Historie klasických poštovních služeb jako doručování dopisů nebo platby přes složenky se chýlí ke konci. Plošné doručování listovních zásilek rozjížděl v českých zemích v 16. století šlechtický rod Taxisů a obor několik století rostl. Až do nástupu internetu, e‑mailů a online obchodů. V posledních letech ale počet doručených dopisů meziročně klesá zhruba o desetinu a letos Česká pošta utrží podle jejího ředitele Romana Knapa poprvé v historii víc peněz za dodávky balíků, zejména z e‑shopů.

I v tomto oboru ale státní podnik oproti konkurenci soukromých firem ztrácí své donedávna vedoucí postavení. Loni poštu v počtu doručených balíků poprvé předstihla rychle rostoucí skupina Packeta Simony Kijonkové, pod kterou patří logistická firma Zásilkovna, a na paty jí šlape i dopravce PPL patřící pod německou společnost Deutsche Post DHL.

Příští rok pak v Česku nejspíš dojde k dalšímu velkému propadu v posílání dopisů. Takzvaný zákon DEPO totiž přikáže podnikatelům či spolkům komunikovat se státem elektronicky. Také poptávka po dalších kdysi tradičních poštovních službách mizí. Například ubývá lidí, kteří platí přes papírové složenky. „Ve Švédsku už před pár lety řekli, že poštovní poukázky nejsou potřeba, protože všichni mají účty. Je otázka, kdy přestanou být poštovní poukázky relevantní i u nás,“ říká děkan pardubické Dopravní fakulty Jana Pernera Libor Švadlenka.

Ten před lety vystudoval poštovní obor, který už ale dnes samostatně neexistuje. Rozčlenil se do dalších dopravních a logistických oborů. Ani na jiné vysoké škole už se toto „řemeslo“ samostatně neobjevuje a mizí také ze středních škol, protože se poptávka po poštovních specialistech smrskává.

K podobnému vývoji dochází i v dalších zemích. Většina západoevropských států už se na výraznou proměnu trhu začala chystat před lety. Největší expresní a balíkové služby kontinentu jako německá DHL, francouzská DPD nebo britská GLS patří pod bývalé či současné národní pošty. Ty přitom často generují slušný zisk. Na rozdíl od České pošty, která v posledních letech upadá do ztráty.

Prakticky po celé Evropě už došlo k rozdělení národních pošt na státní a komerční služby. Řada z nich je alespoň částečně privatizovaná, některé jsou na burze. Česká pošta je jedním z posledních čistě státních podniků tohoto oboru v Evropě. „Jsme anomálie. To, co máme my, už prakticky nikde neexistuje,“ říká Švadlenka.

Loni poštu v počtu doručených balíků poprvé předstihla rychle rostoucí skupina Packeta Simony Kijonkové.

Přestože odborníci i politici mluví už řadu let o tom, že je potřeba právní formu České pošty i její fungování výrazně proměnit, například snížit zbytečně vysoký počet poboček, současná vláda se k žádnému razantnějšímu kroku stále neodhodlala. Ostatně ani ta minulá to neplánovala.

Rozdělit a privatizovat

Loni sice tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček oznámil, že se Česká pošta do roku 2024 rozdělí na část, která bude provozovat pobočkovou síť a vykonávat další, takzvané univerzální služby objednané státem, a komerční část zaměřenou hlavně na zásilky z e-shopů. Privatizace části podniku nebo snížení počtu poštovních poboček ovšem v plánu nebyly.

Největší balíkoví dopravci v Česku

Ekonom firmy Capitalinked Radim Dohnal ale loni upozornil právě na to, že po rozdělení by měla následovat privatizace pošty. Švadlenka si myslí, že komerční část by se měla přímo prodat investorovi nebo nabídnout na burze. „Modely jsou různé, ale soukromý sektor je určitě lepší hospodář než veřejný,“ dodává. Naopak základní poštovní služby by si podle něj měl nechat pod sebou stát. „Měl by být schopný podnik ovlivnit, kdyby přišla nějaká krize,“ říká Švadlenka.

Soubor základních, státem dotovaných poštovních služeb se postupně zužuje. Oblasti, kde je na trhu dostatečná konkurence, postupně vypadávají. Od příštího roku tak nebude součástí balíčku například povinnost poštovního operátora doručovat vnitrostátně balíky do deseti kilogramů. Naopak dopisy nebo složenky v něm zůstanou.

Do tendru na získání poštovní licence na základní služby pro příští dva roky se kromě České pošty žádný soukromý dopravce nepřihlásil. A to ani přesto, že Evropská komise nedávno potvrdila, že má poštovní operátor nárok dostávat od státu jako kompenzaci nákladů spojených s univerzálními službami 1,5 miliardy korun ročně. Šéf pošty Roman Knap ale tvrdí, že se například v roce 2020 tyto náklady vyšplhaly až na 2,7 miliardy korun. Naopak Kamil Chalupa ze společnosti Packeta si myslí, že státní podnik nefunguje dostatečně efektivně. A připomíná, že k nákladům státu na provoz pošty je potřeba například za minulý rok připočítat vedle dotace ve výši 1,5 miliardy korun a ztráty podniku přes půl miliardy také stovky milionů získaných za prodej nemovitostí.

