Konjunkturu Česko, respektive Československo, zažilo v moderní historii již několikrát. Ačkoliv za ní společnost pokaždé viditelně poskočila kupředu, bývala doba úspěchů a hojnosti obvykle kratší, než lidé očekávali. A střídal ji nepříjemný hospodářský pokles spojený se sociálními otřesy či alespoň politickou kocovinou. Bylo tomu tak v prvorepublikových dvacátých letech, za reformního komunismu kolem roku 1968, na vrcholu Klausovy ekonomické transformace uprostřed devadesátých let a také v době domácího hospodářského zázraku po přílivu zahraničního kapitálu a vstupu do Evropské unie. Nyní Česko prosperuje popáté, nicméně ekonomové varují, že konjunktura je už za zenitem

Zlatá dvacátá

V meziválečné době hospodářský růst vrcholil v letech 1927 a 1928, kdy národní důchod narostl pokaždé asi o osm procent. Vzestup dal zapomenout na poválečnou mizérii a nově vzniklá republika se konečně stabilizovala politicky. Vzkvétaly nejen firmy, které modernizovaly strojový park, získávaly zkušenosti z USA či Francie a v podobě Baťových závodů či plzeňské Škodovky expandovaly na zahraniční trhy. Lépe se žilo rovněž lidem. Stavěly se domy, na vesnicích se objevovaly vodovody a na obrátkách nabírala elektrifikace podniků i domácností. Spolu s tím ubývalo nezaměstnaných a rostly nejen firemní zisky, ale také průměrné mzdy. V Praze se po západním vzoru otevíraly první obchodní domy, zákazníci požadovali módní zboží a kupovali například radiopřijímače. Mezi majetnějšími přibývalo automobilů, a lidé si dokonce začínali zvykat na leteckou dopravu. V lepších kruzích se jezdilo na dovolenou do Itálie a na Jadran (kde se utopil básník Viktor Dyk).

Když v USA v závěru roku 1929 propukla ekonomická krize a postupně se přelévala do Evropy, domácí národohospodáři i politici doufali, že se Československu vyhne. Přišla jen o rok později a byla dlouhá a drtivá. Především kvůli vysoké nezaměstnanosti rozložila společnost a umožnila vzestup extremismu, hlavně příznivců nacistické třetí říše v řadách německé menšiny. Oslabila tak republiku a výrazně přispěla k jejímu pádu.

Nesplněné naděje

Po skončení druhé světové války sice nastala obnova ekonomiky, o konjunktuře se ale dalo mluvit jen těžko, protože zestátněné podniky začaly narážet na meze možností. Prudký rozvoj těžkého průmyslu a zbrojovek po nástupu komunismu v roce 1948 doprovázela ekonomická nerovnováha, životní úroveň stagnovala či klesala. Delší hospodářský a sociální vzestup přišel až s politickým uvolněním uprostřed šedesátých let. Nešlo ani tak o výsledky spíše jen připravovaných než realizovaných reforem, které měly spojit státní průmysl s trhem. Podstatný byl rozumnější přístup socialistických plánovačů. Ti totiž utlumili v padesátých letech preferovanou těžbu, metalurgii a strojírenství a přesměrovali investice do automobilového průmyslu, chemie, textilek a do výroby spotřebního zboží vůbec.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.