Českou ekonomiku čeká dlouhé období změn. Setrvale nízká nezaměstnanost, do jejíž úrovně výrazněji nezasáhla ani koronavirem způsobená ekonomická krize, svědčí o tom, že se dosavadní hospodářský model vyčerpal. Česko už nemůže spoléhat na levnou pracovní sílu, na níž založilo v 90. letech svůj model subdodávek pro velké nadnárodní společnosti. Pod jejich tlakem na snižování cen a v silné konkurenci z Asie už tuzemské firmy do budoucna nemohou obstát. K tomu se přidávají další faktory, jako je například rostoucí důraz na ekologii a udržitelnost, které potřebu přestavby tuzemské ekonomiky akcelerují. Teď záleží především na šikovnosti a obratnosti českých firem, jak si s těmito výzvami poradí.

Pandemie jako akcelerátor změny

Pandemie koronaviru urychlila změny ve společnosti i v ekonomice včetně té české. IT sektor a e‑commerce jsou na vzestupu, kdežto dosud dominantní automobilky stahuje pandemie a s ní spojené výpadky dodávek čipů do největší krize, jakou světový automobilový průmysl zažil od dob ropných šoků v 70. letech minulého století. Už před vypuknutím koronaviru přitom rekordně nízká nezaměstnanost signalizovala, že tuzemská ekonomika nebude moci pokračovat v nastoleném vývoji uplynulých třiceti let. V roce 2019 byla bez práce méně než tři procenta populace. A i nyní víc pracovních míst zůstává neobsazených, než kolik lidí novou práci hledá. To se promítá do růstu mezd. Před pandemií se zvyšovaly až o osm procent ročně. A i nyní, poté co ekonomika prochází krizí, rostou téměř o šest procent ročně. To je sice dobře pro zaměstnance, kteří tak bohatnou na úroveň západního standardu, už pro české hospodářství jako celek to představuje problém. Česko v důsledku přestává být zemí s levnou pracovní silou, na níž založilo svůj dosavadní růst.

Míra nezaměstnanosti v Česku

Zvláště v automobilovém průmyslu, který s téměř desetiprocentním podílem na HDP tvoří nejsilnější tuzemský sektor, je tlak na ceny nejvyšší. Zadavatelé diktují svým dodavatelům podmínky, včetně toho, od koho mají nakupovat vstupy nebo jak výrazně mají ceny z roku na rok klesnout. Výroba probíhá přesně podle zadání a přání zadavatele. „Taková firma nemůže inovovat produkt, protože ten je daný odběratelem. Nemůže inovovat ani technologie, protože si na to není schopna vytvořit zdroje,“ upozorňuje krizový manažer Petr Karásek s tím, že tento typ společností spěje neodvratně k zániku a je jen otázkou času, kdy k němu dojde.

Související

V české ekonomice je přitom takových firem velké množství. Přístup subdodavatelů automobilek jim dlouhá léta skýtal jisté živobytí. „Jezdili k nám nákupčí a dávali na stůl výkresy, my jsme dělali nabídky, oni si z nich vždycky něco vybrali. Nebolelo to, nemuselo se nic vymýšlet, odbyt byl zajištěný. Bylo to jako u domácích prasátek – každý den jsme za dveřmi našli šlupky od brambor,“ popisuje majitel a ředitel společnosti Isolit Bravo Kvido Štěpánek. Dodávky plastových dílů do automobilového průmyslu tvoří zhruba tři čtvrtiny zakázek jeho podniku. Avšak i pod vlivem útlumu v automobilovém průmyslu vyvolaném koronavirem zjišťuje, že už to není udržitelná cesta. „Nyní to cítím jako svoje selhání. Měl jsem mít 75 procent výroby založené na vlastních nápadech,“ říká Štěpánek.

Dosavadní model české ekonomiky se vyčerpal. Nedostatek zaměstnanců a i v krizi rostoucí mzdy dávají jasný signál, že české výrobky už nebudou moci konkurovat cenou.

Přijít s novými nápady ale není snadné. Isolit Bravo sice zhruba před deseti lety navrhl elektrické zahradní kolečko, které usnadňuje přepravu těžkých nákladů, z jeho prodeje ale pochází jen zhruba 15 procent tržeb podniku. Štěpánek proto nyní usiluje o to, aby podobných unikátních výrobků firma nabízela více. „Je k tomu potřeba vytvořit prostředí, kde si budou lidé práce vážit a budou ji chtít rozvíjet,“ míní podnikatel.

První krůčky do světa budoucnosti

Vlastní nápady založené na unikátních výsledcích výzkumu a vývoje umožní firmám za své výrobky požadovat vyšší ceny. Stejně tak přidanou hodnotu českého zboží zvyšuje kvalitní marketing a poprodejní servis, tedy věci, které v českých podmínkách dosud typicky obstarávaly zahraniční matky nebo odběratelé meziproduktů.

