Počet nakažených koronavirem v Česku se z vánočního dna znovu zvedá. Další vlna epidemie, tentokrát v podobě mutace omikron, se rozbíhá po republice. To je špatná zpráva pro firmy, kterým nepříliš úspěšné zvládání koronavirové pandemie ze strany tuzemské vlády a úřadů komplikuje podnikání. Stále se opakující česká prvenství v počtu nakažených a potíže na hranicích je připravují o dodávky i zakázky a komplikují jim podnikání zejména na mezinárodních trzích.

V nejtěžší pozici jsou především ty firmy, které se na zahraničních trzích teprve usazují. Pohled do statistiky o počtech nakažených a zemřelých není vizitkou, která by jim pomáhala budovat důvěru u zahraničních partnerů.

„Zahraniční společnosti, s nimiž jednáme, se kouknou, že jsme českou firmou, přečtou si článek o České republice a pak si řeknou: ‚Raději se s nimi nepotkáme, uděláme on‑line mítink.‘ Jenže tato forma funguje, když už projekty běží, ale při akvizicích, při získávání kontaktu, je to složitější,“ popisuje generální ředitel Trasku Pavel Riegger.

Firma, která dodává software zejména do bankovnictví, peněžnictví a automobilového průmyslu, by se ráda svým zahraničním kontaktům pochlubila mimo jiné svými moderními vývojovými centry. Věří, že by jí úroveň srovnatelná se špičkovou zahraniční konkurencí pomohla získat nové zakázky. „Jenže dneska je to kvůli koronaviru složité, aby někdo do Česka přijel,“ upozorňuje Riegger. Zahraniční expanzi Trasku to tak zpomaluje.

Řada podniků se také potýkala s rušením veletrhů a výstav. To zabránilo v dalším růstu například liberecké technologické společnosti Hardwario. Od svého vzniku v roce 2016 až do vypuknutí koronavirové pandemie firma rostla o desítky procent ročně. Jenže velkou část svých zakázek získávala právě na veletrzích, které koronavirus utnul. Hardwario v důsledku toho začalo stagnovat. Jeho šéf Alan Fabik věří, že se letos podaří expanzi firmy opět nastartovat. Na květen už plánuje účast na veletrhu ve Spojených státech. Zda tam ale zástupci českého technologického start‑upu skutečně odletí, zatím není jisté. Vše záleží na výsledcích Česka v koronaviru a ochotě Američanů otvírat hranice pro cizince.

Právě ta ale zatím příliš vysoká nebyla. Od začátku pandemie až do loňského listopadu, tedy zhruba rok a půl, zůstávaly hranice Spojených států pro Evropany uzavřené. „Bylo a vlastně stále je komplikované se dostat na obchodní cestu do Ameriky. S našimi lidmi, kteří tam působí, jsme se fyzicky neviděli od začátku covidu,“ uvádí Petr Furch, ředitel a majitel výrobce hudebních nástrojů Furch Guitars.

Koronavirus zpomalil expanzi tuzemských firem na zahraniční trhy. Obchodní partneři z ciziny se s Čechy nechtějí potkávat.

Podobně na tom byl i producent designového městského mobiliáře, jako jsou lavičky, odpadkové koše nebo autobusové přístřešky, společnost mmcité. „Naši lidé ze Spojených států byli neplánovaně víc než rok mimo domov,“ vysvětluje šéf firmy David Karásek. Sám se kvůli restrikcím nedostal ani do Mexika nebo Brazílie, kde má exportní firma své pobočky.

Největší potíž pro jeho podnik během pandemie představovaly výpadky dodavatelů a nedostatek i zdražení materiálů pro výrobu. Proto se prodlužovaly i termíny dodávek konečným zákazníkům z továren mmcité. Firma také musela zdražit své výrobky.

Zvyšovat ceny musel i jihomoravský zpracovatel biobylin a výrobce čaje a koření Sonnentor. Čelil zpožďování námořní přepravy, lodě musely v přístavech i týdny čekat na naložení a vyložení nákladu. To často vedlo ke znehodnocení dodávky. Aby byliny zůstaly v biokvalitě, nesmí se totiž chemicky ošetřit proti plísním ani pro přepravu. Doba transportu tak představuje v tomto byznysu nesmírně důležitý faktor. „Museli jsme některé suroviny vyhodit a také jsme museli zpřísnit kontroly. To má velký dopad do zdražení produkce, kterou do Česka dovážíme ze vzdálených zemí,“ říká spolumajitel Sonnentoru Josef Dvořáček.

