Do projektů na komerční využívání vesmírných zdrojů se chce zapojit i brněnská firma TRL Space. Zatím staví satelity pro sledování zemského povrchu, v budoucnu by ale podle svého zakladatele Petra Kapouna chtěla zkoumat nerostné bohatství na Měsíci. „Chtěli bychom se jednou zapojit i do ekonomiky, která tam pak kolem těžby a budoucích základen vznikne. Na Měsíci například chybí komunikace a navi­gace,“ řekl týdeníku Ekonom.

Stále častěji mluví o využití vesmíru jako zdroje surovin. Vy v této souvislosti zmiňujete Měsíc a chcete tam vyslat do roku 2030 sondu LUGO. Jaké údaje vám poskytne?

Jde o Lunar Geology Orbiter, tedy o sondu obíhající našeho souputníka. Hlavním cílem je prozkoumat podzemí Měsíce – sopky tam byly aktivní ještě před desítkami milionů let, a tak tam existují lávové chodby. Chceme přesně zjistit, kde jsou, a vytvořit mapy, které budou vy­užívat jiné mise, ty, které chtějí vysílat průzkumná vozítka. Ta do těchto chodeb vjedou a budou zkoumat, co konkrétně se v nich nachází.

Kdo by je vysílal?

Americká NASA a evropská ESA, tedy státní kosmické agentury, je už plánují, nicméně vývoj ještě nějakou dobu potrvá. Kdyby si měl takový rover lávovou jeskyni na Měsíci hledat sám, trvalo by to velmi dlouho. Proto tam chceme být s předstihem – tedy v roce 2030 – a pak říci, kde přesně leží a kde se nacházejí vchody. Aby bylo možné přistát co nejblíže.

Geologický průzkum znamená těžbu – co by se na Měsíci mělo dobývat?

Jednak je tam voda. Nikoliv v kapalném skupenství, ale ve formě minerálů, které ji obsahují. V regolitu, nezpevněné hornině na povrchu, i v podzemí. Určitě tam budou také další suroviny, abychom to ale věděli, tak je nezbytný právě geologický průzkum. Chodby pod měsíčním povrchem mají i další význam: panuje v nich stálá teplota minus dvacet stupňů a především představují štít proti radiaci a i ochranu proti meteoritům. Pokud jednou budeme chtít na Měsíci žít, tak se na něm jak lidé, tak přístroje musí chránit a chodby k tomu budou ideální. Třeba pro budování základen.

S kým bude vaše firma TRL Space spolupracovat?

Chceme spojit země střední a východní Evropy a ukázat, že máme potřebné kapacity i pro náročnou misi. Jde o region, který nazýváme Trojmoří, od baltských států přes Česko a další státy Visegrádu až po Slovinsko a Chorvatsko nebo Rumunsko a Bulharsko.

U měsíční sondy LUGO se chceme vejít do 200 kilogramů. Přístroje tomu přizpůsobujeme, aby byly menší a efektivnější.

Kolik takový projekt bude stát?

Jsme na začátku, ale rozpočet je plánován přibližně na 100 milionů eur, což je docela levná mise. Sondu se snažíme udělat malou, nepůjde o dvě tuny, jak zatím bývá zvykem. Chceme se vejít do 200 kilogramů. Přístroje tomu přizpůsobujeme, aby byly menší a efektivnější. To je trend i na Zemi a chceme ukázat, že to jde rovněž ve vesmíru. Misi zaplatí převážně státy, které se do projektu zapojí přes Evropskou kosmickou agenturu. Z velké části tedy půjde o veřejné peníze, protože výsledkem budou veřejně dostupné poznatky, které zájemcům budou poskytovány zdarma. To, co je pro nás, pro průmysl, zajímavé, je samotná platforma, kterou pro umístění přístrojů vyvineme. Ta se stane naším komerčním produktem, který budeme prodávat každému, kdo bude chtít do vesmíru něco posílat.

Už víte, jaká raketa sondu vynese?

Jednali jsme s agenturou NASA, zatím ale preferujeme raketu od společnosti SpaceX, tedy od Elona Muska.

