V devadesátých letech minulého století jezdili obchodníci ke Karlu Sobotkovi domů a jeho foukané figurky mu brali ještě teplé z rukou. Prosili ho, aby jim příští týden zase něco vyrobil. "Vydělával jsem, a taky platil vysoké daně. A nevadilo mi to. Dnes je spousta úlev, ale já se mám mnohem hůř. A nejen já, všichni řemeslníci," říká devětapadesátiletý Sobotka.

Jeho dům ve vesnici Těpeře na kopci za Železným Brodem zdobí sklenění ptáčci i typické volavky, jinak je opuštěný. Obchodníci už dávno zmizeli a role se obrátily. Dnes objíždí Sobotka obchody a prosí je, aby si jeho zboží vzaly do komise. Obchodníci raději koupí zboží z Číny, kterému on svými cenami nemůže konkurovat.

A to ho štve. Vyčítá politikům, že malovýrobce, jako je on, nedokážou ochránit. "V Číně nedodržují žádné předpisy, továrny nemusí platit za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, nemusí dodržovat spousty dalších pravidel, která u nás výrobu zdražují," vyjmenovává Sobotka.

Karel Sobotka (59)

Žije v malé obci Těpeře nad Železným Brodem, po vyučení nastoupil do sklárny, odkud jej na začátku devadesátých let vyhodili pro nadbytečnost. Od té doby v dílně ve svém domku fouká figurky ze skleněných trubiček. Dnes už je možná poslední, kdo se tím živí. Říká, že si mnoho nevydělá, ale také toho moc nepotřebuje. Žije se svou druhou ženou Lenkou, společně tvoří vánoční ozdoby. On fouká, ona maluje. Má tři dospělé dcery.

Jeden z prodejců z centra Prahy mu popisoval, že hutnickou kytku může koupit od českého výrobce za 110 korun, od Poláka či Chorvata za 90 a z Číny za 16 korun i s úplatkem pro celníka. "Obchodník potřebuje vydělávat, takže není těžké uhodnout, kterou kytku si vybere," komentuje to Sobotka.

Nejčastěji své zboží prodává na trzích a jarmarcích, za rok najezdí tisíce kilometrů, pryč bývá i 35 víkendů v roce. Místo aby jen vyráběl, stal se z něj také distributor a prodejce.

Na nepříznivou situaci si Sobotka stěžoval osobně i prezidentu Miloši Zemanovi, ale dozvěděl se prý, že s dovozem nic neudělá, protože jsme v Evropské unii. To ale Sobotka považuje za alibismus. Zeman mu nevěřil, že si nevydělá víc než půl milionu ročně, a odbyl ho s tím, že si jen stěžuje.

Nelze zdražovat donekonečna

V dílně, kterou má v přízemí svého domu, Sobotka rozpálí oheň, zasedne ke stolu a ze skleněné trubičky začne tvořit. Pod rukama se mu pomalu tvaruje liška. Vyfouknout ji mu trvá 15 minut. Jednodušší ptáček je hotov za osm minut. Prodává ho za čtyřicet korun.

Když v devadesátých letech začínal, kupoval litr technického benzinu do hořáku, nad nímž ohřívá trubičky, za korunu. Dnes za něj platí 28 korun. Kilo skla zdražilo z 90 korun na necelých pět set. Volavku, kterou dříve nabízel za 80 korun, dnes prodává za dvojnásobek. Nevrátí se mu to. "Mluvil jsem o tom s pekařem Bláhou, který je teď v politice za ANO. A on mi říká, tak zdražte, když nevyděláte. Jenže já nemůžu zdražovat do blba. Moje výrobky nejsou rohlíky, když budou moc drahé, lidé si je nekoupí," míní Sobotka.

Dříve byl zaměstnán v místní fabrice, odkud ho na začátku devadesátých let vyhodili. Tehdy mu to nevadilo, dnes by jistotu zaměstnání bral zpět, kdyby ho už netrápilo podlomené zdraví. Kvůli bolesti zad pracuje třeba dvě hodiny, pak se jde projít na chvíli na zahradu nebo si dá kafe, a zase pokračuje. A to by ve fabrice nešlo.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V placené části se dočtete:
  • Kvůli čemu se Sobotka bojí EET.
  • Proč nefungují kurzy s výukou foukání skla.
  • Jak je na tom technika vyfukování skleněných figurek v Česku.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se