Sloupek Miloše Čermáka: Proč je krásné blokovat lidi? Malá úvaha k patnáctému výročí založení Facebooku

Dva kovbojové vezou dostavník s rakví směrem k hřbitovu. "Okno v druhém patře. Hýbla se záclona," říká jeden z nich. "Nemám dobrou pozici. Nechám ho vystrčit hlavu," odpoví druhý. Ozve se výstřel. Yulu Brynnerovi ustřelí kulka špičku doutníku. Steve McQueen nezaváhá a chlápka za záclonou zneškodní. Stačí jedna rána.

Poznali jste? Jedna z prvních scén filmu Sedm statečných, moje oblíbená už od nějakých deseti let, kdy jsem ji s tátou v kině viděl poprvé. Nevím proč, ale vybaví se mi vždycky, když někoho zablokuji na Facebooku. Střílíš po mně? Schovaný za záclonou a ze zálohy? Ani nemrknu. Zůstanu ledově klidný jako Yul Brynner a zneškodním tě jednou dobře mířenou ranou. Bez emocí, jako by nic. S nonšalancí Steva McQueena.

Úplně vidím, jak teď někteří z vás překvapeně nadzvedli obočí. "Cože, vy blokujete lidi na Facebooku? Vždyť je to dětinské! Není na čase, abyste se po té vaší padesátce už konečně začal chovat trochu dospěle?" Na to mám dvě reakce. Jednu krátkou a jednu delší. Ta krátká je následující: Máte velké štěstí, když takhle nadzvedáváte obočí, že vás nevidím a také nemám nejmenší ponětí, kdo jste a zda máte účet na Facebooku. Protože v tom případě bych vás zablokoval rovnou. Tou delší odpovědí je pak tento článek. V něm se pokusím vysvětlit, proč blokuji lidi, i když jsem to dřív nedělal. A proč to dnes považuji za možná nejlepší funkci, kterou Facebook má.

◼ Ale vezmu to zeširoka. V pondělí 4. února to bylo přesně 15 let, co Facebook vznikl. Moc se to neslavilo, a to ani v samotném Facebooku. Firma neprožívá zrovna dobré období. Finančně ano, loňské příjmy přesáhly 55 miliard dolarů, což je nejvíc v historii. Jiná věc je ztráta dobré pověsti. Facebook i další sociální sítě čelí obvinění, že škodí demokracii, šíří fake news a pomáhají vzestupu populismu. V osobní rovině lidé Facebooku vyčítají, že jim bere soukromí a čas. Znám řadu lidí, kteří si svůj účet demonstrativně smazali. Znám i ty, kteří to udělali tiše a bez řečí. Slyšel jsem zajímavý názor, že velké technologické firmy typu Facebooku či Googlu jsou v jednadvacátém století obdobou toho, co představovaly ve století dvacátém tabákové společnosti. Zatím to ještě nevíme jistě, ale dřív nebo později budeme mít přesvědčivé důkazy, že jsou nebezpečné a škodlivé. Těžko říct. Osobně s tím nesouhlasím a považuji to za zbytečně hysterické.

Ale možná se pletu. Když jsem se ptal počátkem týdne v dotazníku, co si lidé o Facebooku myslí, zda je − zjednodušeně řečeno − spíše "silou dobra", anebo "silou zla", přiklonila se mírná většina (43 procent z 340 dotázaných) k dobru. Respondenty jsem ovšem sháněl hlavně prostřednictvím právě Facebooku a Twitteru, takže to rozhodně není reprezentativní průzkum.

Já s Facebookem problém nemám. Ano, taky se někdy zapomenu a po hodině mlátím hlavou do klávesnice, otrávený z toho, že jsem celý ten čas strávil čtením nesmyslných komentářů, prohlížením nesmyslných fotek a přemýšlením nad nesmyslnými věcmi. Ale pak je spousta toho, co mě na Facebooku baví a co dělám rád. Že mi to bere čas? Když se mě někdo ptá, většinou odhaduji, že strávím "na Facebooku" tak 15 minut denně. Není to pravda, jako většina lidí mám sklon tento čas podceňovat. Před pár týdny jsem si dobu strávenou "na Facebooku" exaktně změřil (na všech počítačích, tabletech i telefonu), vyšlo mi v průměru 49 minut denně.

Jo, není to málo. Otázka je, zda bych tento čas vynaložil efektivněji. Podotýkám, že je to otázka řečnická, navíc PRO MĚ, nikoliv PRO VÁS, kdo byste mi na ni snad chtěli na Facebooku odpovědět. Protože vás taky mohu zablokovat, dřív než řeknete švec.

Čímž se oklikou vracím k původnímu tématu.