„Když máte svoje vlastní produkty, tak se můžete obrátit na zahraniční trhy,“ říká majitel strojírenské společnosti Wikov Martin Wichterle. Ten patří do třicítky podnikatelů, kteří loni v listopadu iniciovali výzvu k druhé transformaci tuzemské ekonomiky. Ta má být podobně převratná jako změny, kterými Česko prošlo v 90. letech. „Je to o odvaze, je to o lidech, je to o managementu. Firmy, které přerod na vlastní produkt nezvládnou, do budoucna na trhu nebudou,“ varuje Wichterle.

Příklady úspěšných podniků „nové generace“, kterým se už daří tento potenciál využívat, přitom i v Česku existují. Zatím je jich ale příliš málo. Aby je bylo možné označit za nosnou část tuzemského hospodářství, musely by jich být tisíce a musely by být mnohem silnější, než aktuálně jsou. „Máme tady Avast nebo firmy typu Průša Research. Je to firma, která je inovativní, má vlastní kapitál a je schopná prorazit globálně. Avšak nemáme tak silnou kapitálovou základnu jako třeba Jižní Korea s korporacemi typu Samsung,“ upozorňuje hlavní ekonom Deloitte David Marek.

Nicméně právě oblast technologií a IT patří v posledních letech k těm, kde se českým firmám daří jejich přidanou hodnotu rozvíjet nejlépe. Je to ostatně také odvětví, do nějž na českém trhu ochotně investuje řada domácích i zahraničních venture kapitálových fondů. Nově vznikající firmy díky tomu mají poměrně snadný přístup k penězům, za něž mohou rozvíjet své nápady. Objem investic směřujících do těchto oblastí se za posledních deset let více než zdvojnásobil.

Podíl odvětví na HDP Česka

Na tvorbě hrubého domácího produktu se odvětví IT podílí aktuálně zhruba sedmi procenty. Podle analýzy konzultantské společnosti McKinsey by ale jeho význam pro českou ekonomiku mohl do roku 2025 vzrůst na 16 procent. Mělo by tak větší sílu, než jakou aktuálně disponuje automobilový průmysl a jeho subdodavatelé.

Zatímco automobilový průmysl chřadne, na vzestupu jsou obory jako elektrotechnika, strojírenství a energetika.

Navíc IT sektor může navázat a rozvíjet základ, který má Česko právě v automobilkách. „Auto – dopravní prostředek – umožní pohyb z bodu A do bodu B, ale jeho zapůjčení či sdílení si objednáme přes aplikaci, cestou vyřídíme pracovní hovory, necháme si dovézt nákup potravin na víkend k autu a tak dále,“ popisuje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Auto tak bude součástí velkého celku služeb disponujících přidanou hodnotou vyšší než samotná výroba jeho dílů. „Pro české firmy je tu velká příležitost rozvíjet jak aplikace a služby, tak i potřebnou infrastrukturu a zázemí,“ dodává Horská. Česká ekonomika budoucnosti by díky tomu mohla být vícevrstevnatá. Jádro tvořené výrobkem obalí další služby a softwarová řešení.

„Zelená“ pro českou ekonomiku

Příležitost pro transformaci české ekonomiky představuje ale také Green Deal, který má Evropu nasměrovat k ekologii a udržitelnosti. „Česká republika má potenciál v této oblasti. Ukazují to i data za průmysl, kdy nám automobilový průmysl chřadne, ale rostou nám obory jako elektrotechnika, strojírenský průmysl a energetika,“ popisuje Horská.

Podle jejích slov mají tuzemské firmy velký potenciál podílet se na vývoji „zelených“ technologií a vyvážet je do zahraničí. Firmy z oblasti energetiky a navazující elektrotechniky v uplynulých letech razantně zvyšovaly výdaje na výzkum a vývoj. Vedle automobilového průmyslu patří právě elektrotechnika k průmyslovým odvětvím, kde tyto výdaje rostou nejrychleji.

Green Deal v dalších letech nuceně odstartuje v některých regionech proměnu ve složení pracovní síly. Mezi lety 2030 a 2035 skončí většina tuzemských uhelných elektráren. Jejich zaměstnanci a také horníci se budou muset rekvalifikovat na jinou práci. Uhelný průmysl v Česku přitom podle údajů Evropské komise celkem zaměstnává zhruba 28 tisíc lidí.

Úbytek pracovních míst čeká v důsledku přechodu na elektromobilitu také automobilový průmysl. Přesné propočty, kolik jich zanikne v Česku, zatím nejsou k dispozici, v celém evropském automobilovém průmyslu by ale podle studie poradenské společnosti PwC mohlo zaniknout zhruba čtvrt milionu z celkem zhruba dvou milionů pracovních míst. Kromě poklesu zaměstnanosti studie upozorňuje i na proměnu poptávky v profesní skladbě. Výroba baterií bude vyžadovat více vysokoškolsky vzdělaných odborníků a méně nekvalifikovaných pracovníků, tedy přesně takových, jací by měli podle ekonomů i podnikatelů tvořit jádro nové české společnosti.