Nedávno jste pracoval – ještě ve firmě SAB Aerospace – na družici Slavia, která má zjišťovat složení meteoritů a asteroidů na oběžné dráze Země. Jak to bude fungovat?

Mělo by jít o dvojici satelitů obíhajících kolem Země. Jejich kamery se zaměří na meteority a úlomky asteroidů, které vlétnou do atmosféry a shoří v ní. Ze získaného spektra je možné stanovit, z čeho tato tělesa byla složena, a tím zjistit, jaké nerostné bohatství se na asteroidech skrývá. Zároveň za pomoci pozemního pozorování bude možné přibližně určit, odkud úlomky přilétly. I Slavie bude sestavovat jakousi mapu, tentokrát mapu nerostného bohatství v pásu asteroidů. I když jde o velice rozsáhlou oblast za dráhou planety Mars, bude možné přibližně stanovit, v jakých jeho částech a na jakých asteroidech co je.

Od kdy má Slavie fungovat?

Nyní se dokončuje přípravná fáze, musí se ale teprve rozhodovat, zda ESA tuto misi přijme a zda se v ní bude pokračovat. Hledáme argumenty, aby se realizovala.

Je vůbec praktické těžit ve vesmíru suroviny?

Není to žádná utopie. Nelze si to ale představovat tak, že se ve vesmíru suroviny budou těžit a pak dopravovat na Zemi. To v příštích desetiletích určitě nepůjde. Jednak by to bylo strašně nákladné a i jinak by to asi byl nesmysl. Vytěžené suroviny by se ve vesmíru měly také zpracovat, což by v budoucnu usnadnilo další průzkum kosmu. Rovněž na Měsíci by získaná voda sloužila k výrobě paliva pro další lety, třeba na Mars a dál. Jiné materiály, například z asteroidů, by se využily pro budování stanic, kosmických lodí a dalších vesmírných zařízení.

Platí to i pro skutečně drahé materiály, pro zlato, platinu? U nich by se to také nevyplatilo? Často se přece píše o objevu asteroidu v ceně mnoha bilionů dolarů.

Podle toho, co vím, tak se to nevyplatí ani v těchto případech. I tak se ale ten, kdo začne první těžit ve vesmíru, stane dolarovým bilionářem. I když suroviny poslouží ekonomice přímo ve vesmíru, a nikoliv na naší planetě.

Petr Kapoun

Vystudoval management na Mendelově univerzitě v Brně. V kosmickém průmyslu pracuje od roku 2014. Nejdříve v české pobočce italské společnosti SAB Aerospace, nyní stojí v čele vlastní firmy TRL Space. Ta sdružuje domácí vědce a inženýry a svoje vesmírné služby a produkty, včetně satelitů, začíná vyvážet do světa. Podílel se i na založení magisterského programu při VUT v Brně zaměřeného na kosmickou vědu.

Jak je k tomu daleko? V USA už před deseti lety vznikly dvě privátní firmy, které chtějí minerály na asteroidech těžit. Deep Space Industries a Planetary Resources.

Ani jedna z nich už neexistuje, vznikly příliš brzy. Dnes už ale máme technologie, které umožňují na asteroid či na Měsíc doletět a skutečně tam zkusit těžit. Nejsou stoprocentní, ale existují. Orientovat se v tom však není jednoduché, vzniká mnoho nových firem, které usilují o velké peníze od investorů. Je docela těžké odlišit, kde jsou hmatatelné výsledky, skutečně nové technologie – a kde jde hlavně o reklamu. My si vybíráme partnery, za nimiž už výsledky jsou. Sonda LUGO sice počítá s technologiemi, které ještě nemáme a musíme je teprve vyvinout, ale ze 70 procent jsme si už nyní jistí, že to zvládneme. To, že stojíme na pevných základech, jsme již odborné veřejnosti demonstrovali.

Nehodláte se zapojit i do projektů na ochranu Země před úderem z kosmu? Právě proběhl úspěšný test, sonda DART americké vesmírné agentury NASA zasáhla před týdnem měsíc planetky Didymos. Šlo o první pokus, zda je možné vesmírné těleso odklonit z jeho pro Zemi nebezpečné dráhy.

