Nové technologie spolu s tlakem, který před dvěma lety odstartovala covidová epidemie, přináší do Česka přelom v poskytování lékařské péče. Zatím jde hlavně o digitalizaci, která ve zdravotnictví začíná usnadňovat a zlevňovat administrativu. Na vzestupu je rovněž telemedicína, tedy spojení pacienta a lékaře na dálku. Na ni navazuje telemetrie, kdy se od klienta do ordinace či nemocnice automaticky posílají data o jeho zdravotním stavu. A začíná se využívat i umělé inteligence, a to při stanovení diagnózy a hledání optimálního způsobu léčby.

„Ve světě nejde o žádnou novinku, tento koncept je populární zejména ve Skandinávii, kde funguje už víc než 20 let. Teď i u nás nastal významný posun,“ říká vedoucí Národního telemedicínského centra Miloš Táborský. Zatím se nový obor rozvíjí živelně. „Data jsou nejednotná, úhrady od zdravotních pojišťoven netransparentní a bezpečnost i kontrola obtížná,“ dodává. V současné chvíli se pracuje na vzniku podpůrné technické a organizační platformy, která by měla zajistit transparentnější prostředí. A na vzniku pravidel, jež by telemedicínu ukotvila legislativně a zajistila její úhradu ze strany zdravotních pojišťoven. Prostor pro expanzi například telemetrie je velký – je totiž užitečná zvláště při sledování chronických chorob, kdy se musí okamžitě reagovat na změny zdravotního stavu. Podle Táborského žije v Česku 460 tisíc lidí s chronickým onemocněním srdce. Sledování pacientů na dálku by pomohlo i pacientům s cukrovkou, kterých jsou rovněž statisíce.

Digitalizace jako první krok

Jak konkrétně se tedy české zdravotnictví mění a elektronizuje? Na počátku je digitalizace umožňující, aby místo papírové lékařské dokumentace byly veškeré údaje o pacientech uloženy v elektronické podobě. Díky tomu lze rychle zpracovávat a sdílet informace o nemocných a výrazně zkvalitnit lékařskou péči. Tak tomu zatím není a to vede ke komplikacím: nadbytečným vyšetřením, křížení léčby i nežádoucím lékovým interakcím nebo zanedbání příznaků.

Pražská soukromá poliklinika Program Health Plus digitalizaci rozvíjí už více než 10 let. Každý z jejích klientů má osobní elektronickou zdravotní dokumentaci se zabezpečeným on‑line přístupem. Tu sdílejí jejich osobní lékaři i specialisté, kteří díky ní mohou koordinovat péči, nastavit cílenou prevenci či přesně diagnostikovat onemocnění.

Lékaři mohou průběžně kontrolovat stav dlou­ho­době nemocných, pacientů s astmatem, diabetem či vysokým tlakem.

Polikliniky „bez papírů“ s využitím digitalizace, která snižuje administrativní zátěž lékařů, buduje rovněž majitel zdravotnického Holdingu Akeso Sotirios Zavalianis. Jedna taková už stojí v Praze v Nových Butovicích a v hlavním městě se nyní staví i další. „Vytvořili jsme proto nový velký tým lidí, kteří se digitalizací zabývají,“ řekl Zavalianis týdeníku Ekonom.

Související

Na digitalizaci navazuje vlastní telemedicína a telemetrie. Jejím průkopníkem je v Česku zdravotnická skupina EUC, jejímiž ordinacemi ročně prochází 1,3 milionu klientů. Ta spustila provoz Lékař on‑line 24/7, který je klientům k dispozici 24 hodin denně včetně víkendů a je dostupný také ze zahraničí. Skupina EUC je schopná vyřešit sedm z 10 případů, u nichž v minulosti byla nutná osobní návštěva ordinace. Od různých druhů bolesti přes nachlazení a alergie až po kožní problémy.

„Před spojením s lékařem pacient vyplní registraci a jednoduchý dotazník, kde uvede údaje o svém zdravotním stavu. Lékař jej poté do 30 minut kontaktuje a formou chatu nebo videorozhovoru pak proběhne samotné vyšetření,“ vysvětluje lékařka EUC Petra Bomberová Kánská. Lékař pak doporučí další postup a například díky tomu, že funguje eRecept, může rovnou předepsat léky či pacienta objednat u specialistů. Navíc je zajištěna návaznost na další služby skupiny. „Mezi ně patří síť 25 klinik, 23 lékáren, lékárenský e‑shop nebo laboratorní služby napříč celou republikou,“ podotýká generální ředitel EUC Václav Vachta. Skupina při zavádění zdravotnické péče na dálku využívá platformu švédské firmy Doctrin.

