Aktuální číslo časopisu Ekonom
Barbora PěničkováJakmile se rozezní siréna sanitního vozu, je tým urgentního příjmu okamžitě v pohotovosti − za pár vteřin se otevřou dveře a sanitka přiveze člověka, kterého srazilo auto. Je v kritickém stavu a potřebuje operaci, která by mu zachránila život. Takové scénáře se v nemocnicích odehrávají denně a člověk nesmí selhat. Tady jsme však na místě, kde lze ještě "udělat chybu" a vzít si z toho to nejlepší − ponaučení. Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně neboli SIMU MED je vybavené i strukturované podobně jako nemocnice − jeho součástí jsou operační sály, jednotky intenzivní péče i střešní heliport. Jak uvedla ředitelka projektu Jitka Blažková, celková investice vyšla bezmála na miliardu korun, na financování se spolupodílely brněnská univerzita a státní rozpočet, z 85 procent jej pak podpořila dotace Evropské unie.
Studenti medicíny zde díky špičkovým simulačním technologiím mohou na vlastní kůži zažít situace, ve kterých by se reálně ocitli až v rámci samotné klinické praxe. Simulace se zde v odpovídající míře stala přímou součástí jednotlivých vyučovaných předmětů. "Neměníme obsah studia, ten je daný legislativou. Zásadně však měníme formu výuky. Díky simulacím půjdou studenti po ukončení studia do praxe připravenější. A s připraveným člověkem se vždy mnohem lépe pracuje," říká Petr Štourač, ředitel simulačního centra a přednosta Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno. Spolu s ním se nacházíme v jednom z výukových operačních sálů. Na stole leží figurína a stav "pacienta" je podle přístrojů zatím stabilizovaný. To se však za chvíli změní a bude bojovat o život.
Všechno je o spolupráci
Tématu simulované medicíny se profesor Štourač věnuje dlouhodobě. Myšlenka vybudovat v Česku simulační zařízení s takzvanou vysokou mírou věrnosti přišla v roce 2014. "Od vedení lékařské fakulty jsme dostali zadání postavit nejlepší centrum simulační medicíny na světě," pokračuje s tím, že jakkoliv to může znít vágně, nápadu se s kolegy ujal a pro inspiraci navštívil již existující centra v Dubaji, Basileji, Londýně, Mnichově, Polsku na Slovensku, v Americe a ještě dál.
Neměníme obsah studia, měníme jeho formu. Simulace medika mnohem lépe připraví na skutečnou klinickou praxi.
"Vycházeli jsme z toho, že se nacházíme v Bohunicích, což je po akademické a medicínské stránce dynamicky se rozvíjející čtvrť," odkazuje Štourač na zdejší univerzitní kampus, v jehož areálu se nachází lékařská a přírodovědecká fakulta, fakulta sportovních studií a rovněž Fakultní nemocnice Brno, která je jednou ze tří největších v Česku. Jakousi vstupní branou do areálu se stalo právě nové simulační centrum, které stavbou překlenulo příjezdovou silnici. Pětipatrovou budovou futuristického vzezření prochází lůžkový výtah přizpůsobený pro potřebu přepravy pacientů, v tomto případě věrohodných figurín, které umí dýchat, plakat, slintat i simulovat křeče.
Právě transport osob považuje Petr Štourač za klíčový bod v krizových situacích. "Ačkoliv přemístění z bodu A do bodu B může vypadat banálně, ve skutečnosti může manipulace s pacientem rozhodovat o záchraně jeho života. Je potřeba správná a efektivní spolupráce přítomného týmu lékařů." Výuka v simulačním centru se soustřeďuje nejvíce především na rozvoj komunikace v týmu v procesu rozhodování.
Ztrácíme ho!
Komunikace a spolupráce jsou alfou a omegou i v krizových situacích na operačním sále. Když se ozve alarm, křivky na monitorech začnou zběsile kmitat, dojde k poklesu životních funkcí, či dokonce srdeční zástavě, je potřeba systematicky jednat. Dílčí reakce pacienta udává velín − jakési srdce veškeré simulace na operačních sálech a jednotce intenzivní péče, odkud se skrz počítače figuríny ovládají.
"Operační sál překvapivě neslouží k nácviku dílčích operací, ale rozvoji týmové spolupráce například při anesteziologických postupech, zajištění dýchacích cest, punkci pneumothoraxu a podobně. Ve většině případů totiž zabíjí panika. Je proto potřeba se zkoordinovat, pojmenovat problémy a třeba i nevědomost," vysvětluje profesor Štourač ve chvíli, kdy na tom pacient před námi očividně přestává být dobře − prudce otevře oči, začne chrčet a mít prudké křeče.
