V posledních několika letech se globalizace opět dostává pod palbu. Část kritiky možná míjí terč, ale jedna trefuje do černého: velkým nadnárodním společnostem jako Apple, Google a Starbucks globalizace umožnila vyhýbat se placení daní.

Ztělesněním obcházení firemních daní se stal Apple se svým právním tvrzením, že skutečným zdrojem jeho zisků je pár set lidí pracujících v Irsku, a následným uzavřením dohody s tamní vládou, která vyústila v odvod daně ve výši 0,005 procenta ze zisku firmy. Apple, Google, Starbucks a jim podobné společnosti o sobě sice tvrdí, že jsou společensky odpovědné, ale první složkou společenské odpovědnosti by mělo být placení vlastního spravedlivého dílu daní. Kdyby se všichni vyhýbali daním a krátili je tak jako tyto firmy, společnost by nemohla vůbec fungovat, natož uskutečňovat veřejné investice, které vedly ke vzniku internetu, na němž Apple i Google závisejí.

Čarování s převodními cenami

Nadnárodní korporace už roky povzbuzují k dostihům z kopce, když každé zemi říkají, že jim musí snížit daně pod úroveň zemí, které jí konkurují. Daňovými škrty amerického prezidenta Donalda Trumpa v roce 2017 tyto dostihy vyvrcholily. Rok poté vidíme výsledky: cukr, který vyplavily do krevního oběhu americké ekonomiky, rychle opadá a zanechává za sebou horu dluhů (loni vzrostla o více než bilion dolarů).

Mezinárodní společenství, popíchnuté hrozbou, že digitální ekonomika připraví vlády o příjmy k financování jejich funkcí (a také vychýlí ekonomiku od tradičních způsobů prodeje), si konečně začíná připouštět, že něco není v pořádku. Nedostatky současného rámce mezinárodního zdanění − založeného na takzvaných převodních cenách − jsou ale známé už dlouho.