Obrazovka místo ordinace

Velkou výhodou telemedicíny není jen to, že například v době covidu při ní odpadá návštěva ordinace. Stále více bude využívat přístroje na domácí monitoring, což umožňuje na dálku měřit zdravotní údaje, například krevní tlak nebo srdeční rytmus. K tomu ale jsou nezbytné speciální technologie. Jednou z nich je telemedicínská aplikace Meddi od společnosti Meddi hub, která umožňuje spojení lékaře a pacienta nejrůznějšími způsoby: formou chatu, telefonního hovoru i videohovoru.

Aplikace ovšem nevznikla pod tlakem pandemie koronaviru. Podle majitele firmy Jiřího Peciny vývoj trval čtyři roky a přišel na 200 milionů korun. Prostřednictvím aplikace mohou lékaři například kontrolovat stav dlouhodobě nemocných, třeba pacientů s astmatem, diabetem nebo vysokým tlakem, a pomáhá i onkologům. Na jejím testování se ostatně podílel i Masarykův onkologický ústav v Brně. Meddi hub aplikaci umí přizpůsobit jak jednotlivým ordinacím, tak nemocnicím a klinikám. Ty ji pak pod vlastním názvem mohou nabízet pacientům jako servis navíc.

Pacienty s lékaři propojuje i portál uLékaře.cz. Není však zaměřen jen na Česko, nabírá nyní investory a míří za hranice do střední a východní Evropy. Doma se vedle soukromých osob orientuje také na spolupráci s firmami. Ty pak mohou svým zaměstnancům nabízet úhradu on‑line konzultací jako pracovní bonus. „Jde o technologii pro kontrolu zdraví, kdy pacienti nebudou tolik závislí na tom, k jakému lékaři se nakonec dostanou,“ řekl týdeníku Ekonom jeden ze zakladatelů, chirurg Tomáš Šebek.

Ke sledování pacientů na dálku přistoupila také zdravotnická skupina Agel, a to i u vysoce specializované péče. Například v jejím pardubickém kardiologickém centru nahradí telemedicína až 75 procent návštěv. Výhodou je rychlé odhalení rizikových situací, protože lékaři či technici mají k dispozici okamžité údaje z přístrojů implementovaných pacientům.

Telemedicína kombinovaná s telemetrií umožňuje na dálku měřit zdravotní údaje pacienta a stanovit způsob léčby.
Telemedicína kombinovaná s telemetrií umožňuje na dálku měřit zdravotní údaje pacienta a stanovit způsob léčby.
Foto: Shutterstock

Zanedbatelný není ani přínos telemedicíny pro zvýšení efektivity zdravotnického systému. Podle zkušeností ze zahraničí se díky telemetrii a telemedicíně počet návštěv ordinace radikálně snižuje, aniž by tím utrpěla kvalita péče. Pro pacienty je to pohodlnější a časově méně náročné. Šetří čas i lékařům, kteří se pak mohou věnovat lidem s vážnějšími obtížemi. Švédské zkušenosti hovoří o výhodách nejen pro pacienty, ale také pro samotné zdravotníky. Ve velké stockholmské klinice Capio Ringen se po zavedení automatizace o pětinu snížila fluktuace personálu, protože digitalizace a prvky telemedicíny zavedly pořádek a klid a snížily stres, kterému tam byli lékaři i zdravotní sestry vystaveni.

Digitalizace může ušetřit také náklady za administrativu, které ve velkých nemocnicích v západní Evropě představují 15 až 20 procent celkových výdajů.

Budoucnost už začala

Třetí zásadní technologií, jež se začíná v medicíně prosazovat, je umělá inteligence. Tu lze využít třeba na vyhodnocování dat z vyšetření. „Umělá inteligence umožňuje rychlou analýzu, což se uplatní v diagnostice, porovnávání zdravotních faktorů a aplikování nových poznatků z klinických studií,“ říká zakladatel kliniky Program Health Plus Oldřich Šubrt.

V budoucnu umělá inteligence začne komplexně pracovat s informacemi v pacientově elektronické zdravotní dokumentaci, sledovat údaje z telemetrie a v případě potřeby člověka upozorní na hrozící zdravotní obtíže, například zhoršující se cukrovku či kornatění cév. A současně poradí, co dělat. Přičemž lékař by se zapojil až při rozhodování, které z počítačem navržených řešení opravdu použít.