Krize nakonec firmu ještě více nasměrovala k českým a rakouským pěstitelům. „Teď je patrný trend k větší lokalizaci. Lidé byli doma, víc vařili, a když sami vaří, také se víc zajímají o to, co do jídla dávají,“ dodává Dvořáček.

Produktivita práce v ohrožení

Další komplikací pro firmy je zvýšená nemocnost a výpadky zaměstnanců, na něž dřív nebyly zvyklé. „Je to na hraně udržitelnosti, je to nezdravý vývoj,“ stěžuje si Pavel Sobotka, majitel brněnské společnosti Frentech Aerospace, která vyrábí díly do letadel a pro vesmírný průmysl. V prosinci, kdy byla pandemie v Česku na vrcholu a v celé zemi přibývalo i přes 20 tisíc nově nakažených denně, Frentechu kvůli karanténám a nemoci chyběla dokonce čtvrtina zaměstnanců. „Zakázky jsme měli, ale neměli jsme je jak udělat. Produktivita klesla,“ uvádí Sobotka.

To je pro firmu, které už tak komplikuje podnikání útlum v letecké dopravě a hlavně odklon od obřích letadel, špatná zpráva. Letecké společnosti, jako je Airbus nebo Boeing, vyrábí stále zhruba o 60 procent méně letadel než před pandemií. Konkurence mezi jejich dodavateli je tak tvrdší než dřív. Jakýkoliv výpadek snižuje šanci českých firem v ní obstát.

Firmy sice téměř po dvou letech s pandemií mají více zkušeností se zvládáním výpadků a dokážou nejrůznějším omezením lépe čelit, i tak ale každé omezení výroby, nebo dokonce nucená uzavírka, představuje velký problém. „Zvlášť pro menší podniky může být i krátkodobý výpadek výroby zcela fatální,“ varuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

Podle Kvida Štěpánka majitele společnosti Isolit Bravo, která dodává plastové díly do automobilů, se už nepodniká a neobchoduje s takovou lehkostí, na jakou jsme byli dříve zvyklí. „Podání ruky v obchodních vztazích prostě chybí,“ míní podnikatel.

Zaměstnanci navíc podle něj kvůli pandemii ztratili chuť pracovat. Jako jednoznačně pozitivní tak nyní vidí rozhodnutí nové vlády zkrátit karanténu na týden a případně v některých profesích umožnit pracovat i bezpříznakovým nakaženým. Považuje to za první krok, který za poslední dva roky směřuje k návratu k normálnosti. „Když byla chřipka, tak byl nemocný doma tři dny, ale teď to bylo 14 dní. To lidi kazí, když jim nic není, ale najednou dostanou 14 dní dovolené navíc,“ říká Štěpánek.

Nemocnost v jeho firmě přitom nikdy nedosahovala takových hodnot jako třeba v brněnském Frentechu. Tím, že Isolit Bravo sídlí v Jablonném nad Orlicí, městě zhruba se třemi tisíci obyvatel ležícím stranou velkých městských aglomerací, v nichž se koronavirus šíří nejvíce, podařilo se i v dobách vrcholící pandemie udržet míru lidí na neschopenkách na úrovni kolem 10 až 11 procent z celkového počtu personálu. Přesto to byla pro firmu komplikace.

Ačkoliv Štěpánek kvituje s povděkem, že se díky koronaviru odbouralo zbytečné a zdlouhavé cestování k zaběhnutým partnerům, pro navazování nových obchodních vztahů je i podle něj koronavirus brzda. „Nerozumně se vzdáváme toho, co dělá naši společnost západní společností. Prostě že chlap podá chlapovi ruku, i kdyby to obnášelo nějaké nebezpečí,“ říká podnikatel a dodává: „Pandemie podle mého názoru bude mít pro společnost a ekonomiku dlouhodobé následky a řada z nich bude neopravitelná.“

Související