Na poslední chvíli dobíhá do tělocvičny, rychle se převlékne. U tabule už čeká trenér, který Martina Hallera a jeho cvičící kolegy seznamuje s WOD − tréninkovým plánem pro konkrétní den. A jde se na věc.
"CrossFitu se věnuji osm let a začal jsem v době, kdy se u nás tenhle sport teprve rozbíhal," vzpomíná Martin Haller, spoluzakladatel společnosti Patron-IT a celým srdcem technik, jehož brněnská firma se zabývá správou a zabezpečením firemních sítí.
K první lekci intenzivního intervalového tréninku, jejž v roce 2000 založil Greg Glassman v Kalifornii, ho přemluvili kamarádi. "Na rozdíl od nich jsem u toho zůstal," směje se Martin Haller. "Pamatuji si, jak mluvili o extrémní náročnosti cvičení. Tehdy jsem je nebral ani trochu vážně. Věřil jsem, že mám dobrou fyzičku a bude to pro mě brnkačka. Po patnácti minutách jsem musel odejít na vzduch, protože se mi točila hlava a chtělo se mi zvracet," popisuje první vyčerpání, které ho ovšem neodradilo. Naopak.
"Na CrossFitu se mi líbí především jeho efektivita a účinky, které jsou vidět. Každý den hodně pracuji a mám málo volného času. Za hodinu cvičení se totálně unavím a mohu jít domů." Pochvaluje si také vliv cvičení na zdraví − přibližně po půl roce prý zmizela intenzivní bolest zad, se kterou se Martin Haller potýkal kvůli hodinám prosezeným u počítače. Protože se toto cvičení rychle šíří světem, je ideální pro všechny digitální nomády. "Cestovat a pracovat odkudkoliv byl můj dlouhodobý sen, který se momentálně plní. I když jde o skupinový sport, nevyžaduje týmové sehrání," vysvětluje, že cviky jsou všude po světě stejné. Podle zkušeností Martina Hallera se mu navíc věnují povahově podobní lidé − pohodáři. "Otevírá se tak příležitost seznámit se s komunitou fajn lidí a vyrazit společně někam ven."
Trénink je pokaždé jiný, procvičí se kompletně celé tělo. Sestava cviků je dopředu známa a každý ji musí "odjet". Začátečníci i pokročilí mohou cvičit současně a náročnost ladí vahou, kterou si zvolí, případně pomůckami, které kila naopak odlehčí.
Martin Haller míří do tělocvičny dvakrát až třikrát týdně a tuto frekvenci už považuje za minimum pro udržení kondice. A jsou pomůcky, bez kterých se neobejde. "Kettlebell 1 , dumbbell 2 a kotouče na osu 3 se používají, když vlastní váha nestačí. Právě volba váhy pomáhá stírat rozdíly mezi začátečníky a pokročilými," vysvětluje podnikatel. Guma 4 slouží k závěrečnému protahování nebo začátečníkům jako pomůcka ke zvládnutí cviků, na které ještě nemají tolik sil − třeba jako přítah na hrazdě.
"Přes švihadlo 5 jsem uměl skákat, když mi byly čtyři roky. O dvacet let později jsem se to učil znovu," směje se Martin Haller. Vzpěračský pás 6 zase podporuje zádové svalstvo při mrtvých tazích a aby neklouzaly ruce na hrazdě, používá magnesium 7 . Chybět nesmí ani lahev s čistou vodou 8 .
"Jsem workoholik a nedokážu svůj mozek vypnout, každou chvilku nad něčím přemýšlím. Při cvičení se mi pokaždé stane taková bezva věc: jsem natolik vyřízený, že jediné, na co dokážu myslet, je počítání, kolik kol mám odjetých a kolik mi jich ještě zbývá."