Všude dobře, doma nejlíp, platí podle Michaela Šebka, až když člověk pozná svět. Vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT sám považuje cestování za naprosto nezbytné. "Obohacuje život, dává rozhled i nadhled, bez cestování nelze rozumět světu." Ideální by prý bylo, kdyby každý Čech strávil aspoň rok v zahraničí. "I kdyby to bylo na státní útraty, tak si myslím, že by to zemi moc pomohlo," říká vysokoškolský pedagog.

Přitom zážitky z první "velké cesty" nemá nejlepší. Ještě jako školák byl s rodiči v šedesátých letech pod stanem na francouzské Riviéře, včetně Saint-Tropez. Po peripetiích, zda vůbec sanitka odveze příslušníka východního bloku, skončil s vysokými horečkami v nemocnici v Cannes.

"Mamka spala v pokoji na podlaze, otec si postavil stan na trávníku před nemocnicí. Málem jsem tam umřel, protože se stále dohadovali, kdo operaci slepého střeva zaplatí," vzpomíná, jak se ho po měsíci ujal jeden lékař a operoval. S drény, kterými vytékal hnis, se vrátil domů a apendix mu vyndali až v motolské nemocnici. "Táta chtěl v Praze na ministerstvu zdravotnictví operaci zaplatit v korunách, ale odsud ho vyhnali. Takže jsme francouzské nemocnici dodnes dlužní."

V současné době cestuje Šebek jak soukromě, tak pracovně. A důvod? "Kdo chce hrát v jakémkoliv oboru první ligu, musí cestovat."

Curych: I lyžování klape jako švýcarské hodinky

jarvis_5c640c8a498e678d7b004728.jpeg
Foto: archiv Michaela Šebka