Které knihy teď máte na nočním stolku?
Žádné, nemám noční stolek. Rozečtené knihy jsou na hromádce na zemi nebo na stole nebo je zařazuji do některé z mnoha knihoven. V posledních několika týdnech se vracím ke dvěma tématům − leviatana jako symbolu sil chaosu (Arno Schmidt, Thomas Hobbes) a Ahasvera jako symbolu věčně hledajícího tuláka (Guillaume Apollinaire, Robert Hamerling). A průběžně si beru poezii nebo cokoli, co právě potřebuji k přemýšlení nebo práci.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Patří mezi ně Mario Vargas Llosa, Jack Kerouac, Jakub Deml, Otokar Březina, François Villon, Paul Verlaine. A pak jsou návraty dané okolnostmi, proč jinak by mi v časech koronaviru padlo oko na knihu s názvem Spolčení hlupců (John Kennedy Toole) nebo Láska za časů cholery (Gabriel García Márquez)?
A jak je to s obrazy? Máte své oblíbence?
Za originály ráda cestuji a má-li význam jmenovat jen některé z oblíbených autorů nebo období, pak figurální tvorbu Jeana Dubuffeta z 50. let, v níž osobitým způsobem zpracovává art brut i poválečné abstraktní tendence v malbě − a použitím barvy vytváří de facto trojrozměrné objekty. A ještě Alfreda Kubina, jeho fantaskní kresby bytostně související s dekadencí přelomu 19. a 20. století − jenže mají v sobě silné ironické rysy, satirickou ostrost i hravou nadsázku, kterou se od tragicky ponurého a neurastenického třeštění odlišují. Kubin navíc dokázal spojit oba póly jedinečným způsobem i v textech, z nichž Země snivců patří mezi mé oblíbené. A zmínku věnuji i obrazu od Théodoora Romboutse z první čtvrtiny 17. století, jehož obsahem je tehdejší zubař v akci − trávíme společně pracovní dny v mé kanceláři.
Který obraz ještě v tomto životě chcete určitě vidět na vlastní oči?
Chtěla bych vidět Výkřik Edvarda Muncha, aniž bych se pokoušela formulovat odpověď na otázku proč. A kdybych si mohla přát výstavu v Národní galerii, pak by to byli Paul Klee, Jean Dubuffet nebo Francis Bacon. Získat jejich díla do sbírek je ale nereálné.
A se kterým umělcem byste ráda zašla na skleničku dobrého vína?
Mně se to už podařilo, a to na loňském veletrhu Svět knihy. Dala jsem si skleničku s M. V. Llosou a povídali jsme si o Limě, o místech, která popisuje ve svých románech a já si je po svém prožila s peruánskými přáteli. Doufám, že bude znovu příležitost k diskusi s Tomášem Halíkem podobná té, kterou jsme zažili, tuším, předloni během pobytu v kolínském kapucínském klášteře. A pak je tu pár výtvarných umělců mé generace, s nimiž setkání plánujeme, jen ne a ne najít čas.
