Pokusy s dlouhodobými pobyty v podmořských stanicích zažívaly boom v 60. letech minulého sto­letí − nikoliv náhodou paralelně se závody o vesmír. Tehdy si od nich investoři vedle základního výzkumu slibovali také otevření cesty k těžbě surovin na dně oceánů. Později sice zájem opadl, několik jich však je stále v provozu; používají se například pro výzkum trvale udržitelných uzavřených ekosystémů a podobně. Největší a nejznámější je americká podmořská stanice Aquarius, kterou mimo jiné pravidelně využívá kosmická agentura NASA k testování technologií, k lékařským experimentům a výcviku posádek.

Evropská kosmická agentura (ESA) nic takového nemá − ale mohla by mít díky českému nadšenci Matyáši Šandovi, který takovou stanici nejen navrhl, ale také vlastními silami postavil.

O začátcích svého projektu Hydronaut píše: "Proběhla různá jednání, až s Evropskou kosmickou agenturou, na kterých mi bylo řečeno, že výsledky vědeckých experimentů v takovém zařízení by byly zajímavé, ale musíme si to tady v Čechách postavit sami."

A tak se pustil do stavby. Dnes už má jeho kabina za sebou první testy ve vodě jednoho zatopeného lomu, čeká na dovybavení technikou a definitivní umístění na dno. Na břehu v bývalých výrobních objektech vzniká řídicí centrum stanice, školicí středisko a ubytovací zázemí.