Najít vydatný zdroj levné energie je dnes totéž jako v předindustriálních časech narazit na zlatou žílu. A stejně jako kdysi alchymisté věřili, že pomocí kamene mudrců se ke zlatu dostanou pohodlněji než s krumpáčem, i dnes mnozí hledají energii zkratkami, na které main­streamová věda hledí nedůvěřivě. Jednou z nich je studená fúze − jev, o kterém mluvit v seriózní vědecké společnosti je pořád poněkud neslušné a který zároveň mnoha neortodoxním badatelům nedá spát.

"Většina experimentů se studenou fúzí nedokázala přesvědčivě zopakovat své výsledky, proto ji převážná část vědecké komunity odmítá brát jako reálný fenomén," popisuje současný stav názorů na tento problém Peter N. Saeta z Harvey Mudd College. K tomu ale dodává: "Nicméně výzkum pokračuje a malá, leč hlasitá skupina ve studenou fúzi dál věří."

V posledních letech studená fúze přece jen začíná opouštět špatnou společnost perpetua mobile, volné energie a jiných vědeckých "poklesků" a vrací se na výsluní. Jen si změnila jméno a dnes ji nejčastěji najdeme pod zkratkou LENR (Low Energy Nuclear Reactors). Abychom pochopili, o co jde, nevyhneme se bližšímu seznámení s jadernými reakcemi, které se využívají při získávání energie nyní nebo o jejichž "zkrocení" do elektráren se vědci snaží.

Cíl skrytý v mracích

Dnešní jaderné elektrárny pracují na principu štěpení jader atomů těžkých prvků pomocí bombardování neutrony. Protože existují prvky (respektive izotopy prvků), které tyto neutrony samovolně uvolňují, například uran 235 nebo plutonium 239, stačí na malém prostoru shromáždit určité množství takové látky (takzvané nadkritické množství), aby došlo ke štěpné reakci. Pokud se jedná o jadernou bombu, je taková reakce rychlá a neřízená, ale pro výrobu elektřiny se její průběh usměrňuje a vzniklé teplo odvádí, aby vytvářelo páru pro pohon generátorů.

Pouhých 10 gramů deuteria a 15 gramů tritia vystačí na celoživotní energetickou spotřebu průměrné osoby.

Naproti tomu při fúzních reakcích se energie neuvolňuje při štěpení, ale naopak při spojování atomových jader. Takových reakcí může být teoreticky mnoho typů, nejsnadněji k fúzi dochází při slučování izotopů vodíku deuteria a tritia.

A teď pozor: množství takto uvolněné energie je obrovské − nejen že se mu nemůže ani přiblížit žádná chemická reakce, ale je i o hodně větší než při jaderném štěpení. Pouhých 10 gramů deuteria a 15 gramů tritia vystačí na celoživotní energetickou spotřebu průměrné osoby v průmyslové zemi se vším všudy. Přitom těchto 10 gramů deuteria se získá z 500 litrů mořské vody a 15 gramů tritia vznikne bombardováním 30 gramů lithia neutrony, které může produkovat přímo fúzní reaktor. Anebo jinak: z deuteria obsaženého v jednom litru vody lze uvolnit při termojaderné fúzi tolik energie jako spálením 300 litrů benzinu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.