Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Knihu Nekamenujte proroky, což je příběh Bedřicha Smetany − pohledem Zdeňka Mahlera. Tedy fikce založená na historických podkladech. Fascinují mě osudy lidí, kteří svou činností ovlivňovali dobu. Je skvělé vidět, že jisté principy ve vztahu společnost versus jedinec fungují stejně − nehledě na dobu a její charakter. Boj, náhoda, houževnatost, nepochopení, přesvědčení, učení se, prozíravost, štěstí… To patří do jakékoliv doby. Vnímání těchto jevů nám pomáhá pochopit dějinné události a relativizuje současné fenomény, které formují zase nás. Je to zdroj povzbuzení a inspirace.

Máte nějakého zvlášť oblíbeného spisovatele?

Karla Čapka. Toho čtu a čtu a čtu… Ráno vstanu, a když přes den něco spáchám, tak si na něj vzpomenu a musím se k němu opět vrátit. Je to něco jako nauka života nebo učení.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Několik let jsem byl zcela pohlcen Robinsonem Crusoem. Hodiny a hodiny, večery a noci jsem prožíval jeho samotu, objevování, zklamání a naději. Až nyní si plně uvědomuji, jak moc mě ta kniha zasáhla: cizokrajné touhy (dnes především hudební), chuť dělat si věci po svém, touha vracet se a hlavně docenit zdánlivě obyčejné věci, které se nám zdají samozřejmé a přitom nejsou.

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína a o čem byste si s ní chtěl povídat?

S Lenkou Horňákovou Civade, Češkou žijící také jako já ve Francii. Měli bychom si asi o čem povídat. Ale nevím, jestli pije víno.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, anebo rovnou byste si s ním troufl ztroskotat na pustém ostrově?

S Homérem − pokud skutečně žil. Určitě ale nikdy neletěl letadlem, takže bych asi nejdříve měl co povídat já jemu. Ovšem pak by se rozhovořil on a mě by fascinovala jeho touha poslouchat, zapisovat, sbírat a tím přenášet dál příběhy − napříč časem a civilizacemi − na témata, která by do mě vložil.

jarvis_5cdd36cb498ec24572abcda0.jpeg
Foto: archiv vydavatelství
Související