O telemedicíně ví podle průzkumu společnosti Ipsos 12 procent populace, většinou lidé z větších měst a s vyšším vzděláním.

Moderním trendem je i využití rozboru DNA. Genetická analýza umožňuje zjistit náchylnost člověka k různým onemocněním a nastavit cílenou prevenci, aby ke vzniku nemoci nedošlo nebo se co nejvíce oddálil. Také lze navrhnout účinnější léčbu, protože reakce na určité medikamenty je rovněž ovlivněna geneticky. Například izraelská pojišťovna Clalit díky analýzám DNA a umělé inteligenci vyhledává osoby, jež by měly projít specifickým vyšetřením na geneticky podmíněné choroby.

Podobně v Česku postupuje zmíněná poliklinika Program Health Plus, která už delší dobu nabízí klientům možnost rozšířené genetické analýzy zaměřené na predikci dědičných chorob. Analýzou DNA se dají odhalit či předpovědět nádorová, neurologická a svalová onemocnění nebo vážné choroby srdce.

Velký potenciál má pro zdravotnictví také 3D tisk. Již teď je možné vytisknout zubní náhrady, rovnátka, lebeční implantáty nebo například protézy končetin. Vytisknout běžný zdravotnický materiál či nástroje je pak ještě jednodušší. Například v době vrcholící covidové pandemie takto vznikaly ochranné štíty.

Ve stadiu výzkumů je tisk z biologických materiálů. Ten by umožnil „výrobu“ celých orgánů a následně jednodušší transplantace. Zatím jsou vědci schopni vytisknout prototypy orgánů, ty ale dosud nemají potřebnou velikost ani životnost. Obdobně se zkoumá tisk kožních náhrad, které by usnadnily léčení popálenin.

Kulhající legislativa

Telemedicína v Česku je však zatím na začátku. Podle letošního jarního průzkumu agentury Ipsos o ní ví jen 12 procent populace, většinou lidé z větších měst a s vyšším vzděláním. A to navzdory skutečnosti, že si polovina populace na internetu vyhledává informace o svých zdravotních potížích.

„Lékaři více telefonují s pacientem a dostávají za to zaplaceno. A lidé méně chodí do ordinace. To je realita. Jaké to však má dopady na výkonnost českého zdravotnictví, zatím nevíme,“ říká Tomáš Doležal, zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA.

Elektronizace zdravotnictví bude hodně záviset na tom, jak zareagují zdravotní pojišťovny. „První telemedicínské výkony by se v úhradové vyhlášce mohly objevit v roce 2023,“ míní Zdeňka Salzmann Kučerová, ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR. Zatím lékaři musí u distanční péče spoléhat na provizorní systém úhrad, který není jednotný a který se u různých zdravotních pojišťoven liší.

Ekonom Pavel Kysilka připomíná, že masový nástup moderních komunikačních a monitorovacích technologií do ordinací, nemocnic i k pacientům není možný bez celkové proměny zdravotnického systému. Jeho financování je totiž podle něj zatím postaveno na tom, že jednotlivé instituce maximalizují léčebné zákroky a spotřebu léků, místo aby se zaměřily na předcházení chorobám. „Jsou placené nikoliv za naše zdraví, ale za naše nemoci. Proto je nutná postupná, avšak zásadní změna a chování musíme změnit jak my, potenciální pacienti, tak lékaři,“ tvrdí ekonom.

I v Česku se už ale mluví o tom, že by pacienti měli být finančně motivováni, aby se více starali o své zdraví, chodili na preventivní prohlídky a dodržovali léčebný režim. „Musíme je vtáhnout do hry. Aby věděli, jaká opatření mohou udělat ke snížení rizik, a byli za to odměněni,“ říká člen představenstva Jihočeských nemocnic Michal Čarvaš.

O podcenění prevence hovoří mezinárodní srovnání: země OECD na ni v průměru dávají od dvou do čtyř procent z výdajů na zdravotnictví, v Česku to je pouze 0,24 procenta. Přitom vinou nemocnosti přichází domácí ekonomika podle šetření Světové zdravotnické organizace o 14 procent pracovní síly. Navíc ve srovnání se státy OECD pokulhává Česko i v podílu práceschopné populace ve věku od 60 do 65 let. To je důsledek chronických onemocnění – diagnózu alespoň jedné takové choroby má každý druhý padesátník.

Související