Jednou z nejvtipnějších politických momentek týdne byla šavlovačka ve straně Svoboda a přímá demokracie. Poslanec Lubomír Volný ohlásil, že chce kandidovat na předsedu proti Tomiu Okamurovi a stranické vedení mu obratem zrušilo celou jeho severomoravskou buňku. Hle, jak funguje název strany v praxi: svobodně se ozveš a dostaneš takovou přímou demokratickou, že se už politicky nezvedneš.

Volného nemusíme litovat. Je to obchodník s chudobou, ve své stranické buňce vystupoval podle četných svědectví diktátorsky. Často se chová hrubě až sprostě, ve sněmovně vyzýval poslance Birkeho z ČSSD, aby "šel ven". No a jestliže chtěl kandidovat proti Okamurovi na předsedu strany, která se celým jménem nazývá SPD Tomio Okamura, nesvědčí to ani o přílišné bystrosti.

Podstatné ovšem na celé komické historce je, že krátký proces v Lubomírem Volným skvěle poodhaluje skutečný charakter SPD. Jednak v tom smyslu, na který vtipně upozornil spisovatel Jiří Padevět, když připomněl, jak to vypadalo mezi extremisty za první republiky: "Jan Rys-Rozsévač, šéf Vlajky, se nepohodl s velitelem Svatoplukových gard zvěrolékařem Smětákem. Došlo k mezifašistické strkanici a zvěrolékař byl ze sídla Vlajky vynesen v zubech. Inu kolik fašistů, tolik gard." Je to věru docela trefné historické nasvícení aktuálního příběhu a charakteru SPD.

Možná ještě důležitější je ale jiný aspekt, který šavlovačka v SPD znovu poodhalila: SPD je formace, která má sice plná ústa přímé demokracie, národních zájmů, obrany Západu před islámem a nevím čeho ještě. Jenže to všechno je hlavně návnada pro voliče a naivní členstvo. Ve skutečnosti existuje důvodné podezření, že ve vyšších patrech partaje jde převážně o finanční zdroje. Tedy o státní příspěvky na činnost a za získané mandáty, které dohromady za loňský rok činily před 34 milionů korun. To je asi také hlavní důvod, proč je u Okamury tak dusno.

Mnohé v tomto směru naznačila už doba po roce 2013, kdy si Okamura založil svůj první projekt Úsvit přímé demokracie. Velmi záhy začaly tahanice o peníze, členové Okamuru obviňovali z tunelování partaje a vyvádění peněz směrem k různým konzultačním firmičkám. On obviňoval na oplátku je, případy se zabývala policie. Úsvit se nakonec rozpadl a Okamura si musel založil nový politický start-up, tedy SPD, se kterým vcelku úspěšně podniká dodnes. A podruhé si už evidentně nehodlá dělat s neposlušnými členy problémy.

Tomio Okamura je spíš než politický extremista úspěšný podnikatel v oblasti politického extremismu. Našel díru na politickém trhu a zalehl ji. Dá se s úspěchem pochybovat, že skutečně věří tomu, co v politice říká, ovšem nedá se pochybovat, že se každý, kdo by mu na jeho byznys chtěl sáhnout, se zlou potáže. Teď to tedy naplno pocítil Lubomír Volný. Dotyčného, jak už bylo řečeno, litovat nelze. Naivní členstvo, a vlastně i voličstvo, které k Okamurovi vzhlíží jako ke svatému obrázku, ovšem docela ano.

Psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo PLUS.