Pokud by měl vyjít původní plán šéfa italské pravicově populistické Ligy a dosud vicepremiéra Mattea Salviniho, tak by 66. poválečná vláda mohla způsobit notnou komplikaci v domácí i evropské politice. Salvini, jehož strana povyskočila na necelých 40 procent podpory, tedy více než dvojnásobek zisku z loňských voleb, si spočítal, že by mu vzhledem k bonusu poslaneckých mandátů přidělovaných vítězi stačila koalice s jednou menší stranou. Potom by dosáhl na to, co sám označil jako plnou moc k prosazování svého razantně euroskeptického programu, včetně zbavení se rozpočtových závazků. To se rovná odjištěnému granátu, protože Itálie je třetí největší ekonomika eurozóny a její zadlužení je na úrovni Řecka, když se propadlo do hospodářské a měnové krize.

V politice však jedny počty nevystačí. Salvini má pravdu, že pokud mu do předčasných voleb zůstane nynější podpora, premiérské křeslo mu neunikne. Ale v Itálii platí, že po pádu vlády, který v úterý vyvolal její předseda Giuseppe Conte svou demisí, chod věcí určuje hlava státu. A prezident Sergio Mattarella bude nejdříve zjišťovat, zda není možná jiná vládní většina. Aritmeticky se nabízí spojenectví jedné z dosavadních vládních stran, levicově populistického Hnutí pěti hvězd, a Demokratické strany, která řídila zemi před nynější koalicí. Obě seskupení byla dosud vůči sobě nevraživá, protože loví v podobných voličských rybnících. Nic však netmelí víc než společný sok, v daném případě Salviniho Liga. A Hnutí pěti hvězd k volebním urnám nepospíchá, protože průzkumy mu věstí propad z loňských více než třiceti procent na polovinu.

Salvinimu jeho plán nemusí vyjít. Místo aby vládu získal celou, může z ní jeho strana zcela vypadnout. To je důvod, proč mobilizuje své stoupence, aby si předčasné volby vynutil tlakem veřejnosti. To vše v době, kdy by Itálie potřebovala na podzim uklidnit věřitele sestavením důvěryhodného rozpočtu. Je to plavba na hodně vratké lodi s nepředvídatelnými důsledky.