Soukromí dopravci pak vesměs uvádějí, že se do tendru na poštovní licenci nezapojují proto, že nabízejí jiné typy služeb. „Poskytujeme výhradně balíkovou přepravu, ne komplexní poštovní služby,“ uvedl například generální ředitel DPD Miloš Malaník.

Česká pošta v číslech | Packeta (Zásilkovna) v číslech

Nesystematické očesávání

Výběrové řízení vychází z evropské legislativy a liberalizace poštovního trhu, ke kterému dochází od roku 2012. „Univerzální poštovní služby jsou sociální služby, které mají být dostupné za rozumné ceny všem. Pokud je to takto vydefinováno, mají být zajišťovány státem, takže se jeví jako logické očesat poštu na úplné minimum a to financovat ze státního rozpočtu. Všechno ostatní se dá dělat v komerční rovině na konkurenční bázi,“ myslí si Libor Švadlenka. Podle jeho slov se ale toto „očesávání“ odehrává v některých oblastech nesystematicky. Týká se to například příliš široké a nákladné sítě poštovních poboček.

Vyhláška stanovuje pravidla, kde mají pošty fungovat. Jsou to všechny obce nad 2500 obyvatel, obce se stavebním úřadem či základní školou a další. „Když se všechny tyto podmínky aplikují, vyjde mi asi 2100 pošt. Před lety se ale natvrdo řeklo, že má být 3200 poboček, a tehdejší stav je zakonzervovaný, což je špatně. Bylo to politické rozhodnutí, na které tlačili starostové, protože nikdo nechce, aby mu v obci poštu zrušili. Takže dnes máme stav, kdy jsou pošty někde zbytečně blízko vedle sebe, a nekoresponduje to se skutečnou poptávkou,“ vysvětluje Švadlenka.

To se ani za současné vlády nejspíš výrazněji nezmění. Podle ministra vnitra Víta Rakušana sice není nutné udržovat celou síť poboček a dá se očekávat určité přenastavení. „Nicméně rušení poboček a propouštění je vždy až ta poslední možnost,“ říká.

Rakušan při zvažování budoucnosti České pošty nepočítá ani s dalšími kroky, které doporučují odborníci a jsou obvyklé v zahraničí, jako je převedení komerční části pošty nebo celého podniku na firmu s určitým podílem soukromého sektoru. „V žádné z uvažovaných variant nepočítáme s odprodejem České pošty ani její části z majetku státu, ani ve formě IPO, ani prodeje investorovi,“ uvádí Rakušan. Nicméně dodává, že současné uspořádání České pošty jako obřího státního podniku kombinujícího komerční služby a služby pro stát je potřeba změnit. Podle něj by ale pošta měla dál zajišťovat většinu současných služeb. Bližší představa o jejím budoucím fungování zatím ovšem neexistuje.

Dalším krokem v proměně pošty pak má být výběrové řízení na post ředitele. Roman Knap z něj odejde v září či říjnu. Nové vedení pak má Rakušanovi předat další analýzu hospodaření pošty s návrhem konkrétních změn.

Rakušan oznámil odvolání Knapa v červnu v období vypuknutí korupční kauzy kolem pražského dopravního podniku. V ní hrál jednu z hlavních rolí obviněný lobbista Michal Redl, s nímž se Knap před několika měsíci sešel. Šéf pošty se hájí tím, že Redla na schůzku přivedl bez ohlášení obchodní partner. A tvrdí, že tato schůzka není přímým důvodem, proč má na pokyn ministra z pozice odejít. Rakušan také uvedl, že už o výměně vedení podniku uvažoval dřív.

Expanze západních pošt

Knap se totiž při proměně České pošty chtěl inspirovat zejména v západní Evropě, kde jsou poštovní podniky většinou privatizované či jsou částečně na burze. „Tento model se mi líbí a bavíme se o tom. Pošty, které včas prošly proměnou, aby nebyly závislé na výnosech z listovních zásilek, jsou na tom oproti ostatním lépe,“ řekl pro Ekonom v červnu Knap.

Vývoj počtu balíkomatů v Česku

Například tři čtvrtiny akcií německé poštovní skupiny Deutsche Post DHL se obchodují na frankfurtské burze a stát vlastní přes svou investiční a rozvojovou banku KfW přes 20 procent akcií. Firma je přitom díky akvizici americké společnosti DHL v roce 2002 jednou z největších logistických a expresních firem na světě. Loni meziročně zvýšila obrat o 23 procent na 82 miliard eur při provozním zisku osm miliard eur.

