Počet transakcí v e-shopech se v Česku loni zvýšil o 75 procent a rychlost přechodu od hotovostních k bezhotovostním platbám se zdvojnásobila. Podle generálního ředitele Visy pro Česko, Maďarsko a Slovensko Marcela Gajdoše to ale konec papírových a kovových peněz nepřinese. Už kvůli tomu, že hotovost je spojena s šedou ekonomikou a ta bude vždy přítomná.

Jak se proměnily platební návyky lidí během pandemie?

Záleželo na tom, jak rozvinutá byla v dané zemi e-commerce. Tam, kde se již před covidem hodně platilo on-line − příkladem mohou být skandinávské země či Velká Británie − se loni tržby v absolutních hodnotách nijak zásadně nepropadly. Jinak to bylo ve státech, typicky jde o ty jihoevropské, kde lidé tradičně hodně nakupují fyzicky v obchodech. Česko bylo někde uprostřed. Na jedné straně pomáhalo, že je tu hodně elektronických obchodů na počet obyvatel, v tom se blížíme Velké Británii. Stejně tak bylo dobré, že platební kartu má více než 90 procent lidí v Česku. V tom jsme lepší než některé západní země. Na straně druhé je ale v Česku v porovnání se západní Evropou více e-shopů, které neakceptují platbu kartou. Lidé během pandemie mnohem víc platili elektronicky. Kartami on-line začali platit i starší lidé, obyvatelé menších měst a vesniček, takže se počet transakcí v e-shopech zvýšil za poslední rok o více než 75 procent.

Zatímco platebních karet je v Česku na počet obyvatel hodně, akceptační síť je v porovnání se západoevropskými zeměmi relativně malá.

Vydrží podle vás trend přechodu od hotovosti k bezhotovostním platbám i po ústupu pandemie?

Domnívám se, že pokud někdo zaplatil kartou on-line, měl s tím pozitivní zkušenost. Je to rychlé a intuitivní, takže věřím, že lidé placení kartami neopustí.

Překvapilo vás něco v loňském roce, pokud jde o platební návyky lidí v Česku?

Ne že by mě to překvapilo, ale obrovským trendem je udržitelnost. Během covidu se lidé začali daleko víc zajímat, jaká je jejich ekologická stopa, když budou platit nějakým platebním prostředkem. Banky proto začaly vydávat ekologické platební karty, při jejichž výrobě se používají recyklované materiály, a tím pádem se sníží uhlíková stopa. Případně vám mohou banky ukázat, jaká je ekologická stopa vašich transakcí.

Jaká je podle vás budoucnost hotovosti, bude zapotřebí?

Na úvod je třeba zdůraznit, že my sice jsme pro akceleraci digitálních plateb, ale rozhodně neprosazujeme zcela bezhotovostní společnost. Kovové mince jsou tu již z dob před naším letopočtem a určitě i nadále přetrvají. Když má někdo po ruce drobné, může pro něj být jednodušší zaplatit menší výdaj jimi než kartou. Rovněž platí, že hotovost je spojena i s šedou ekonomikou a ta v určité míře bude vždy přítomná, nežijeme v ideálním světě. Faktem ale je, že rychlost přechodu od hotovostních k bezhotovostním platbám se v průběhu covidu v Česku zdvojnásobila. Myslíme si, že by se Česko mohlo v dohledné době dostat na úroveň západních zemí, kde je polovina útrat domácností bezhotovostních.

Jak rychle bychom mohli západoevropské země dohnat?

V rámci Česka se ročně asi dvě až pět procent všech plateb překlopí z hotovostních do bezhotovostních. Když bude tento trend pokračovat, tak to může trvat nějaké čtyři až pět let. Závisí to samozřejmě i na tom, zda a jak rychle se bude rozšiřovat takzvaná akceptační síť, tedy množství míst, kde se dá platit kartou, mobilem nebo třeba hodinkami. Zatímco platebních karet je v Česku na počet obyvatel hodně, akceptační síť je v porovnání se západoevropskými zeměmi relativně malá. Máme nějakých 26 terminálů na tisíc obyvatel, v západní Evropě to průměrně bývá okolo 30.

Marcel Gajdoš

Generální ředitel společnosti Visa pro Česko, Maďarsko a Slovensko. Vystudoval Vysokou školu managementu v Trenčíně, na její bratislavské pobočce získal později i titul MBA. Působil v UniBance Slovakia a Wells Fargo. Ve společnosti Visa pracuje od roku 2006.

Proč je akceptační síť v Česku oproti Západu slabší?

V posledních letech se to dost zlepšilo. Snad i díky projektu Česko platí kartou, do kterého se zapojil rovněž veřejný sektor, což dřív nebylo zvykem. Ve Vise jsem patnáct let a vím, že dřívější spolupráce s vládou a veřejným sektorem nebyla ideální. Důvod, proč je akceptační síť slabší, tkví určitě částečně v tom, že ta infrastruktura něco stojí. Platební terminál není zadarmo. Ale na druhou stranu před nějakými čtyřmi pěti lety byl asi dvakrát dražší než dnes, takže situace se rozhodně zlepšuje.

Jaká bude podle vás budoucnost placení?

Myslím, že se bude čím dál tím víc rozvolňovat hranice mezi on-line a fyzickým nakupováním. Už dnes si spousta lidí objedná něco přes internet a následně si to jde do obchodu fyzicky vyzvednout. Případně se vám v kamenném obchodě nějaké zboží líbí, tak si ho hned vyhledáte na internetu, a když je v nějakém e-shopu levnější, koupíte to on-line. Když ne, koupíte to v tom kamenném obchodě. Určitě v budoucnu uvidíme více elektronických plateb. V kamenných obchodech pak bude víc plateb bezpochyby probíhat prostřednictvím mobilních telefonů. Už během pandemie se placení mobilem stávalo běžným i ve věkových kategoriích, kde jsme to dříve vůbec neviděli. Rovněž se daleko víc rozšíří takzvané neviditelné platby, tedy takové, které se realizují, aniž byste je pokaždé museli fyzicky potvrzovat. Stačí jednou nastavit kartu a potvrdit souhlas s platbami a ty se pak automaticky strhnou, když službu využijete.

Máte k dispozici velké množství dat o nákupních zvycích lidí. Jak je možné je využít?

Dokážeme obchodníkům poradit třeba, jak upravit otevírací dobu, jak si vylepšit cash flow nebo obecně provoz podniku. Dokážeme poradit, jak by mohly obchody vzájemně spolupracovat, aby z toho všichni měli benefit. Klasickým příkladem je obchod a benzinová stanice. My třeba vidíme, že někdo pravidelně jezdí o víkendu na velký nákup, zároveň ale nevidíme, že by ten den platil za pohonné hmoty. Jelikož ty velké obchody jsou většinou mimo centra měst, nějak se tam ten člověk musel dostat, pravděpodobně autem. Pro ty obchody je pak možnost nějak motivovat onoho zákazníka, aby vedle nákupu potravin taky nabral pohonné hmoty. Takzvaná big data využíváme i při spolupráci s veřejným sektorem a vládami některých zemí, kterým třeba pomáháme odhadnout, kolik turistů se chystá do konkrétní destinace.

Související