Schopnost uvalit a vybrat daň můžeme považovat za součást definice suverénního státu. Navíc platí, že moderní parlamenty historicky vznikly právě proto, aby panovníkovi schvalovaly daně, a omezovaly tak výkonnou moc schopnou utratit jakoukoli (ne)představitelnou sumu. Už z toho je jasné, že k předání jakékoli části této pravomoci do Bruselu musí být extrémně vážný důvod. A ani když takový najdeme, stejně změna neprojde. K tomu by totiž byl potřeba jednomyslný souhlas všech států a ten je i v rámci sedmadvacítky prakticky nevyjednatelný.

Vždyť kolik států Evropské unie na svébytné daňové politice vydělává. Třeba Irsko, které si na "vstřícnosti" vůči globálním firmám postavilo hospodářskou politiku a vyplácí se mu to. Korporace si tam dělají pobočky už desetiletí a daní tam své evropské příjmy. Příkladem může být Microsoft, Apple, Google či Facebook. Firmy s mnohamiliardovými tržbami, které ale své zisky získané na starém kontinentu ve výsledku daní efektivní sazbou v řádu nízkých jednotek procenta, či dokonce jen promile.

Když některé triky a dohody neprojdou, Dublin opět není škodný, a i když se vší silou brání, inkasuje miliardy. V případě zrušeného zvýhodnění, které si v Irsku vyjednal Apple, to i s úroky dělalo přes 14 miliard eur. Pěkná injekce i pro bohaté Irsko.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V textu se dále dočtete:
  • Kdo na suverénní daňové politice vydělává?
  • Co je její obětí?
  • Na čem trvá premiér Babiš a kam by případná "harmonizace" daně tlačila?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se