loni v prosinci cenový strop na ruskou ropu ve výši 60 dolarů za barel. Pokud je cena vyšší, firmy ze zmíněných zemí nesmí ruskou komoditu přepravovat, financovat či pojišťovat přepravu, a to ani do třetích zemí. Evropské státy, zejména Řecko či Nizozemsko, přitom mají největší světovou flotilu tankerů a naprostá většina pojištění lodí jde podle listu The Washington Post přes londýnské instituce.

Cena ruské ropy Ural se od hlavního světového ukazatele vývoje suroviny Brent začala odpojovat. Nyní je o třetinu levnější.

Rusko nakoupilo podle Centra pro strategická a mezinárodní studia v posledních měsících přes fiktivní firmy s napojením na Kreml do své takzvané stínové flotily desítky starších tankerů, přesto země nemá dostatečnou kapacitu lodí, aby výpadek evropských tankerů nahradila.

Průměrné spotřebitelské ceny pohonných hmot v ČR

Propad cen ruské ropy

Trh počítal se sankcemi na Rusko prakticky od začátku války na Ukrajině. Cena ruské ropy Ural, která až do loňského února téměř kopírovala cenu ropy Brent, se od tohoto hlavního světového ukazatele vývoje suroviny odpojila a začala klesat. Po prosincovém uvalení embarga a cenového stropu se rozdíl ještě zvýšil a ruská ropa je nyní asi o třetinu levnější než Brent. To značně snížilo příjmy Ruska, které prodává za ceny uralské ropy. Přesto jej tento finanční výpadek loni ještě příliš nezasáhl.

Ceny ropy (ale i zemního plynu) byly totiž většinu minulého roku vysoké. To platilo i pro ruský Ural, jehož cena se sice pohybovala značně pod Brentem, ale i tak byl dražší než o rok dříve.

Navíc se Rusku podařilo přesměrovat vývoz ropy z Evropy do Asie, zejména do Číny a Indie, které nalákalo na výrazné slevy. Podle organizace S&P Global Rusko od loňského prosince vozí kolem 70 procent své ropy do Asie, zatímco před válkou na Ukrajině to bylo 26 procent.

Pokles podílu ruského dovozu klíčových surovin do EU (v %)

„Třeba Indie před válkou neimportovala z Ruska prakticky nic a teď je to kolem jednoho milionu barelů ropy denně. Ruská produkce ropy neklesá tak rychle, jak se čekalo,“ upozorňuje Boris Tomčiak, analytik společnosti Finlord. Rusku se podařilo zvýšit vývoz ropy také do Afriky nebo Jižní Ameriky. Paradoxně řada zemí, kde zlevněná ruská ropa končí, sama tuto surovinu těží.

Vysoké byly loni i příjmy Moskvy ze zemního plynu, jehož ceny začaly klesat z rekordních výšek až v listopadu. Celkové tržby z těchto dvou komodit tak v Rusku dosáhly 11,6 bilionu rublů (asi 170 miliard dolarů) a byly nejvyšší od roku 2011. Ruská ekonomika proto loni nebyla zasažena výdaji na válku a západními sankcemi tak výrazně, jak předpokládali politici a ekonomové z Evropské unie či Spojených států. Mezinárodní instituce jako Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond odhadují, že HDP Moskvy loni poklesl zhruba o tři až čtyři procenta. Letos na tom ale může být Putinův režim hůře. OECD odhaduje pro letošní rok pokles ruské ekonomiky o 5,6 procenta.

Hledání nových zákazníků

Zemím Evropské unie se loni podařilo výpadek ruské ropy nahradit. „Trh s ropou se vyhnul výraznému zdražení. Země Evropské unie zvládly zajistit potřebné zdroje v jiných, neruských destinacích, ať už ze zemí OPEC, z USA, Norska, Ázerbájdžánu, Kazachstánu a dalších,“ říká Václav Loula, odborník z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Ceny ropy i benzinu či nafty po ruské invazi na Ukrajinu sice vylétly vzhůru, ale až do současnosti převážně klesaly.

Cena ruské ropy Ural je přitom nadále asi o třetinu nižší než ta hlavní ropy Brent. Podle analýzy finské energetické organizace CREA proto nyní Rusko přichází asi o 174 milionů dolarů denně, za celý rok by to bylo kolem 64 miliard dolarů.

