Odbory mají v zádech vládu s populistickým premiérem. "Jednat s nimi je těžký boj," říká v rozhovoru Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy. Muže, který v tripartitě zastupuje zaměstnavatele, dostala koronavirová krize na jednotku intenzivní péče. Nikoli ovšem nákaza samotná, ale vyčerpání. Co se stalo? Letošního 10. března se Hanák několikrát utkal s českým premiérem. Andrej Babiš chtěl kvůli rychle rostoucí nákaze zavřít hranice. To by radikálně omezilo průmyslovou výrobu či obchod. Firmy proto okamžitě začaly na Hanáka tlačit, ať s tím něco udělá. Prezident svazu se pak po celý den pokoušel Babiše přesvědčit, ať nechá byznys plynout a do výjimek dá řidiče kamionu, strojvedoucí či piloty. "Premiér mi vynadal, že kvůli mně tady budeme mít miliony mrtvých," popisuje dramatické dohadování Hanák. Druhý den ho kvůli celkovému vypětí organismu odvezla sanitka. Premiér nicméně Hanákovy námitky vyslyšel.

Jak hodnotíte dosavadní postup vlády proti covidu?

První úder krize jsme zvládli, v průběhu prázdnin jsme se ale nechali ukolébat. Opatření ke druhé vlně měla přijít na řadu o měsíce dříve. Vadila mi vystoupení pre­miéra a politiků, ale i České televize. To, jak ohromovali čísly nakažených v zahraničí. Ty řeči pana premiéra, že jsme lídři v Evropě a že jsme super a jak tady všechno funguje… A najednou jsme sedmí a pak desátí a teď jsme druzí nejhorší v Evropě. Vláda by měla být pokornější, to mi u politiků chybí. Omluvit se za chybu. Premiér to měl udělat, zjevně ale trpí určitým klausovským syndromem. Nechápu to.

Jak moc pomohl firmám program Antivirus?

Byl rozporuplný, ale velmi účinný. Z pohledu pana premiéra byl bohužel z dílny sociální demokracie − a ještě hůře, byl z rukou ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové. Kdyby tohle ministerstvo mělo hnutí ANO, tak vše funguje bez problémů. Je to politika.

Vláda by se měla umět omluvit za chyby a také být pokornější. Jsme druzí nejhorší v Evropě. Tohle opravdu nechápu.

Jak moc tedy Antivirus pomohl?

Hlavně v té první části opravdu hodně. Výrazně pomohl automobilovému průmyslu, který byl zavřený. To není jen Škoda, TPCA či Hyundai, ale to je třeba i výrobce autobusů Iveco z Vysokého Mýta. Náraz na automobilový průmysl byl drsný, ale oni uměli skoro nejlépe využít státní podporu.

Přes krizi pořád v Česku chybí pracovní síla.

To je velký problém, trh práce nefunguje dobře. Já tvrdím, že mě číslo nezaměstnanosti vůbec nezajímá, to je pro vládu a politiky, aby se někde prezentovali. Nás zajímá zaměstnanost a dostupnost pracovní síly a ta je katastrofální. I minimální odhady hovoří o tom, že i teď chybí zhruba 300 tisíc kvalifikovaných pracovníků.

Jaké na to máte řešení?

Někteří snad přijdou z firem, které teď mají problémy. Nicméně jediným dlouhodobým řešením je zahraniční pracovní síla z Ukrajiny či jiných postsovětských zemí. Proč ale ne Mongolsko, proč ne Filipíny a další země jako třeba Indie? Tam mluví anglicky, jsou to skvělí lidé a vynikající konstruktéři. Pracovní síly musí přijít zvenku. Rodí se u nás málo dětí, počet lidí na práci bude krizový. Byl bych rád, kdyby zvenku přišli mladí lidé, přišli v párech a rodili tady.

Kdy přijdou krachy firem a v jakém rozsahu?

Antivirus přechází do kurzarbeitu, takže to spoustu firem udrží. Jestli se ale nezrychlí otvírání hranic, bude problém. A to není jen Německo, ale i Itálie či Francie. Potřebujeme, aby se otevřelo Rusko, aby byla dostupná jihovýchodní Asie.

Které segmenty průmyslu jsou nejzranitelnější?

Teď to mají těžké oceláři, sklářství a výroba porcelánu, ti to mají těžké kvůli obtížné dostupnosti asijských trhů. Loni jsem byl na největším importním veletrhu světa v čínské Šanghaji, měli jsme tam dva stánky, z toho jedno bylo sklo. To jen podtrhuje jeho důležitost, vystavovala tam řada českých firem, která vyrábí moderní nebo klasické sklo. V tom jsme světová superšpička a tyto trhy nám teď přirozeně chybí. Určitě je ohroženo pohostinství a hoteliérství, tam oběti budou. Další oběti budou v dopravě, a to především dopravě osob autobusy. Ti, kdo mají jeden či dva autobusy a měli je na zájezdy nebo dělali převozy, budou před krachem. Výrobce klavírů Petrof je klasickým příkladem firmy, kterou mohou ohrozit zavřené hranice. Do Číny a do Ruska nic nevyveze. Domácí poptávka po tomto zboží není. To, že Karel Komárek (majitel investiční skupiny KKCG − pozn. red.) jako superkapitalista koupil pět klavírů, se mně morálně líbí. Je dobře, že čeští miliardáři pomáhají svým menším kolegům, ale není to řešení do budoucna.

