Podle Českého statistického úřadu a Českého svazu včelařů je v Česku bezmála šedesát tisíc včelařů chovajících přes 640 tisíc včelstev. Ideálně by včelstev mělo být ještě o sto tisíc více, což vyplývá z doporučení vlády a ministerstva zemědělství. Na rostoucích číslech, zdá se, Češi intenzivně pracují. „Nárůst včelařů zaznamenáváme každý rok. Alespoň v naší členské základně je to o tisíc až dva tisíce ročně,“ potvrzuje trend nově příchozích chovatelů Jarmila Machová, předsedkyně Českého svazu včelařů.

Navázat na rodinnou tradici

Včelaření láká stále mladší generace a spousta lidí v něm našla zalíbení během uplynulého roku, kdy vlivem koronakrize a pobytu na home officu vymýšlela volnočasové aktivity a také více splývala s přírodou. „O chovu včel jsem přemýšlel delší dobu. Když se na začátku loňského roku začal řešit koronavirus a s ním spojená omezení, řekl jsem si, že není na co čekat, a začal jsem s přípravami,“ říká spolumajitel oděvní značky Styx a novopečený včelař Adam Rožánek. Na bodnutí žihadlem je alergický a tradici včelaření prý v rodině nemá, přesto se pro svůj nový koníček nadchl a investoval do něj desítky tisíc korun − svá tři včelstva chová v areálu chráněné louky v Praze 6 a poprvé letos vytočil vlastní med. „Fascinuje mě, jak včely fungují, jak se dorozumívají, spolupracují a plní své povinnosti.“

Na rodinnou linku naopak nyní navazuje obchodní zástupce Jan Smolík, který se chystá převzít péči o dvanáct včelstev po svém dědečkovi. „Na fyzickou práci jsem nikdy moc nebyl, jsem zvyklý používat spíš hlavu a ústa,“ říká. Přišel ale čas převzít řemeslo, skloubit jej s prací a realizovat se při produkci přibližně 200 kilogramů medu.

O 20 úlů na dvou stanovištích na Přibyslavku se stará Lukáš Musil, který podniká v zemědělských start-upech. I on našel inspiraci u dědečka. „Na včelách obdivuji snad úplně všechno − především však jejich úzké spojení s vývojem rostlin a celkovou analogii s přírodním cyklem.“ Do svého koníčku dosud investoval kolem sta tisíc korun, prodejem medu však náklady s přehledem pokrývá.

Když bzučí střechy ve městě

Včely přitom nejsou jen doménou venkova − úly se umisťují i v centrech velkých měst, například na střeše budovy České spořitelny jen kousek od zastávky metra Budějovická je jich hned deset. Pečlivě se o ně stará prý celé představenstvo společnosti, odborný dohled zajišťuje profesionální včelař a popularizátor tohoto druhu včelaření Augustin Uváčik. „Inspirací nám byl vídeňský Erste Campus, jehož střechy jsou doslova jeden velký úl,“ vysvětluje mluvčí banky Filip Hrubý.

V České republice sdružuje ty, kteří se rozhodli chovat včely na vrcholu městských bytových i nebytových budov, neformální spolek Klub střešních včelařů. „Je to určitě zajímavá cesta. Díky umístění včelstev vysoko nad místy sběru se může omezit přinesení nemoci do úlu. Nemocná včela totiž nedoletí,“ říká včelař Adam Rožánek.

„Zdravotní situace včel obecně ve světě není dobrá, roční úhyny se pohybují mezi 30 a 50 procenty. U nás je to kolem deseti procent,“ vysvětluje předsedkyně Českého svazu včelařů a potvrzuje i destruktivní vliv pesticidů, zhoršující se úživnost krajiny či velké osevní plochy s jednou kulturou. „Jednostranná výživa nesvědčí nikomu, ani včelám, ani jiným zvířatům, ani člověku. Včelám chybí pestrost pylu,“ popisuje, co všechno negativně působí na imunitní systém včel, který je neustále oslabován, a život včel se tak zkracuje. Právě chov včel ve městech je v tomto ohledu méně rizikový − v městských parcích se postřiky s pesticidy většinou nepoužívají a také je zde pro včely rozmanitější potrava.

Šachová partie s chutí medu

Že je potřeba včely opatrovat, věděla na konci 18. století už panovnice Marie Terezie, která vydala patent proti jejich hubení, a na podporu chovu dokonce ve Vídni založila školu. Dnes u nás včela medonosná zákonem chráněna není. Ke změně by možná mohlo přispět úsilí právníka Jaroslava Frömela, který coby vášnivý včelař věnuje právní ochraně včel svou rigorózní práci.

„Chovat včely není jen o tom, vlastnit je a užívat si medu. Je to starost a alchymie, každou novou sezonu se včelami rozehrávám šachovou partii,“ přirovnává advokát, který se svému „medonosnému“ koníčku věnuje sedm let a opečovává osm úlů. „Chtěl bych, aby se více řešily podmínky pro jedovaté postřiky, pesticidy už mi několik včelstev zabily,“ pokračuje s tím, že včela sice není pes a s člověkem si nevytváří nijak silné pouto, avšak citová újma je v případě úmrtí přece jen značná. Zanedbatelná pochopitelně není ani finanční ztráta − včelaření není levný koníček a je potřeba do něj na počátku investovat. Podle propočtů pojišťovny Slavia, která pojišťuje včelstva mimo jiné proti vandalismu, se vklad do patnácti včelstev, pořízení včelínu, medometu a základního vybavení včelaře vyšplhá s přehledem přes 200 tisíc korun. Díky produkci medu, propolisu a dalších surovin lze ovšem předpokládat určitou ekonomickou návratnost, přesto není počáteční investice zanedbatelná. „Navíc české včelaře trápí stále více krádeže včelstev, což je dáno zřejmě právě aktuálním boomem popularity včelaření,“ říká Markéta Lambert z pojišťovny.

Včela není pes a citové pouto si k člověku nevytvoří. Ztráta včelstev v důsledku nemoci je však přesto bolestná, nemluvě o finanční ztrátě v řádu až stovek tisíc korun.

Včela si na sebe vydělá

Ačkoliv se řada lidí včelařením živí, je podle Jarmily Machové české včelařství historicky i současně založené na hobby včelařích. „V průměru se počet včelstev na chovatele pohybuje kolem dvanácti. Evropská unie za komerčního včelaře považuje toho, který má více než sto padesát včelstev, u nás takových včelařů máme přibližně sto. Takže rekreační včelaření u nás drtivou většinou převládá. A je to tak dobře, protože hobby včelaři se svými včelstvy tak v podstatě zajišťují opylení rostlin na území celé naší republiky.“

Med, který právník Jaroslav Frömel od svých včelstev vytočí, prodává takzvaně ze dvora. Byznysový potenciál v tom neshledává, pochvaluje si ale, že výdělek pokrývá přibližné roční náklady na provoz úlů. „Včelky si tak na sebe vydělají. A když mi zbude na dobré prosecco, je to balada.“ Kdyby se však jednoho dne rozhodl přilnout více k zemědělství, pořídil by si okamžitě velký sad. „Pěstoval bych původní odrůdy jablek a třešní, bez postřiků, a nechal je opylovávat včelami,“ představuje si s tím, že by se potom nebál obstarávat ani osmdesát včelstev.

Související