Od 5. února se navíc západní sankce už uplatňované na ropu rozšíří i na naftu, benzin, letecká paliva a další ropné produkty. Půjde opět o embargo na námořní dovoz do EU a cenový strop. Jeho výše nebyla do úterní uzávěrky týdeníku Ekonom jasná. Evropská komise navrhuje strop 100 dolarů za barel u prémiových produktů jako nafta a 45 dolarů na levnější produkty, například topný olej.

Vývoj cen hlavního typu ropy Brent a ruské ropy Ural (v USD/barel)

V tomto případě ale bude pro Rusko kompenzace evropských zákazníků složitější. Čína a Indie raději nakupují levnou ruskou ropu, kterou zpracovávají ve vlastních rafineriích, z nichž pak vyvážejí hotová paliva. Navíc je námořní vývoz hotových paliv na delší vzdálenosti logisticky složitější a dražší než u ropy, protože jej obvykle zajišťují menší tankery.

Podle analýzy agentury Reuters tak budou mít únorové sankce na ropná paliva větší dopad na ruskou ekonomiku než loňské sankce na surovou ropu. Zatímco loni se výroba ropných produktů v Rusku zvýšila asi o tři procenta, letos by měla přibližně o 15 procent poklesnout.

Západní sankce na ruské ropné produkty ale pocítí i Evropská unie. Zatímco u benzinu je téměř soběstačná, u nafty spoléhá z velké části na Rusko. „Evropa dováží 1,7 milionu barelů nafty denně a z toho 40 procent je z Ruska,“ říká Tomčiak.

Evropská unie už například dojednala výrazné zvýšení dodávek z Kuvajtu, více se bude dovážet také ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a dalších zemí. „Mělo by to stačit na pokrytí výpadku z Ruska,“ předpokládá Tomčiak.

Navíc se očekává i nárůst importu z Indie nebo Číny do Evropy. Část paliv z těchto dvou velkých asijských ekonomik bude ale vyrobená z ruské ropy.

Jenže Čína zároveň začala po třech letech upouštět od přísných covidových opatření, což by mohlo opět nastartovat její ekonomiku. To by podle Louly vedlo k větší tamní poptávce po ropě, palivech i dalších surovinách a tím k nárůstu jejich cen. Na druhou stranu svět upadl do ekonomické stagnace a řada oblastí je na hraně recese, což hraje proti zvýšení poptávky a cen surovin. Zásadní zprávou pro trhy bývá vývoj americké ekonomiky, která v závěru loňského roku rostla rychleji, než se očekávalo. Rozjezd americké ekonomiky a zvýšená poptávka po palivech by hrály spíše pro nárůst cen.

Analytici očekávají, že se tyto efekty budou prolínat a celkově nebudou mít únorové sankce na ruské ropné produkty na ceny nafty či benzinu dramatický dopad. „Očekávám, že ropa by se mohla pohybovat zatím v pásmu 80 až 90 dolarů, takže ceny pohonných hmot by v Česku neměly přesáhnout 40 korun,“ myslí si Loula. V současnosti stojí podle ČSÚ benzin i nafta kolem 37 korun.

Jiří Ondra, spolumajitel sítě čerpacích stanic Tank ONO, počítá s tím, že se po zavedení únorových sankcí zvýší konečné ceny paliv o jednu až dvě koruny. „Mám signály od rafinerií a našich dodavatelů, že s dostupností nafty a benzinu by neměl být problém,“ dodává.

Do cen nafty by ještě mohly zasáhnout nízké zásoby tohoto paliva, které byly ještě loni na podzim v některých zemích Evropy. „To je trochu riziko, pokud by došlo k výpadku importu po zavedení sankcí. Mohlo by to způsobit krátkodobou paniku,“ myslí si Tomčiak. V posledních měsících ale firmy zvýšily dovoz nafty. Analytik společnosti Finlord tak odhaduje, že paliva po 5. únoru nezdraží více než o dvě koruny na litr.

