Kdyby britský premiér Boris Johnson myslel to, co říká, doslova, už by nežil. Prohlásil třeba, že by "raději ležel mrtvý ve škarpě", než aby dal souhlas k dalšímu odložení data brexitu. Velká Británie ale stále členem Evropské unie je a i Johnson se těší dobrému zdraví. Přehánění je ovšem v politice běžné, a Johnson navíc svůj slib, že Británie opustí unii na konci října roku 2018, podle všeho nedodrží jen o čtvrt roku. Je prakticky jisté, že brexit nastane 31. ledna. Johnso­novi k tomu daly příležitost předčasné volby, v nichž tento měsíc jednoznačně zvítězil. "Konzervativní vláda dostala jasný nový mandát, aby zařídila brexit, sjednotila tuto zemi a posunula ji dopředu," prohlásil premiér.

Změny beze změn

V poslední lednový den tak Británie zřejmě zažije oslavy zastánců vystoupení z EU, stejně jako demonstrace odpůrců tohoto kroku. Až se ale Britové z toho všeho druhý den ráno probudí, zjistí, že se vlastně vůbec nic nezměnilo. Jejich země sice už nebude členem unie, ale ještě minimálně do konce roku 2020 bude vše fungovat, jako kdyby ze společenství vůbec nevystoupila. Na britském území budou nadále platit všechny evropské normy včetně volného pohybu osob, firmy z obou břehů kanálu La Manche spolu budou nadále moci obchodovat bez překážek podle dosavadních pravidel. Spojené království prostě jako by stále zůstávalo členem EU, ale s tím rozdílem, že ztratí právo spolurozhodovat o evropských zákonech, byť se jimi bude muset nadále řídit. O toto přechodné období požádala sama britská vláda, aby měla čas na vyjednání dohody o volném obchodu s unií. Ta je přitom pro britské firmy klíčová, protože brexitem ztrácí členství v jednotném evropském trhu, na nějž přitom míří skoro polovina britského vývozu.

Volby posílily Johnsonovu autoritu. Už nebude závislý na podpoře radikálních odpůrců EU v Konzervativní straně.

Dnem britského vystoupení z EU tedy sága jménem brexit, trvající už od referenda z června 2016, zdaleka nekončí. Naopak, Británie s unií až dosud jednala jen o detailech "rozvodu", tedy o tom, za jakých podmínek pře­stane být členem unie. Teprve nyní přijdou na řadu vyjednávání o budoucích vztazích − tedy o tom, za jakých podmínek budou třeba české firmy moci vyvážet do Spojeného království a naopak, či o tom, jak budou Britové a státy EU spolupracovat třeba v boji proti terorismu. Tato vyjednávání přitom pravděpodobně budou ještě těžší než ta dosavadní.

Spojené království v ohrožení

Konzervativní strana získala pod vedením Borise Johnsona v prosincových předčasných volbách pohodlnou většinu 80 mandátů.

Drtivě porazila opoziční la­bouristy, kteří zaznamenali nejhorší výsledek od 30. let minulého století. Z konzervativců se ale stává strana úspěšná pouze v Anglii a Walesu. V ostatních částech Spojeného království, především ve Skotsku, je Johnson mimořádně nepopulární.

Ve Skotsku volby zcela ovládla Skotská národní strana, která požaduje osamostatnění a prosazuje referendum. To je však možné vyhlásit jedině se souhlasem britské vlády. Premiér Johnson opakuje, že takový souhlas nedá. Důležité mohou být místní volby ve Skotsku v roce 2021. Pokud by je opět ovládla Skotská národní strana s programem nezávislosti, tlak na Johnsona by se výrazně zvýšil.

V Severním Irsku získaly poprvé v historii většinu mandátů strany, které si přejí od­tržení od Spojeného království a spojení s Irskou republikou. I v Severním Irsku, podobně jako ve Skotsku, v roce 2016 v referendu zvítězili odpůrci brexitu. Podle mírové dohody o ukončení občanské války v Severním Irsku z roku 1998 je možné vyhlásit referendum o spojení Severního Irska s Irskou republikou, pokud si to bude přát většina občanů.

Regulace bez regulací

Lídři členských států unie se tento měsíc na summitu v Bruselu shodli, že si "budoucí vztahy se Spojeným královstvím přejí vytvořit co nejužší". Ale s tím, že je nutné "zajistit rovné podmínky pro obě strany". Za tím se skrývá požadavek, aby se Londýn zavázal dodržovat některá evropská pravidla, například ohledně práv zaměstnanců, bezpečnosti výrobků či státních dotací firmám. Jen v takovém případě si Británie může vyjednat nulová cla a nulové kvóty na vývoz svého zboží do EU. "Cla a kvóty na dovoz zboží budou mezi Británií a zeměmi unie nulové, jen když se Británie vzdá jakéhokoliv dumpingu, kvůli kterému by měly evropské firmy horší podmínky než ty britské. Pokud to neudělá, tak prostě cla a kvóty nulové nebudou," říká Michel Barnier, hlavní evropský vyjednavač pro brexit.

Otázkou je, jestli bude premiér Johnson na evropské podmínky ochoten přistoupit. "Bude muset čelit dilematu: aby zachoval obchod s EU bez bariér, musel by být připraven dodržovat větší množství evropské regulace, než byl až dosud ochoten připustit," shrnul Mujtaba Rahman, šéf analytické společnosti Eurasia Group.

Posílení pozic

Závazek respektovat některá evropská pravidla v zájmu zajištění obchodu bez cel a bez kvót v minulosti přijala Johnsonova předchůdkyně Theresa Mayová, za což ji Johnson tvrdě kritizoval. Poté co se stal premiérem, ale svá vyjádření zmírnil. "Volby posílily jeho autoritu. Už nebude závislý na podpoře radikálních odpůrců EU v Konzervativní straně. Zároveň na něj část jeho poslanců bude tlačit, aby po brexitu dojednal s unií obchod co možná bez bariér," upozorňuje Rahman.

Teď jde o to, pro jaký přístup se Johnson rozhodne. Během předvolební kampaně opakovaně prohlašoval, že Británie hodlá zavést výrazně jinou regulaci, než jaká na jejím území platí nyní, když je členem unie. Zároveň ale sliboval, že se s EU dohodne na smlouvě o volném obchodu, která nezavede žádné dodatečné bariéry. Podle států unie si ale tato dvě tvrzení jednoznačně odporují.

Navíc ani není jasné, jestli Británie stihne dohodu o volném obchodu vůbec vyjednat. Do konce přechodného období na to bude mít pouhých 11 měsíců. Johnson tvrdí, že to bez problémů zvládne. Podle prakticky všech expertů to ale nebude možné bez respektování evropských pravidel. Přechodné období je sice možné prodloužit až o další dva roky, Johnson ale opakovaně prohlásil, že to neudělá.

I kdyby ale Británie slíbila respektovat evropskou regulaci, její obchodní výměna s unií se oproti dnešnímu stavu ztíží − na vzájemných hranicích budou muset začít fungovat kontroly. "Britové musí být realisté. Musí akceptovat, že jejich rozhodnutí odejít má důsledky," říká Barnier. A připomíná, že zachování současných vztahů zcela bez hraničních kontrol by bylo možné jen v tom případě, že by Británie i po brexitu zůstala členem jednotného evropského trhu. To je právně možné, podobné uspořádání má s unií Norsko. Johnson to ale doposud kategoricky vylučuje.

Související