V jednáních s vládou a odbory zastupujete v tripartitě zaměstnavatele. Jak se vám tam jedná s vládou?

Když mám na tripartitě jednat s kolegou Josefem Středulou, šéfem odborů, třeba o minimální mzdě, který má ochranu ministryně Maláčové z ČSSD, je to těžký boj. Je to hodně nepříjemné tam být, raději bych tam ani nešel. Samozřejmě že odbory a sociální demokracie jsou domluveny, že kvůli lidem − a je to jejich poslání − chtějí co nejvíce. Do toho pak přijde populistický premiér, který jim zpravidla vyhoví.

Vidíte šanci na zlepšení fungování vlády?

Třeba z hlediska legislativy budu hodnotit úspěšnost vlády podle toho, jak vyřešíte stavební zákon, a říkal jsem to i premiérovi nedávno na sněmu našeho svazu. Máme snad sedmadvacátou novelu, nestaví se rychle, povolení se vyřizuje sedm, 10 nebo i 13 let. V tomto jsme snad na 150. místě na světě, před námi je nějaký ostrov, za námi Burundi, no to je přece taková hanba. Podívejte se třeba na Polsko, jak jim to tam funguje. Opravdu mě štve, jak proti nám zvládli stavby infrastruktury. Otevírají tisíc kilometrů dálnic z roku na rok a funguje jim to. Je fakt, že se někdy netrefí, jak jim to tam dělají Číňané, ale celkově to jde. Mají můj obdiv. Pod novým ministrem všeho, to zlehčuji, Karlem Havlíčkem, ale třeba oprava D1 běží mnohem lépe.

Když jsme u dopravy a Polska, jejich kamionové firmy nemají nejlepší pověst.

Doslova likvidují české dopravce. Prostě nejsme schopni se dostat pod jejich náklady, mají státní podporu se zelenou naftou, výrazně nižší sociální náklady.

Jaroslav Hanák

Prezident Svazu průmyslu a dopravy vystudoval VŠE. Na školu si vydělával, pracoval manuálně včetně pískování. Ke konci sedmdesátých let se rychle stal šéfem plánování a financování v dopravním podniku ČSAD Prostějov. Na začátku devadesátých let společnost privatizoval a je jejím majoritním vlastníkem. Dnešní firma First Transport Lines provozuje autobusovou dopravu, čerpací stanice na naftu a CNG i kamiony. Tržby činí kolem 700 milionů korun ročně, zaměstnává 250 lidí.

Jaroslav Hanák sbírá známky s dopravní tematikou, má jich desítky tisíc. Rád cestuje, navštívil více než 120 zemí. Připravuje knihu. „Bude i o té nešťastné době Klause a Zemana,“ říká.

Nedělali totéž třeba čeští dopravci těm německým?

Dělali, v devadesátých letech dopravcům ze Západu, z Německa, z Beneluxu či Francie. Vlastně jsme jim zlikvidovali trh a dopravce. Přesně to nám dneska dělají Poláci.

Jak se stavíte vy i celý svaz k zavedení eura?

Ano, svaz a firmy jsou zásadně pro. Vždycky to předložíme panu premiérovi a on to vždy přeškrtne. Jsme i pro Evropskou unii, bez tohoto trhu neznamenáme nic. Kdo říká opak, nerozumí ekonomice a nepřeje této zemi.

Zadlužení Česka vůči HDP bylo jedno z nejnižších v Evropě, ještě nedávno čítalo kolem 26 procent. Teď ale roste, co tomu říkáte?

V roce 2022 už může být zadlužení na 50 procentech! Pan premiér ale pořád bude tvrdit, že jsme nejlepší! Země se zadlužuje, to mě hrozně trápí. Před pár lety by to nešlo, teď se tady hází miliardami jakoby nic. Nepamatuji si, že by se tak snadno rozdávaly peníze…

Když se ohlédnete za posledními 30 lety, co jsme za tu dobu zvládli?

Začátek privatizace nebyl spravedlivý, hlavně té malé, protože to pobrali ti, kteří si nakradli za komunistů. Ostatní lidé si museli neuvěřitelně draho půjčovat, spoustu z nich to odradilo. V knize, kterou chystám, píšu, že k velké privatizaci měla nejblíž ta banda z Prognostického ústavu, což byli hlavně poradci komunistického režimu, i když oni ze sebe dnes dělají, skoro jako že byli opozice. To je lež, to byli kádroví komunisti. Na druhém místě s obrovskou možností ovlivnit ekonomiku byli všichni z pézetek (PZO, podniků zahraničního obchodu − pozn. red.), měli kontakty, měli nabrané úplatky. Za socialismu se každý obchod uplácel. Třetí už byly skupiny, které musely poctivě bojovat v rámci privatizačních projektů, tam jsem patřil i já jako náměstek dvanáctitisícové firmy. Tam to bylo o štěstí, jestli se proti vám někdo postavil, nebo se ten privatizační projekt prostě udělal tak šikovně, že tam byl prakticky jediný a prošel mu.

Související