Zatím Petr Kapoun připravuje sondy k průzkumu Země. Budoucím cílem je ale mapování jeskyní na Měsíci.
Zatím Petr Kapoun připravuje sondy k průzkumu Země. Budoucím cílem je ale mapování jeskyní na Měsíci.
Foto: Profimedia

Naše firma do něčeho takového zapojena není, i když Česko ano, protože bude spolupracovat na misi Hera, která po tomto zmíněném pokusu u planetky Didymos bude následovat. Vyvíjíme ale ve spolupráci s Akademií věd ČR takzvaný LiDAR, kombinaci laseru a radaru. Zařízení, které z letící družice dokáže velmi přesně monitorovat okolní objekty ve vesmíru. To je také velké téma, protože na orbitálních drahách kolem Země začíná být plno. Zatím se monitorují jen velké objekty, a ne s dostatečnou přesností. V našem projektu by mělo jít skutečně o přesné údaje a ty by se jednou daly využít i při planetární obraně.

Podívejme se na budoucnost českého kosmického průmyslu. Jak si stojí?

Velice dobře, v roce 2008 Česko vstoupilo do Evropské kosmické agentury a to byl zásadní počin, protože jsme se mohli začít učit a můžeme sbírat zkušenosti. Díky tomu u nás vzniklo portfolio mnoha produktů, které dodáváme do vesmírných misí a bez nichž by některé družice a rakety nemohly létat. V tom jsme dobří. Teď je před námi další krok a to chceme dokázat i naší měsíční misí, abychom uměli všechny ty součástky spojit a stali se zemí, která umí dát dohromady velkou družici. Tedy kompletní zařízení s nejvyšší přidanou hodnotou. TRL Space je právě takovým systémovým integrátorem. Zatím dokážeme poskládat velmi malé satelity a naším cílem je, abychom ve spolupráci s dalšími firmami dokázali montovat družice o váze 300 až 400 kilogramů. Tam vidíme budoucnost.

Budete obchodovat i se soukromými firmami nebo se státy mimo Evropskou unii?

To se už děje, nyní stavíme dvě družice o váze do 50 kilo­gramů pro komerční zákazníky, kteří nejsou z Evropy. Jde o monitorování hranic a o monitorování zemědělství. Afrika nebo Jižní Amerika, což jsou regiony, na které cílíme, si umí spočítat, že se jim investice do průzkumu z vesmíru, tedy z družice, rychle vrátí. Například jde o ochranu před nelegální těžbou a také o pomoc zemědělství, které tam vytváří velkou část HDP. Například v Mexiku padesát procent agáve, která slouží k výrobě tequily, uvadne, protože chybí potřebné informace o porostech. Což vede k ohromným národohospodářským ztrátám. Vesmírné technologie to uhlídat dokážou.

O jak velké peníze jde?

Po přepočtu na české koruny o zakázky ve výši kolem 150 milionů korun. Ale spolupráce se státními vesmírnými agenturami je pro nás rovněž důležitá, protože jde o velké výzkumné mise, při jejichž přípravě se technologicky posouváme. Soukromý zákazník, který by si objednal mapování Měsíce, zatím opravdu není. Jednou se ale objeví, protože potenciál komerční těžby tam je.

Výchova vesmírných specialistů už nese ovoce. Když jsme začínali, tak si nikdo neuměl představit, že by v takovém oboru pracoval.

Proč jste odešel ze SAB Aerospace?

To byl těžký odchod, SAB Aerospace byl tak trochu moje dítě. Stále tam jsem minoritním vlastníkem. Hlavní důvod byl ten, že jsem chtěl zúročit zkušenosti, které jsme nabrali mnohaletou spoluprací s Evropskou kosmickou agenturou, a začít je prodávat do světa. Avšak italský holding, který za SAB Aerospace stojí, se chce orientovat jen na tuto agenturu. Já si naopak myslím, že pokud naberete za veřejné peníze zkušenosti, tak byste měl být schopen prodávat produkty i někomu jinému a vracet do ekonomiky to, co jste z ní kdysi dostal.

