Válka je tentýž druh krize, jako byl covid. Jednak je to externí krize, kterou nemá jednotlivec šanci nijak ovlivnit, jednak působí stejně, a to formou pole, které je všude kolem nás, popsal pro týdeník Ekonom Vojtěch Bednář, který se pod značkou Firemní sociolog věnuje podpoře vedení a vztahů ve firmách. Pandemii koronaviru, která zaměstnávala společnost zhruba dva roky a byla přítomná v životě takřka každého jednotlivce, vystřídal v pozici hlavního tématu ozbrojený vpád Ruska na Ukrajinu, tedy do blízké země. Pro firmy a jejich manažery znovu vyvstala velmi podobná výzva: Jak udržet koncentraci lidí na práci, když informace o jiném dění neustále létají kolem a zaměstnávají jejich mysl.

Jasný směr, cíl a organizace

V době, kdy lidé sledují postup ruských vojsk, vývoj humanitární krize a zažívají řadu negativních emocí, je lídři mohou udržet angažované pro pracovní úkol důrazem na jasný směr. „Lídři jsou zvlášť teď důležitým orientačním bodem,“ říká Bednář, „musí si uvědomit, že oni jsou ti, kdo mají říct ‚zanecháme zmateného pobíhání a budeme dělat to a to a pomůžeme si tím k tomu a tomu‘. Když vytyčí jasný směr a cíl, dokážou vybudovat pozornost,“ vysvětluje expert. Do prostředí otráveného špatnou náladou, strachy a úzkostmi nesmí přilévat další.

Více než kdy jindy je důležité práci organizovat a vnést do ní pravidelnost, a to je věc, kterou musí nastolit manažeři, zdůrazňuje Bednář. „Lidský mozek lehko podléhá negativnímu stresu, když nemá co dělat a když je činnost, kterou dělá, nahodilá a nepravidelná.“

Pokud už potřebné režimy ve firmě nastavené jsou, je třeba je znovu pojmenovat, případně upravit – někde zpřísnit, někde naopak povolit. Důležité je sledovat výkon a jeho změny. Kupříkladu větší míra zmetkovitosti může být následkem přetíženosti pracovníků. S vyšším napětím se mohou prohlubovat nešvary – pozná se to na detailech, například na prodlužování kuřáckých přestávek. „Když se to neohlídá, může se rozpadnout pracovní morálka a poklesnout výkonnost,“ varuje expert na firemní řízení.

Doplňuje, že zvládnout vést lidi tak, aby udrželi pozornost v krizové situaci, je pro mnohé z manažerů nestandardní úkol a ne každý v něm obstojí. Měli by na to být školeni, ale české firmy žijí už pár let v nedostatku kvalifikovaných lidí a do jejich rozvoje moc neinvestovaly, hodnotí Bednář. „Bylo běžné, že se z nejlepších lisařů stávali předáci lisařů. Z předáků zase mistři lisařů a z nich zase sekční vedoucí. Najednou má takto povýšený člověk, který perfektně umí s lisem, na starosti už ne ten lis, ale 250 lidí,“ nastiňuje Bednář.

Udržet teď pozornost lidí na práci je jedna z největších výzev. Pomáhá jasné nastavení cílů a pravidelnosti. A také ohlídat, zda lidé nepropadají nešvarům.

Nepáchat dobro a myslet na sebe

K udržení pozornosti mohou manažerům pomoci tipy psychologů a koučů, velmi efektivní mohou být ty, které se doporučovaly už v pandemii covidu. Psychologové doporučují v současné době víc spolu v práci mluvit. Lídři si získají víc respektu a tím i pozornosti pro práci, pokud nebudou v tuto chvíli své lidi považovat pouze za pracovníky, ale i za bytosti s emocemi. Nabídnout prostor pro sdílení může přinést větší otevřenost členům týmu navzájem a také víc touhy pracovat na společných cílech. Zároveň je tu i větší šance včas identifikovat, že někdo potřebuje pomoct, a ve spolupráci s personálním oddělením mu ji dát. „Nabídky podpory by měly být citlivé, a pokud je lidé odmítají, je třeba to respektovat. Neobtěžovat je tím,“ říká psychoterapeut Jiří Dohnal.

Na druhé straně někomu trvá, než se otevře, a tak je dobré výzvy vhodnou formou opakovat. Když pak na rozhovor dojde, je třeba, aby ten, kdo pomoc nabízí, víc naslouchal, než mluvil. Dotyčného by měl odvést někam do soukromí (prosklené kanceláře vhodné nejsou). „Nabídnout nápoj a prostě s ním chvilku být,“ doplňuje Dohnalovu myšlenku psycholožka Martina Mikesková. Oba pomáhají klientům společnosti Soulmio.

Jeden z nejčastějších pocitů, který ruší pozornost lidí v práci, je bezmoc, shodují se firemní psychologové. Jak o tom pocitu na schůzkách týmu mluvit, hovoří psycholožka Daniela Kolomazníková: „Nasměrujte lidi k úvahám o tom, co mohou ovlivnit, a do toho pak ať směřují pozornost.“ Koučka ze zkušenosti dodává, že to, co vedoucí pracovníci ovlivnit nemohou, je dobré pojmenovat a dále na tom nepracovat. Bednář zase radí, že s čímkoli negativním v myšlení a uvažování stresovaného jedince mají šéfové zacházet jako s faktem, rozhodně to nemají zlehčovat, protože to by bylo popírání reality a to lidé nemají rádi. „Nikdy nejsme bezmocní,“ doplňuje Mikesková, „a bezmoc je iracionální pocit. Vždycky můžeme pomoci, třeba poslat balíček na Ukrajinu, někoho ubytovat, pomodlit se.“

K humanitární podpoře se hned v prvních dnech konfliktu připojilo mnoho firem a zapojily do ní zaměstnance. Je to věc, která těžké časy pomůže překlenout jak lidem zasaženým válkou, tak firmám samotným. Psychologové zároveň připomínají limity pomoci druhým. „Vždy by měla být v souladu s možnostmi člověka. V první řadě se musí postarat sám o sebe, jinak není schopen pomáhat druhým,“ dodává Mikesková. Péče o sebe je věc, která se zásadně doporučovala v minulé krizi a důležitá je i teď. Základní doporučení znějí: hodně spát, zdravě jíst, sportovat, být s blízkými, ukotvit si rituály, v práci si dávat společné obědy, schůzky začínat neformálně, nastolovat obecná témata.

Jestliže se v diskusi opět vrátí zátěžové téma války, platí pravidlo omezení konzumace informací, zvláště kontinuálního zpravodajství a surfování po internetu. Manažeři mohou doporučovat různé aplikace, které hlídají čas strávený s mobilním telefonem v ruce nebo na sociálních sítích.

Související