Trumpova riskantní válka s koronavirem. Vrchní velitel myslí víc na listopadové volby než na současná opatření

Donald Trump není zdaleka jediným politikem, který současnou krizi s šířením koronaviru přirovnává k válce. Říkají to například francouzský prezident Emmanuel Macron nebo český premiér Andrej Babiš. Amerického prezidenta ovšem na rozdíl od nich zaměstnává ještě jeden důležitý zápas. O prezidentský úřad. Trump ho bude obhajovat v listopadových volbách.

V tuto chvíli, kdy i v USA přibývají nakažení a oběti pandemie, to samozřejmě není prvořadá starost Američanů. Jenže zároveň platí, že to, jak Trump v krizi obstojí, bude v listopadu klíčem k Bílému domu. Buď zůstane v jeho rukou, nebo ho předá demokratickému vyzyvateli, jímž s největší pravděpodobností bude Joe Biden, bývalý viceprezident Baracka Obamy.

"Chci ujistit Američany, že neustále děláme vše, abychom zvládli a ve výsledku porazili tohoto hrozného neviditelného nepřítele. Jsme ve válce. A v tomto smyslu jsem válečný prezident," prohlašuje Trump. Její příčinu označuje jako "čínský virus", který byl do USA zavlečen "cestovateli". Je v tom jasný vzkaz: ohrožení přišlo zvenčí. A ve válce není čas na vnitřní rozbroje a pochyby, Američané by se měli tváří v tvář společnému vnějšímu nepříteli semknout kolem svého prezidenta.

Jak to platilo například za 2. světové války, kdy Amerika podpořila F. D. Roosevelta, jenž nejdříve v roce 1940 (tedy ještě před vstupem USA do války) a pak v roce 1944 obhájil prezidentský úřad. Nebo jak si i mladší generace Američanů pamatují z měsíců po 11. září 2001, kdy se národ, zasažen teroristickými útoky na USA, sešikoval za Georgem Bushem. Sice jen dočasně, invaze do Iráku v roce 2003 americký národní konsenzus začala postupně rozlamovat, ale ještě v roce 2004 Bushovi jeho "globální válka s terorem" pomohla k obhajobě místa v Bílém domě.

Virus jako ekonomická prověrka

Pandemie koronaviru je ale v mnohých ohledech složitější zkouškou, než by byl "jednoduchý" válečný střet, v němž jednoznačně rozhoduje nasazení tvrdé vojenské síly. Epidemie je i zásadním, širokopásmovým a v tomto záběru v moderní historii USA (obdobně jako v Itálii, Česku a ve většině evropských zemích) bezprecedentním testem zdravotního systému země.

A pak je zde ještě jeden zásadní rozdíl. Zatímco skutečný válečný konflikt může být spíše motorem ekonomiky nebo přinejmenším řady jejích odvětví, s koronavirem je to přesně naopak − boj s epidemií má potenciál hospodářství výrazně zpomalit, až zastavit.

A aby to bylo ještě o něco složitější, je zde sám Donald Trump. Prezident, jakého Amerika dosud neměla. V roce 2016 vyhrál volby jako antisystémový kandidát. A jako ten, kdo pohrdá starými strukturami, se dosud prezentoval i v úřadu. Nyní je ovšem do značné míry závislý na funkčnosti téhož státního aparátu, který dosud spíše oslaboval.

Jako politik velmi volně nakládající s fakty, až ho ani jeho vlastní voliči neberou doslovně, musí Trump nyní doufat, že mu Američané budou důvěřovat. Ze součtu všech těchto neznámých jasně vyplývá, že na současnou situaci prostě nelze aplikovat žádné předchozí zkušenosti. Politologové, analytici, komentátoři jsou v zásadě v situaci slepých.