Je vůbec v Česku pro kosmický průmysl dostatek kvalifikovaných lidí?

Výchova takových specialistů je dlouhodobý proces, který už konečně nese ovoce. Když jsme začínali, tak si nikdo neuměl představit, že by v takovém oboru mohl pracovat. Bylo jasné, že se kosmický průmysl musí popu­larizovat, začali jsme také spolupracovat jak se středními, tak s vysokými školami. Letos v září se na VUT v Brně poprvé otevřel magisterský obor, který je zaměřen jen na studium kosmických věd. Po patnácti letech je vidět, že tu kvalifikovaná pracovní síla je a sehnat ji není zdaleka tak těžké jako kdysi.

Vesmírný byznys se zatím odehrává hlavně na oběžné dráze kolem Země – je tam ale ještě dost místa pro další satelity?

Na první pohled je obava namístě, jde však o ohromný prostor. Problém to ale je a za minutu dvanáct se začíná řešit i legislativa. Možná dojdeme k tomu, že se za vypuštění družic začne platit daň. Dnes zaplatíte za raketu, rezervujete si komunikační frekvenci a letíte. V budoucnu asi přijde větší regulace – někdo řekne, v jaký čas a kam přesně družici vypustit. Také je potřeba dostávat satelity, které přestanou fungovat, z oběžné dráhy. Problém nejsou ty nové, ale ty staré, které už ani nikdo neovládá. Ty opravdu mohou způsobit kolizi. Nyní vypouštěné družice se už musí umět „deorbitovat“, což není nijak složité. Stačí, aby zpomalily, začnou klesat a shoří v atmosféře. Zmíněná daň by podle mě měla sloužit k tomu, aby vznikla agentura, která staré družice nebo i ty nové, kde povinný brzdicí mechanismus selže, začne uklízet. Teoreticky by to mohla být soukromá firma.

V souvislosti s vesmírem se vždy mluvilo o spolupráci. Není však teď mezinárodní situace taková, že v něm převáží rivalita a velmocenské a vojenské zájmy?

To je obrovská hrozba. Důležitá bude přísná legislativa. Pokud by si velmoci mohly dělat, co chtějí, pak by se ten, kdo první znovu přistane na Měsíci, mohl pokusit zabrat nejlepší místa. Tam, kde svítí slunce a kde bude nejvíce nerostného bohatství. A ostatním to začne prodávat. Vesmír by ale měl být všech a místem, kde se dokážeme dohodnout a spolupracovat.

Kdy ale na tom Měsíci opět někdo přistane? Zatím se o takové expedici hlavně mluví a tu a tam se něco nového otestuje. O měsíčních základnách se psalo už před padesáti lety.

Pokud jde o základny, tak to odhaduji tak za dvacet let. Dříve bych řekl méně, ale vidím problémy kolem americké mise Artemis, především potíže postavit silnou raketu, která by tak velký náklad na Měsíc dopravila.

Lákají vás, respektive společnost TRL Space, také vzdálenější části Sluneční soustavy?

Osobně ano, ale pokud jde o firemní strategii, nedíváme se zatím dál než na Měsíc. Pokud vyjde LUGO, tak bychom se chtěli zapojit i do ekonomiky, která tam pak kolem těžby a budoucích základen vznikne. Na Měsíci  zatím chybí komunikace a navigace, bude tam nutné vytvořit stejný systém, jako máme na Zemi, a na tom se chceme podílet.

Takže skutečně jen Měsíc?

Kdybychom chtěli dál, tak by šlo o podíl na letu k Jupiterovu měsíci Europa, kde se pod ledovým příkrovem skrývá mnoho kilometrů hluboký oceán. Přistát tam, zavrtat se pod led a podívat se, zda tam neexistuje život. Plány na takové expedice existují v USA i v Evropě. Moje představa je, že bychom k tomu vyvinuli platformu, jakousi loď. Ta by vezla přístroje a především zařízení, které přistane na povrchu Europy. To je můj sen – objevit život mimo naši Zemi.

Související