Dnes už jen málokdo pamatuje, co byly za minulého režimu takzvané umístěnky. V tuhých padesátých letech stát absolventům vysokých škol určoval, kam a do jakého podniku musí nastoupit a tři roky tam pracovat. Zaměstnancům se to prezentovalo jako velkorysá garance práce a ubytování. Ale výhodu získal hlavně erár: mohl šíbovat pracovními silami podle toho, kde jich byl zrovna nedostatek.

Zní proto jako špatný vtip, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) navrhuje třicet let po pádu komunismu zavést něco podobného. To, že každý pátý český lékař odchází pracovat do zahraničí a na volná místa míří v průměru méně kvalifikovaní doktoři z východoevropských zemí, je bezesporu velký problém. Ale opravdu se má řešit tak, že by absolventi lékařských fakult museli přijmout závazek, že po skončení studia zůstanou tři až čtyři roky pracovat v Česku? Donucovací metoda může mít jediný efekt: časem by se muselo uvažovat o pobídkách ke studiu medicíny.