Pokud příjmy a výdaje státu radikálně nezměníme, dluh veřejných financí nás zahubí. Do roku 2069 by vystoupal na 222 procent HDP. Na co ještě pořád čekáme?

Národní rozpočtová rada už minulý rok naštvala premiéra Andreje Babiše svou projekcí veřejných financí. Ekonomové dluh eráru ke konci 60. let odhadli až na 230 procent HDP. Podle Babiše jen děsili lidi.

Nyní se ekonomové "polepšili" o osm procentních bodů, ale pořád to znamená katastrofu a krach státu. Jak by také ne, demografii lze jen těžko obelhat a ta nám věští 3,2 milionu seniorů právě na konci 60. let. Může přijít Průmysl 4.0 i Práce 4.0, ale Stárnutí 4.0 nepřijde − to prostě bude vždy pro sociální stát velmi drahé. A to nejen na penzích, ale i na zdravotnictví, dlouhodobé péči a dalších věcech.

Katastrofický scénář přitom nemalují jen v Národní rozpočtové radě. Úplně stejně varuje i Evropská komise, OECD a jakákoliv další instituce, kde je alespoň jeden demograf a jeden ekonom.

Je nepravděpodobné, že tak daleko Česko v sebezničení zajde. Jakmile nastoupí kritická 30. léta, začne se tvrdě řezat, prodlužovat věk odchodu do důchodu a platit za leccos na dřevo. Smutná pointa je, že to bude zbytečně asociální. Pokud bychom nyní provedli potřebné reformy, výrazně snížíme budoucí tlak na veřejné rozpočty.

A všechny reformní debaty přitom máme prodebatované. Z nepovedené Topolánkovy reformy zdravotnictví jsme se poučili, víme, jak na to, a víme, že bez větší spoluúčasti a rozvoje komerčního připojištění to prostě nepůjde. Z nepovedené Nečasovy reformy penzí zase víme, že penze musí být rozděleny na solidární a zásluhovou část s motivací spořit si a pobídkou k pozdějšímu odchodu z trhu práce.

A takto by šlo pokračovat dál. Minulé reformy byly sice neúspěšné, ale také nám docela zúžily prostor, co je možné prosadit dál.

Víme tedy vše, ale neděláme nic. Zjevně nechceme reformovat sociální stát co nejšetrněji, chceme, aby to v 30. letech bylo co nejkrutější.

Přesně jak veršoval František Gellner: "Dnes buďme ještě veseli na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví."

Související