Pro někoho to byla koprovka nebo šunkofleky, mými obávanými jídly byly ve školní jídelně lečo a žemlovka, případně květák na másle, upravený jako takzvaný mozeček. Ano, to byla jídla, do kterých jsem jen z různých stran několikrát rýpnul, hmotu na talíři pokud možno chytře přeskupil a pak se vše pokusil vrátit. Dodnes slyším ten přísný hlas: "A uvědomuješ si, že děti v Africe mají hlad?"

"Ano," odpověděl jsem, oči zavrtané do talíře s jídlem. Najednou vypadalo až trestuhodně nesnědené. "A víš, co by za tak dobré jídlo daly?" "Nevím," řekl jsem po pravdě. "Takže udělej čelem vzad, Čermáku, a až to sníš, chci vidět prázdný talíř!" zaznělo. Prostě tvrdá, nesmlouvavá sedmdesátá léta. Mohl jsem být rád, že mi na cestu nestřihla pohlavek.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.