Jako Češi vymíráme… nebo aspoň to, že vymíráme, slyšíme stále častěji. A k tomu, že nás nepřibývá, taky skoro neoddělitelně patří povzdech, že se ještě ke všemu taky dožíváme stále vyššího věku, takže nebude na důchody, že v některých odvětvích chybí pracovní síla − a vůbec, že je to špatně. Některé politické strany si dokonce na podpoře porodnosti staví své programy.

To, že populace stagnuje a žijeme déle, je pravda, ale opravdu je to špatně? Co by za to dali v Africe nebo Asii. A opravdu toužíme po tom, umírat v šedesáti nebo pracovat do osmdesáti, abychom nedělali problémy státnímu rozpočtu? Není to přece tak dávno, co se slibovalo, že věda a technika člověka osvobodí od výdělečné práce a umožní mu prožívat smysluplný a bohatý život.

Skoro to tedy vypadá, že systém závislý na růstu populace je od základu špatně. Ostatně planeta není nafukovací a − při troše zjednodušení − dá se říct, že jediný skutečný ekologický problém je naopak právě populační růst. Ve světě, kde bylo jen pár set milionů obyvatel, si každý mohl dělat, co chce, aniž by škodil, ve světě s 50 miliardami obyvatel bude i dýchání špatně, o ubohé kvalitě takového života ani nemluvě.

Možná bychom tedy spíš měli být rádi, že populace neroste − a vymyslet systém, který by fungoval jinak než jako pyramidová hra. V časech nastupující robotiky a umělé inteligence by to nemělo být neřešitelné. Jinak řečeno: snaha podporovat růst počtu obyvatel se nejspíš úplně míjí nejen s tím, co si představujeme jako kvalitní život, ale i s tím, co vyplyne ze čtvrté průmyslové revoluce.

Související