Představte si, že máte doma návštěvu, pěkně si popovídáte a host vám nakonec řekne: "Bylo mi u vás fajn, ale příště by to mohlo být ještě lepší. Chci vás proto lépe poznat a to se dá zařídit úplně jednoduše. Namontuji vám sem pár mikrofonů a kamer, které mě budou informovat o všem, co děláte, co si povídáte a tak. Ničeho se nebojte, nikde to nezveřejním ani to proti vám nijak nepoužiji − jen prostě už příště budu vědět, o čem s vámi mluvit, abychom se spolu cítili opravdu dobře…"

Nevím jak vás, ale mě by asi taková návštěva musela urychleně opustit. Přesně to samé ale dělá čím dál více softwarových i hardwarových produktů. Přitom jen některé jsou aspoň tak "slušné", že vám nabídnou dialog ne nepodobný tomu v úvodu, zatímco jiné se ani neptají. Když pak zařízení odpojíte od sítě, nestačíte se divit, jak často se chce kamsi přihlašovat.

Člověka u toho napadnou dvě věci. Jednak že není možné v rámci ochrany soukromí zveřejnit jméno notorického dlužníka nebo kapesního zloděje, zatímco velká společnost může shromažďovat data, aby věděla, jak z vás dostat co nejvíce peněz. A zadruhé, že čínský totalitní systém elektronického sledování občanů se kritizuje, ale jinde se bez protestů už dávno děje něco v principu ne tak nepodobného. Sice ne kvůli politickému špehování, ale jen pro zvýšení zisku − jako by to byla omluva. A ostatně, co my víme, kdo se k těm datům může dostat.

Související