Ministr zahraničí Tomáš Petříček si dupnul: když na sjezdu ČSSD začátkem března neuspěje s kandidaturou na místopředsedu, zváží odchod z vlády.
Rozhodnutí je to odvážné, ale právě proto správné. Postsobotkovská sociální demokracie trpí opatrnictvím a nečitelností předáků. Důvody šlo po jistou dobu chápat. Zaprvé, v partaji hořel skrývaný boj mezi zemanovskými tradicionalisty a levicovými liberály. A zadruhé, po předloňském volebním debaklu bylo nutné ČSSD existenčně zabezpečit, přičemž "parking" ve vládě Andreje Babiše byl tancem mezi vejci. To už je ale minulost. Blíží se sjezd, který sociálnědemokratickou schizofrenii evidentně rozetne. I Petříček jasným postojem vzkazuje: už nepůjde o neslané nemastné taktizování. Bude to boj bez zadních vrátek, kdo s koho.
Je dobře, že sociální demokraté si konečně budou muset vybrat a přiznat barvu. Stojí o proevropskou a na Babišovi i prezidentu Miloši Zemanovi nezávislou politiku, jak se ji ve vládě snaží dělat jejich šéf diplomacie? Nebo jim stačí, když strana zůstane splývající součástí eurokritického bloku ANO, KSČM, SPD a Hradu? Petříček pochopil, že teď je chvíle, kdy oranžoví liberálové v čele s předsedou strany Janem Hamáčkem musí zariskovat a vsadit, co mají. Jak jasně formulované osobní názory, tak i funkce. A buď zvítězí, nebo čestně prohrají, ale hlavně žádnou další přežívací bramboračku. Ta by rozklíženou partaj definitivně pohřbila.
Petříčkovu sázku na jedinou kartu je třeba ocenit. Šéf české diplomacie bývá srovnáván s podobně prozápadním slovenským ministrem zahraničí Miroslavem Lajčákem. Sedí to, ale ne úplně. Oba jsou osamělými prounijními hlasy v národovecko-populistických vládách. Oba pohrozili demisí − Lajčák ji i podal, když slovenský parlament odmítl jím vyjednaný migrační pakt. Jenže zatímco prezident Andrej Kiska nepřijetím demise udržel Lajčáka ve funkci, Petříček od Zemana žádné záchranné laso čekat nemůže.