Změna až za generaci

Je ale otázka, zda tuzemské firmy nabízející se příležitosti skutečně využijí a jak rychle se jim to podaří. „Platí, že růst podílu světově úspěšných českých firem na ekonomice je v první řadě funkcí času. To neovlivníme. Co ale můžeme udělat, je zlepšovat podmínky, ve kterých se tyto firmy rodí a rozvíjí,“ uvádí Martin Vohánka, zakladatel a generální ředitel společnosti Eurowag. Ta vyvíjí software pro správu firemních flotil aut a platby mýtného, a i ona by se tak mohla stát jednou z tuzemských firem budoucnosti.

Investice do informačních a komunikačních technologií

Jednou z klíčových podmínek, bez nichž se ekonomická transformace neobejde, bude reforma vzdělávacího systému. Zatím v této oblasti Česko na světové technologické špičky nemá. V mezinárodním srovnání univerzit Times Higher Education Ranking si nejlépe z českých vysokých škol stojí Karlova univerzita, které patří 501. místo na světě. Další tuzemské univerzity v žebříčku najdeme až kolem 800. místa. Vysoké školy zemí, které úspěšně rozvíjí svou technologickou základnu, se přitom umisťují mnohem výše. Například jihokorejské Seoul National University patří 54. místo. Švédský Karolinska Institute je 39.

„S tímto výsledkem není důvod, aby u nás najednou zahraniční kapitál začal stavět globální vývojová centra. Budeme si muset transformaci v tomto ohledu odpracovat,“ upozorňuje David Marek.

Šanci dotáhnout se na světové lídry ale Česko má. Vzdělávací systém podle expertů není v beznadějném stavu. „Česká výchozí pozice je vlastně v porovnání postkomunistických zemí relativně dobrá,“ říká ekonom CERGE‑EI Daniel Münich. Česko jen podle něj musí rozšířit profesní vzdělávání na vysokých školách a studijní programy, které intenzivně spolupracují s firemním sektorem.

Ekonomika budoucnosti bude vícevrstevnatá. Jádro tvořené výrobkem obalí další služby a softwarová řešení.

A změnit kurz by podle Münicha měla i tuzemská podpora vědy, a to jak na vysokých školách, tak přímo v podnicích. „Velká část státní podpory výzkumu je zaměřená na střední firmy, což je ale pravý opak toho, co by se mělo dělat. Nejinovativnější jsou totiž ty malé, které ale nemají peníze a spousta dobrých nápadů kvůli tomu zaniká, protože se nemají za co rozvíjet,“ vysvětluje.

Do slepé uličky může naopak české firmy přivést často opakované „zaklínadlo“ posledních let a tím jsou investice do automatizace a robotů. Ty totiž podporují masovou a sériovou výrobu, které jsou ale zatím schopny zpravidla jen tuzemské firmy v subdodavatelském postavení. „Nejvíce robotů na hlavu mají v Číně, ale největší HDP je ve Švýcarsku nebo v Londýně. Z toho je vidět, že roboti nás nezachrání,“ upozorňuje Wichterle.

Jenže než se mnohem složitější reforma školství nebo financování výzkumu přelejou do praxe, bude to trvat roky. „Zabere jednu generaci, než u nás vyrostou talenty, které budou zahraniční firmy hledat, aby je využily k pracím s vysokou přidanou hodnotou – k výzkumu, vývoji, vzdělání a módním trendům v technologické proměně ekonomiky,“ říká Marek.

Co může pomoci hned

Dílčí změny, které posunou Česko ke kýženému cíli, je ale možné zvládnout rychleji. „Může to být otázka roku dvou. To třeba mluvíme o proexportní politice, zaměstnaneckých akciích, kapitálovém trhu,“ upozorňuje Wichterle.

A právě domácí kapitál je podle ekonomů tím, čeho se v Česku od 90. let zoufale nedostává. Podle skupiny zhruba třiceti podnikatelů, kteří v listopadu podepsali výzvu k druhé ekonomické transformaci, mohou nový kapitál přinést například tuzemské penzijní fondy, které ale zatím na rozdíl od těch zahraničních kvůli legislativním omezením na domácím kapitálovém trhu příliš neinvestují. Že by se to mohlo změnit a kapitálový trh by se mohl rozhýbat, už ale podle Wichterleho naznačuje i programové prohlášení nové vlády. Ta si mimo jiné za cíl vytkla zatraktivnění vydávání zaměstnaneckých akcií.

Průměrná mzda v ČR

Největší díl transformace ale bude stále záviset na aktivitě firem. Mají‑li dohnat lídry světového byznysu, budou se muset naučit s novými nápady v oblasti technologií, marketingu a designu přicházet na každodenní bázi. Ty, které v tom budou méně úspěšné, postupně vytlačí noví hráči z odvětví s vyšší přidanou hodnotou, kteří si budou moci dovolit platit zaměstnancům vyšší mzdy. „Montovny budou samozřejmě křičet, že nejsou lidi. A buď v nich Češi budou nahrazeni dovezenou pracovní silou, anebo budou krachovat,“ očekává Münich. Bude tak nelehkým úkolem pro budoucí vlády období transformace ustát, aby stát zbytečně neutrácel miliardy za podporu zanikajícího byznysu dosud v Česku přežívajícího z „minulého století“.