Moje čtení: Houslista a violista Bohuslav Matoušek

Jaké knihy teď leží na vašem nočním stolku?

Mám rozečtenou knížku od pana profesora Josefa Kouteckého − nazval ji Moje třetí láska / Sedmdesát sedm zastavení s hudbou. Je to úžasný text, který píše člověk, jehož celoživotní vášní je vedle lékařské profese i hudba. Čte se to jedním dechem, ale je třeba si vychutnat i jemné nuance. Tahle knížka zaujme i člověka hudbou přímo nepoznamenaného. Nedávno jsem si také "užil" dobré sci-fi Marťan od Andyho Weira. A pak v kině podle něj natočený film.

Máte zvláště oblíbeného spisovatele, k jehož textům se rád vracíte?

Na světě je tolik krásných a naplňujících knih, ani se to nedá za jeden život stihnout. Ale je pravda, že jsem se už vracel − třeba k Waltariho Egypťanu Sinuhetovi nebo Faraovi od Boleslawa Pruse.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Vzpomínám rád na knihy jako Vandrovali vandrovníci, Dobrodružství Nilse Holgerssona, Cirkus Humberto, ale i na Babičku nebo dobrodružství Bílého tesáka. A abych nezapomněl − samozřejmě na Lovce mamutů! V dospívání jsem potom hltal všechny knihy od Ericha von Dänikena.

Se kterým autorem byste dnes rád zašel na sklenku dobrého vína?

Asi právě s Erichem von Dänikenem.

A se kterým autorem byste rád strávil desetihodinový let, případně se s ním nebál ztroskotat na pustém ostrově?

Pokud by časová smyčka umožnila návrat do minulosti, určitě bych chtěl potkat Alberta Einsteina, Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka nebo Alberta Schweitzera. S takovými osobnostmi by se i pustý ostrov stal bohatým.

Existuje kniha, kterou si určitě musíte ještě v tomhle životě přečíst?

Neformuloval bych to tak. V současné době je moje čtení trochu ovlivněné shonem doby. Večer bývám unavený, takže si přečtu maximálně nějaké zajímavosti na internetu…

A co tedy rád posloucháte?

Hudba je jenom dobrá a špatná. A já prostě vždy tu špatnou přepnu a vyhledám si další krásnou. Takže od 16. století všechno krásné až dodnes.

Foto: archiv Bohuslava Matouška