Pro ministerstvo práce až 11 mi­liard korun navíc. Pro vnitro pět až šest miliard. Pro zahraniční věci a zemědělství po miliardě a půl a sedm set milionů pro kulturu. To máme něco kolem 20 miliard, které požadují ministři ČSSD po ministryni financí Aleně Schillerové navíc.

Aby bylo jasno: že přes léto mi­nistři loudí na financích peníze, to je zcela běžný kolorit. Často mají velmi dobré důvody (jako například nyní ČSSD u podfinancovaných sociálních služeb či výbavy policistů). A minister­stvo financí se zase snaží udržet výdaje alespoň trochu na uzdě.

Aktuálně požadovaných zhruba 20 miliard pro oranžové se zdá být navíc poměrně skromných ve srovnání s nároky ministrů z minulých let − to běžně vzduchem létaly stovky miliard. Ale tohle je jiné. Vláda ANO a ČSSD už měla základ rozpočtu vyjednaný na začátku prázdnin. Požadavkům sociálních demokratů odpovídalo navyšování důchodů průměrně o devět stovek (jen to přijde na 37 miliard), zvýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc (skoro devět miliard), zrušení karenční doby (asi čtyři miliardy), navyšování platů učitelů a mnohé další.

Související

Ale najednou ČSSD po maratonu vyjednávání odmítla hlasovat pro návrh rozpočtu na vládě a vytáhla další sadu požadavků. Někdy je to hodně tahané z paty (například nutnost nových IT systémů či boj s migrací). Kdyby Schillerová všechny požadavky splnila, už tak nepřijatelný plánovaný 40miliardový schodek v tučných letech by se vyšplhal na naprosto nesmyslných více než 60 miliard.

A možná i potom by ČSSD přišla s dalšími nároky. Všem je totiž jasné, že zatímco u kauzy ministra kultury Antonína Staňka ČSSD ani na minutu z vlády ve skutečnosti odcházet nechtěla, tak pod praporem odmítnutých miliardových injekcí na sociální věci se už od Andreje Babiše odejít dá a až do voleb ho pak lze vykreslovat jako necitlivého miliardářského asociála.

U ČSSD není sice nikdy nic jisté, ale jestli někdy strana měla našlápnuto k opuštění Babišovy vlády, tak je to nyní.

Související