Daří se i nizozemské poště PostNL, která je na amsterdamské burze. K nejvýznamnějším akcionářům patří fond Vesa Equity Investment, který vlastní podnikatelé Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, americká investiční korporace BlackRock nebo finanční holding JP Morgan Chase. Loni PostNL, která dříve vlastnila další globální expresní firmu TNT, meziročně zvýšila obrat o šest procent na 3,5 miliardy eur a provozní zisk o čtvrtinu na 308 milionů eur. Firma, která provozuje 11 tisíc poštovních schránek a dopisy musí doručovat každý pracovní den, nedostává státní kompenzace za univerzální poštovní služby. Její maximální zisk je ale omezen jako ochrana proti monopolnímu chování. Firemní zákazníci v Nizozemsku totiž musí posílat dopisy přes univerzální poštovní operátory. Tím byla v Nizozemsku i firma Sandd. Obě pošty se loni spojily a, jak uvádí časopis EW, bankám, vydavatelům a dalším odesílatelům rázem značně stouply ceny za posílání dokumentů či časopisů. Soud nyní rozhodl, že nizozemský ministr hospodářství neměl převzetí Sandd ze strany PostNL povolit.

Jiným příkladem vývoje státní pošty je Francie. Tamní společnost La Poste Groupe vlastní z třetiny přímo stát a ze dvou třetin francouzský státní finanční ústav CDC. Přesto loni zvýšila obrat o 11 procent na 35 miliard eur a skončila v provozním zisku přes tři miliardy. Značný podíl na tom měla její mezinárodní balíková firma DPDgroup, která působí i v Česku. Předloni zde koupila byznys kolem doručování menších zásilek od německé firmy Geis.

Na akvizice sází i řada dalších poštovních operátorů. Třeba belgický Bpost koupil před pár lety za 820 milionů dolarů americkou distribuční firmu Radial, která vznikla na základech technologické a logistické divize internetové společnosti eBay.

I Česká pošta se začíná zaměřovat na lukrativní mezinárodní balíkové služby. U Ostravy buduje k tomu určené logistické centrum, začala spolupracovat s čínskými internetovými obchody AliExpress a Wish, v Nizozemsku otevřela pobočku, která má být vstupní branou do západní Evropy.

„Pokud je otázka, kam má Česká pošta mířit, je to právě přesun na balíkové služby a zejména e‑commerce a návazné logistické služby. Tento trh má obrovský potenciál,“ říká Švadlenka. Západní poštovní podniky si to ale podle něj uvědomily mnohem dříve.

Ani ty ovšem nejsou bez problémů, zejména na domácích trzích. Například francouzská La Poste schytala kritiku za zvyšování cen, když zároveň zpomaluje doručování.

Horší rok pro všechny

Česká pošta si podle Švadlenky dokázala na domácím trhu i při rostoucí konkurenci udržet slušnou pozici. Například oproti Bulharsku, kde místní poštovní podnik zaspal a soukromí dopravci ho v doručování balíků z e‑shopů převálcovali.

I Česká pošta ovšem v této oblasti začíná na domácím trhu zaostávat za konkurencí. Například v zavádění výdejních automatů, takzvaných balíkomatů. Sice je vyzkoušela už před deseti lety jako první na trhu, ale projekt se nepodařilo dotáhnout. Nástup popularity tohoto způsobu doručování nastal až v posledních dvou letech během pandemie covidu. Celkem je nyní v Česku kolem šesti tisíc balíkomatů. Jen hlavní konkurent pošty Zásilkovna, respektive skupina Packeta, jich provozuje téměř tři tisíce, státní firma s nimi ale teprve začíná. I v počtu všech výdejních poboček Zásilkovna Českou poštu už značně předběhla (viz graf na str. 30), byť pošta svou síť v poslední době výrazně rozšiřuje díky službě Balíkovna.

Také v počtu doručených balíků roste pošta pomaleji než konkurenti. Srovnání sice není úplně přesné, protože podnik rozlišuje víc kategorií těchto zásilek. I tak je ale rozdíl jasně patrný. Počet doručených zásilek Pa­cke­ty loni meziročně stoupl o 81 procent, zatímco poště jen o 11 procent, což bylo pomalejší tempo, než jakým se v Česku zvyšovaly internetové prodeje. Také třetí v pořadí největších balíkových doručovatelů v tuzemsku, firma PPL, zaznamenala minulý rok razantní nárůst, a to o čtvrtinu.

Letos ale ani soukromé firmy tak úspěšné jako loni nebudou. Lidé se částečně vrátili k nákupům v kamenných obchodech, a navíc kvůli vysoké inflaci a růstu cen energií šetří. Prodeje v e‑shopech tak po velkém nárůstu v posledních dvou letech začaly letos v zimě klesat. I přesto například Zásilkovna zaznamenala v prvním pololetí mírné dvouciferné zvýšení. To je ale mnohem méně, než jakým tempem rostla loni.

Další oslovené firmy pak buď výsledky nesdělují, nebo jim objemy přepravných zásilek klesají. DPD i Česká pošta zaznamenaly za první pololetí letošního roku úbytek přepravných zásilek oproti minulému roku o desetinu. „Celý trh je letos pod úrovní roku 2021. Zákazníci jsou trochu opatrnější a některé nákupy odkládají,“ říká generální ředitel dopravce WEDO Daniel Mareš. Nicméně během posledních měsíců se už začaly některé balíkové služby jako PPL nebo DPD dostávat do loňské formy.