Ztrácíme ho a je potřeba provést resuscitaci. Během výuky by pacienta obklopoval ideálně čtyřčlenný tým mediků, který by už tušil, co má dělat. V tu chvíli je však na místě redaktorka a fotograf, kteří s vypětím všech sil zkouší masáž srdce, defibrilace se následně ujímá zdravotník Jan Dvořáček, který v centru působí jako technik. K dispozici má skutečný defibrilátor, jenž se běžně používá v nemocnicích a neodborná manipulace s ním by mohla způsobit zranění. I taková simulace je proto pro studenty velmi přínosná.
Virtuální pitva
Zákrok je úspěšný a pacienta se k úlevě všech přítomných podaří opět stabilizovat. Je to sice "jen" figurína, situace však působí velmi skutečně. Autenticitu ostatně potvrzuje i Petr Štourač a fakt, že "to není doopravdy", se podle něj do výuky prakticky vůbec nepromítá. "Přestože student ví, že se jedná pouze o figurínu a situace není skutečná, přistupuje k ní jako k realitě. Opravdu se do toho ponoří, i když před chvílí třeba ještě přemýšlel, jak oslní spolužačku."
Ve většině případů pacienta zabije panika. Proto se simulační centrum soustřeďuje na rozvoj komunikace a spolupráce v týmu.
Další zastávkou v putování napříč replikou nemocnice je porodní sál včetně novorozeneckého lůžka. Tady se rovněž na figurínách nacvičují situace jako dítě uvízlé v porodních cestách či obrácená poloha dítěte, což nemusí být zajímavé jen pro budoucí gynekology, ale také pro zdravotní sestry a porodní asistentky. Ve vedlejší místnosti se studenti učí například manipulovat s pacienty připoutanými na lůžko.
"Simulační medicína je poměrně mladý obor. Prvopočátky bychom ve světě našli přibližně před třiceti lety, rozhodně však v té době neexistovala simulační centra ani specializovaná pracoviště," říká Jan Dvořáček, který se ve zdravotnictví pohybuje dvanáct let. Velký pokrok simulační medicíny připisuje především rozvoji technologií, které ji umožňují, a otevírá přitom dveře do pitevny. Výukové místnosti dominuje virtuální pitevní stůl, kde si mohou studenti promítnout celkem čtyři lidské typy a zkoumat jejich útroby.
Za dalšími dveřmi se skrývá simulátor laparoskopických operací, my si vyzkoušíme jeden z nejběžnějších zákroků, kterým je odstranění apendixu neboli "slepého střeva". Studenti si přitom nacvičují práci s operačními nástroji a synchronizaci rukou. Protože každý student má v simulátoru svou složku a profil, kam se ukládají výsledky, může sledovat svůj progres. Na tom je založený i princip efektivního zkoušení − nezáleží na případných sympatiích, ale je jasně vidět, zda student při zákroku uspěl, či nikoliv.
Ještě nejedeme naplno
Školicí kapacita brněnského centra je podle profesora Štourače obrovská − jen za uplynulý semestr jím prošlo 1500 studentů, což je víc, než je na některých lékařských fakultách studentů v celém programu všeobecného lékařství. "A to ještě nejedeme na sto procent, teprve jsme začali," říká.
Primárním účelem simulačního centra je pregraduální vzdělávání, následně postgraduální vzdělávání odborné veřejnosti a určitou úlohu by mohlo mít i pro potřeby laiků v případě volné kapacity.
Přestože je centrum SIMU MED postaveno jako replika nemocnice, k tomuto účelu jej nelze využít. Nemá totiž potřebné akreditace, sklad léčiv ani například k operacím potřebné medicinální plyny. "Na podmínky polní nemocnice bychom se adaptovat dokázali, problém by ale nastal v provozní investici − byla by tak vysoká, až by byla nesmyslná," přemítá Petr Štourač s ohledem na současnou pandemickou situaci, kdy se diskutuje otázka nedostatečné kapacity stávajících nemocnic a zdravotnických zařízení.
Je však jasné, že brněnské simulační centrum je nyní v rámci České republiky jediné svého druhu a s tím také pracuje. "Absolvent, který simulační výukou projde, získá řadu benefitů, v neposlední řadě na trhu práce − bude například přesně vědět, že umí provést apendektomii na 90 procent, a patří tak k nejlepším," říká ředitel simulačního centra. Ekonomický potenciál v simulacích zase vidí Jan Dvořáček, podle kterého je sice investice do simulační medicíny obrovská, ve finále však dokáže snížit náklady reálné klinické praxe.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