Vývoj podílu dodávek zemního plynu do EU z Ruska a ostatních zdrojů

Národní distributor paliv Čepro, přes kterého proteče polovina nafty na českém trhu, podle svého mluvčího Marka Rolla přímo z Ruska pohonné hmoty neodebírá. Jeho dodavatelé jsou vedle českých a slovenských rafinerií také v Německu, Polsku nebo Rakousku. Pokud by došlo k narušení dodávek produktovody, v záloze je podle Rolla připravena železniční přeprava.

Vítězové a poražení

Loula si myslí, že ve finále budou mít západní sankce negativní vliv především na Rusko. Jednak tím, že klesne objem vývozu ruských paliv, a díky stropu zároveň i jejich prodejní cena. Také Jorge Leon z poradenské firmy Rystad podle listu The Financial Times předpokládá, že trhy sice budou nervózní, ale sankce poškodí zejména ruskou ekonomiku. Šoku podle něj evropský trh s palivy předchází i tím, že hromadí před začátkem embarga zásoby nafty zejména díky vyššímu importu z Ruska. Paliva z jiných destinací, jako jsou Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a další, která pak ruský dovoz nahradí, sice budou dražší, to by ale nemělo mít dramatický vliv na konečné ceny u čerpacích stanic.

Na proměně globálních toků ropy a ropných produktů pak vydělají zejména země a rafinerie, které nespadají pod západní sankce, takže odebírají levnou ruskou ropu a prodávají z ní vyrobená paliva za ceny běžné na evropských benzinkách. K nim patří jak Čína a Indie, tak některé východoevropské rafinerie včetně těch patřících pod firmy Orlen Unipetrol a MOL, které stále mohou odebírat ropu ropovodem z Ruska.

Přesměrovaný plyn a uhlí

Vedle toků ropy válka na Ukrajině také značně proměnila globální dodavatelské řetězce dalších surovin, jako jsou zemní plyn nebo uhlí. Podle studie Oxford Institute for Energy Studies byly dřív hlavními dodavateli plynu do Evropy Rusko a za ním s odstupem Norsko. V současnosti ale do unie proudí zejména námořní přepravou ve zkapalněné formě LNG ze Spojených států nebo Kataru.

Část paliv dovezených do Evropy z Číny nebo Indie bude vyrobená z levné ruské ropy. Asijské země tak na ní vydělají více.

I díky zvýšenému dovozu do Evropy tak USA loni dohonily Katar na pozici největšího exportéra zemního plynu na světě. Obě země navíc budou v příštích letech dál rozšiřovat své výrobní kapacity LNG, protože poroste poptávka po této komoditě v Evropě, kde se staví, rozšiřují nebo plánují k stavbě více než dvě desítky terminálů na zpracování zkapalněného plynu. Z nizozemského Eemshavenu už proudí i do Česka, jehož vláda dojednává také dodávky z německých terminálů.

Evropskou unii bude stát ukončení závislosti na ruském plynu do roku 2030 asi 300 miliard eur. Zkapalněný plyn je podle analytika Tomčiaka až dvakrát tak drahý jako zemní plyn, který putuje plynovodem. Také proto koncové ceny plynu, ale i na něj navázané elektřiny v budoucnu zůstanou vyšší než před válkou na Ukrajině, respektive před pandemií covidu, kdy začaly výrazně růst.

Unie se odstřihuje i od ruského uhlí, jehož import zakázala loni v srpnu. Pro Rusko, které patří mezi největší exportéry uhlí na světě, ovšem toto odvětví tvoří jen zlomek jeho příjmů. Navíc toky této suroviny přesměrovalo podobně jako u ropy zejména do Číny. Kvůli vyšším nákladům na přepravu ale nyní podle analytické společnosti Kpler vydělává na prodeji uhlí méně.

Ruský rozpočet letos počítá s poklesem všech příjmů z ropy a plynu o 23 procent, kyjevská ekonomická škola pak předpovídá až dvakrát tolik. Podle analýzy Financial Times ale nemusí klesající příjmy nutně omezit Putinovu schopnost vést válku proti Ukrajině.

Ruský stát si totiž bude půjčovat interně, zejména od státních bank a svého investičního fondu, který už začal prodávat čínskou měnu jüan. Rusko bude také šetřit, na válečné výdaje ale sáhne nejspíše až mezi posledními.