Historik Milan Hlavačka ví mnohé o tom, jak se v českých zemích rodil kapitalismus. S kolegy loni vydal knihu, jež se věnuje fenoménu rodinných firem založených v 19. století. Teď píše další, která by měla čtenářům přiblížit podnikání pražské dynastie Ringhofferů. Kromě jiného si všímá i toho, jak se první kapitáni průmyslu vrhali do politiky. Nelze v tom nevidět paralelu s dnešní dobou, kdy na politickou dráhu vstoupili velkopodnikatelé, jako je Vít Bárta, Ivo Valenta, Andrej Babiš nebo naposledy Jaromír Soukup. "I tehdy podnikatelé chtěli především ochránit svůj majetek, stejně jako dnes," vidí paralelu profesor Hlavačka. Poukazuje ale zároveň na to, že někteří byznysmeni v 19. století se sami dobrovolně vyhýbali střetům zájmů, aniž by je k tomu nutily zákony.

Neměli k ruce média, dělali často komunální politiku nebo zasedali v zákonodárných sborech.

HN: Zakladatel smíchovské vagonky František Ringhoffer se v roce 1861 stal starostou Smíchova. Bylo to tehdy obvyklé?

V zásadě ano. Ono to celé souvisí s rozvojem obecní samosprávy po revolučním roce 1848. Týká se to mnohých dalších majetných lidí. Třeba František Ladislav Rieger, zakladatel Národní (staročeské) strany, byl vlastně také velkostatkářem − v roce 1862 koupil velkostatek v Malči. A kde ho zároveň najdeme? Coby okresního starostu v nedaleké Chotěboři.

HN: Z čeho vyplynulo, že právě tito lidé obsazovali politické posty?

Byli vzdělaní, uměli úřadovat. To není jen tak založit samosprávu − je třeba mít v sobě i onu samosprávnou kulturu a organizační schopnosti. Je ale také důležité, že každý takovýto post je spojen i s nějakou kasou a to mnohé přirozeně lákalo. V rámci své obce nebo svého okresu můžete rozhodovat třeba o stavbě silnic a uspokojit i své soukromé potřeby.

Milan Hlavačka (63)

◼ Český historik zaměřený na politické, sociální a hospodářské dějiny habsburské monarchie a českých zemí a také na dějiny dopravy.
◼ Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, od roku 1995 je docentem v oboru českých dějin, od roku 2006 profesorem. Nyní působí v Ústavu českých dějin FF UK.

HN: Znáte takové příklady?

Třeba ze středočeských Hořovic, odkud pocházím. Starostou se tam stal největší fabrikant ve městě, jistý Václav Schmidt, výrobce smaltovaného nádobí. Ten se domluvil se společností podnikatele Vojtěcha Lanny, která zrovna stavěla Českou západní dráhu od Prahy na Plzeň, aby "uhnuli" do Hořovic. Trasa tak dnes nevede tou rychlejší a přímější cestou přes Žebrák, ale obloukem přes Hořovice. On musel Lannově společnosti něco nabídnout. A nabídl jí městské pozemky zdarma.

HN: Byla to úlitba vlastnímu byznysu?

Schmidt na tom určitě vydělal. Pomohl si i jinak. Když jsem projížděl staré protokoly městské rady, zjistil jsem, že si nechal ke své továrně za městské peníze vydláždit i silnici. Ta slouží dodnes.

HN: Jak ono propojování kapitalistického podnikání s politikou souviselo s děním po revoluci v roce 1848?

Aby k tomu propojování mohlo vůbec docházet, musíte nejdřív vytvořit nový liberální kapitalistický systém, dát k podnikání prostor, udělat lidi svobodnými.

Do roku 1848 nebyla šance, žádná politika fakticky neexistovala. Před revolucí bylo 80 procent obyvatelstva poddanými. Existoval tu také cechovní řád, byl jste vázán na své bezprostřední okolí, směl jste prodávat zboží jen konkrétním zájemcům. Až kapitalismus přináší anonymní výrobu. A rok 1859 přinesl superliberální živnostenský řád. Mohl jste získat koncesi téměř na cokoliv. Bylo tam jen minimum omezení.

Třeba zrovna v Hořovicích si po vydání živnostenského řádu každý řezník vedle prodeje masných výrobků zařídil výčep piva. Vytvořil se široký prostor k podnikání, podobně jako po roce 1989.

HN: Proč tehdy stát podnikání liberalizoval, když revoluce byla poražena a nastalo období neoabsolutismu?

Stát se těch rozpohybovaných mas bál. Za revoluce si lidé poprvé vyzkoušeli volit, poté nastalo na deset let politické ticho, ale nebylo už možné vše vrátit zpět. Nový režim nebyl tak hloupý, aby všechno zastavil. Lidem řekl, do politiky nechoďte, to je věcí císaře a jeho úředníků, ale podnikejte a bohatněte. A udělal jim k tomu podmínky. Děti se dnes sice v dějepise učí o krutých padesátých letech 19. století, jak to bylo strašné, o Havlíčkovi deportovaném do Brixenu, ale ona tato doba měla i druhou tvář. Právě v tom, že spousta lidí zbohatla. Mimo jiné i František Ringhoffer. A když zbohatli, chtěli rázem ovlivňovat i politiku.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dočtete:
  • Měli podnikatelé v 19. století stejnou motivaci ke vstupu do politiky jako ti dnešní?
  • Přinášelo jim angažmá ve veřejném životě nějaké výhody?
  • Proč by si dnešní byznysmeni měli přečíst životopis Jiřího Kristiána Lobkowicze?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se